Rubrika: Pár slov k Autorskému Klubu a Blogu

Nemůžu tomu ani uvěřit, ale nějak se mi podařilo ten WordPress aspoň trochu rozchodit a prokouknout, a i když ještě pořád bojuju s designem a různýma nastaveníma, na co budu sakra furt čekat, jdeme do toho!

Myšlenka mít blog na vlastní doméně mi byla snem i trnem v patě tak strašně dlouho, že už to snad ani neni cool, když jsem to teď konečně dokázala, s velkou pomocí několika báječných lidí, jmenovitě hlavně Ježíše a Darji, mých dvou IT support pracovníků, jimž chci tímto poděkovat za veškerou snahu a pomoc. Tou HaTlaMatiLkou jste mě sice nechali proukousávat na vlastní nervy, ale aspoň si s tim pak budu umět poradit sama. Nějak si neumim představit mít vlastní web/blog a neumět si tam pohnout ani blbym záhlavím. Ať žije návrat k programování v CSS! Zaškrtávání trapnejch políček je pro másla! (kdybyste mě u toho viděli předevčírem, jak jsem nadávala… :D)

Anyway, k návštěvníkům: za posledních pár měsíců se mi vás tu nahromadilo celých padesát jedna kousků, což je naprostá nádhera a upřímně doufám, že většina z vás bude mít tu odvahu a nervy zkusit to se mnou i v novém. Přiznávám, chvilku mi asi potrvá, než si tam na to zvyknu, při psaní si tam připadám jako úplně jinej člověk a když to pak po sobě čtu, připadá mi, jako by to psal úplnej retard, ale snad se to brzo usadí a já se to naučim nějak líp ovládat.

Co se stávajícího obsahu týče, tak trochu závisím právě na své IT podpoře a hlavně na tom, jestli (nebo spíš jak rychle, ať to nevypadá, že jim nedůvěřuju) bude možné převést zdejší obsah sakumprdum do nové adresy. Pokud to půjde, tak to asi s největší pravděpodobností udělám, protože přece jenom mít všechno na jednom místě… na druhou stranu je tu otázka pozice ve vyhledávačích, kterou jsem si tu čtyři roky budovala a o kterou člověk taky nechce přijít, no, zkrátka uvažuju ještě o jiných možnostech, hlavně teda o možnosti ponechat zatím tenhle blog jako archivní a nově tvořit na novém. Tohle prostě ještě fakt nevím, ale rozhodně vím, čím mi teď můžete nejvíc pomoct – zajděte na můj novej blog, jemuž po zralé úvaze ponechávám stejné jméno, jelikož půjde prakticky o totéž, pouze v novém kabátku s krásnou novou adresou:

a přidejte si ho do Bloglovinu (příslušná ikona je v tamním sloupku, stejně jako jste byli zvyklí tady – v podstatě zatím kopíruju zdejší vzhled, nic lepšího mě stejně nenapadlo :D). Pokud by vás štvalo mít tam to samé dvakrát, tak tuhle adresu klidně zrušte, aspoň mě to donutí sem už nic nepsat, ale upřímně řečeno nevím, jestli to dovedu úplně dodržet… 😀 Ale budu se snažit, ať v tom nemáte galimatyáš.

Myslím, že mohu s klidem říct, že jsem se snažila. Do AK mě přijali v září před třemi lety a od té doby jsem dělala psí kusy proto, aby za to můj blog stál, a taky jsem se rozhodně pilně účastnila klubového dění. Z vlastní vůle a chuti jsem tu a tam spisovala vlastní verzi Kladiva na AK blogery v návaznosti na nesmrtelnou Kittanyu (po níž jsem pojmenovala kotě), šířila jsem slovo Krutomluvovo a AK jsem tři roky vyloženě žila, protože ty základní ideje, na nichž vznikl, naprosto nemají chybu a archivy klubového blogu jsou mi dodnes blogerskou biblí, inspirací a kodexem, jímž se řídím.

Ale už to není ono. Už dlouho ne. Z Klubu se dávno stal paskvil, výsměch a prapodivná organizace pofidérních kvalit, ještě pofidérnějších pravidel (která nikdo nezná a na něž se beztak naprosto nehledí) a úplně nejpofidérnějšího chování k jejím vlastním členům, na jejichž názoru by snad mělo záležet především, ale bohužel kužel, nezáleží na něm vůbec.

Už dávno mě nebaví bojovat za ideály a krásné myšlenky, když bojuji sama a proti tak zvané vyšší moci, která by to měla dělat sama, ne to nechávat na druhých a určitě ne to naprosto ignorovat, ba i bojkotovat.

Kdo má oči, dávno ví, jak to s tím klubem je a za jak málo dnes stojí věci, které na něm kdysi byly tak lákavé. Dával prostor k vlastnímu blogerskému růstu, prostor pro názor a vlastní tvorbu, vedl za ruku, pěstoval kvalitu a zdravou konkurenci a nenásilně zvyšoval laťku a vedl lidi k pevnějším morálním zásadám ohledně blogování. Nabádal, abychom měli na paměti, že píšeme pro čtenáře a nejen pro sebe. Abychom měli úctu především k těm, kteří to budou číst, a ke všem svým kolegům, kteří mají taktéž místo vedle nás.

Žel Uchu už delší dobu mám pocit, že to není AK, co se snaží upevňovat blogerské morální zásady ve mně, ale že je to právě naopak. Že to já kážu Krutomluvovy vize o tom, jak má vypadat autorský blog, to já obhajuji Kittanyino Kladivo a nutnost neustálého dohlížení na dodržování pravidel psaných i nepsaných, jaksi logicky plynoucích z myšlenky klubu samotné, to já ukazuji prstem na blogery, kteří by se za starých poměrů do tak prestižního klubu vůbec nedostali, to já pomáhám Destinateovi s kutím blogerského vkusu a citu pro příjemný, funkční design (za tu rubriku mu nesmírně děkuji, ta jediná má v AK skutečný smysl a jediná běží v duchu základní myšlenky pracovat na sobě a být vždycky o něco lepším blogerem, než jakým jsem byl včera) a od rána do večera po mailech pomáhám těm, na něž se v nečekaně žádaném DP nedostalo a kteří si neví rady, kudy kam.

Chci, aby byla jedna věc jasná – vím, že mám citlivé ego a že ho leccos polechtá a leccos pobouří, i když by nemělo. Vím o tom a pracuji na tom, ale ať se na to dívám z jakékoli strany, dlouhodobá zkušenost mě přesvědčila, že současný Autorský Klub mi už nemá co nabídnout, a pokud mně není dovoleno nabídnout něco jemu a realizovat věci, o něž přitom převážná většina členů v diskusích vysloveně žadoní, pak moje členství v něm naprosto postrádá smyslu.

Mám ovšem velkou prosbu k vám všem, kteří jste mě doposud rádi vídali na titulce a i nadále stojíte o historky a povídání z Anglie, o plky o meditaci, minimalismu a životním štěstí, o kočkách, kradení hrnků ve Starbucks a dalších blbostech 😀 Zůstaňte se mnou a sledujte mě dál přes Bloglovin, je to snadný jak facka a nebudete tak muset mít strach, že vám něco unikne 😉 Jen tak báj d vej: Ještě nějakou dobu se zdržím na stávající adrese, ale a s koncem roku, bude-li o Vánocích tolik času, jako si slibuju, nejspíš dojde na stěhování Phoenix Rise jinam, za lepším.

A s takovými úkazy, jako je jakási bionditidní rádobyblogerka, pokoutně a sprostě vrácená do klubu zcela proti vůli jeho členů, se o své dobré publikum opravdu dělit nebudu. Už nikdy.

Milé děti, začíná se nám tu cosi nemilého rozmáhat, a i když dvakrát ještě neni pořád, v tomhle případě si to, myslím, zaslouží i tak naši pozornost a obezřetnost. Jde tu totiž o vykrádání cizí tvorby blogery z řad AK.

Nemám ve zvyku jmenovat, pokud mě někdo vyloženě nenakrkne nebo nejde o případ, že dotyčný podle mě potřebuje klepnout přes prsty, a tohle je tak trochu obojí a hlavně to druhé. O prvním případu, Dominikískovi z Krásné, už pravděpodobně víte, a pokud ne, pod odkazem se od Pufflie dočtete, jak to s ní bylo. Jeden by řekl, že pokud se tu vyskytují i další kopírky, dají si zrovna teď větší pozor, když se to vytáhlo na světlo, ale kupodivu ne.

Včera mě na titulce zaujal jeden perex. Téměř slovo od slova citoval mou oblíbenou pasáž z Jirotkova Saturnina, jenže v ženském rodě (Saturnin je psán z pohledu mužského vypravěče), a jelikož Saturnin je pro mě ohromná srdeční záležitost, nedalo mi to a šla jsem se podívat víc zblízka, co to má bejt.

Žel UChu, záhy jsem se utvrdila ve svých obavách. Ten text byl skutečně původně ze Saturnina. Dotyčná blogerka (květnový nováček) vynechala pár vět (čímž ten text mimojiné trochu ztratil smysl, ale to jí nijak nevadilo), upravila rod a přidala asi tři vlastní slova, aby to jako nevypadalo moc uhlazeně, a takhle přepracovaný text publikovala jako vlastní článek, jako že zamyšlení nad starými zlatými časy.

Bohužel jsem si, blbec, neudělala screen, a inkriminovaný článek už tam není – slečna po mém komentáři s prostým obsahem vloženého původního textu v závorce se jménem Zdeňka Jirotky (a drobnou výtkou ve smyslu jako že je ostuda, že něco takového udělá člen Autorského Klubu) rychle zareagovala a beze slova ho smazala.

Standa to, tudíž, považuje za vyřešené.

Já ne.

No, že ten článek tak rychle smazala, ji šlechtí. Je mi tak rozhodně o kapku sympatičtější než výše zmíněná D., která se nestyděla nechat ho tam viset několik dní, dokud nedostala napomenutí od Standy, a během té doby vesele mazat všechny komentáře, které upozorňovaly na fakt, že zmíněná povídka vůbec není z jejího pera. Ale stejně nemůžu jen tak přejít, že se tu takové věci dějí, a to nějak čím dál častěji.

Ne, nestojí na tom svět, nekazí mi to v noci spánek a mám důležitější věci na práci. Ale i tak mi to stojí za článek a za upozornění, protože když už jsem se jednou samozvaně (s vaší podporou) pasovala na neoficiální Kovářku, tak to hodlám dělat svědomitě, a myslim, že si vy, členové Klubu, i jeho příznivci, zasloužíte vědět, že se tu takový věci dějou.

Osobně se domnívám, že něco takového se dalo v klidu přejít někdy před osmi lety, kdy ještě nikdo žádný autorský zákon neznal a taky jsme neměli žádný Autorský Klub. Ale dneska? U člověka, který se do Autorského Klubu přihlásil, publikuje na jeho titulce a prohlašuje tak dnes a denně o obsahu svého blogu, že je výhradně z jeho pera a hlavy? No fucking way.

Taky jsem to dělala, když jsem s blogováním začínala, osm let zpátky. Hodně jsem četla a když jsem si přečetla nějakou pasáž, která se mi líbila, ta slova mi často zůstávala v hlavě a ty šikovné obraty jsem sama začala používat. Neměla jsem z toho rozum, nepřišlo mi na tom nic problematického. Občas jsem z toho měla trochu špatné svědomí – přece jenom jsem čtenáře bavila hláškami z cizí hlavy – a tak jsem alespoń uvedla, že to nemám ze sebe, nebo „Jak pravil…“, a byla jsem za vodou, ale dost často jsem se s tím neobtěžovala, nebylo proč.

Ale dneska už tuplovaně vím, že takhle se to nedělá. Že bloger, pokud chce za něco stát a mít nějakej kredit, musí psát z vlastní hlavy a dávat čtenářům něco ze sebe, ne-li všechno. Může si samozřejmě vypomoct cizí tvorbou, nikdo nejsme čistej originál, vždycky už to někdo řekl před námi, ale člověk by měl bejt schopnej aspoň přiznat, dobře, tohle neni tak docela z mojí hlavy. Nebo tak něco. Sami dobře víte, že kolikrát potíte krev, aby to za něco vypadalo a aby si to zasloužilo to místo na titulce – to je totiž nesmírné privilegium. Navíc, jak bych vůbec mohla mít čistou radost a čisté svědomí z publikování cizí tvorby? Jak bych si za to mohla brát kredit? Zač bych stála jako bloger? A k čemu by mi to bylo, kam by mě to mělo posunout?

V Klubu je tolik lidí, co na sobě fakt dřou. Jsou tu povídkáři, malíři, fotografové, básníci a jiní psavci i tvořiči, a všichni tráví hodiny a hodiny výrobou nebo psaním, mazlí se s designem, hlásí se do Designérského pranýře, píšou si mailem o zdrbnutí svého blogu a vůbec zpětnou vazbu, prostě na sobě pracují jako blázni, aby ty jejich blogy byly vážně top třída, aby byly hodny členství v Autorském Klubu Blog.cz a aby to bylo z jejich hlavy = protože to byla tak nějak základní myšlenka Autorského Klubu vůbec, že.

A tak mi promiňte ten lament, ale krká mě nacházet na titulce čím dál častěji články, do nichž autor nedal ani ten prd a které by tam vůbec být neměly. Které sestávají z cizích videí, která jsem už stokrát viděla jinde nebo přímo na youtube, z cizích textů, i když třeba ozdrojovaných, ale hlavně z takového sprostého vykrádání cizí tvorby a vydávání ji za svou. Přijde mi to nejen dost proti kodexu dobrého blogera, ale hlavně i zcela proti pravidlům AK, a musím se takového blogera ptát:“Proč ses přihlásil do Autorského Klubu? Jakým právem tu jsi, když ti neni blbý prdnout na titulku něco, co jsi sám nenapsal, a brát si za to kredit?“

Je mi z toho smutno.

Musím přemýšlet, proč se to děje, a docházím k závěru, že AK dnes asi prostě nevysvětluje dostatečně svůj smysl a poslání. Když si probírám přihlášky, vidím jednoho ignoranta za druhým – kopírované obrázky, cizí tvorba, sbénka a podobně. Dobře, to je ignorace, stane se, ale možná by se to dělo míň, kdyby byl AK blog víc protkaný články o tom, že tohle nechceme a proč to nechceme. Kdybychom byli při přijímání přísnější a občas jim podstrčili takový správně krklý článek o tom, že snad upadli na hlavu, jestli si myslí, že je s něčím takovým někdo přijme, a že ať si laskavě znovu přečtou podmínky vstupu (ačkoli o těch mám svoje mínění a myslím, že nejsou dost, jak bych to řekla, výmluvné) – nebo aspoň název klubu, to by mnohdy postačilo.

A pokud se tu něco takového i přes to vyskytne, pak by člen měl dostat pořádně za vyučenou. Bohužel, kauzou Dominikísek se tu zřejmě vytvořil jakýsi precedens, podle nějž podobným lidem dáváme pouhé napomenutí a pokud se to stane znovu, pak teprve „se s nimi budeme muset rozloučit“.

Podle mě to není dost. Možná u někoho, kdo si rychle sáhne do svědomí a článek stáhne, případně se ještě omluví (podle mě by to bylo na místě). Pokud jde ovšem o sraba, co se neumí ani při chycení přiznat a snaží se to ututlat mazáním komentářů, mám zcela jasno. Takoví lidé v tom Klubu nemají co dělat, nemají úctu ani k němu samotnému a jeho myšlence, ani k jeho členům a dalším čtenářům titulky – a že jich je – a vlastně ani k samotému blogování.

A nejvíc mě na tom děsí, že pokud jsem čirou náhodou nečetla nebo neshlédla dílo, z nějž takový zlodějíček čerpal, pak nemám šanci na to přijít. Děsí mě myšlenka, že tohle tu dělá víc lidí a že Archivy některých blogerů AK jsou protkané tvorbou, na níž se nepodíleli a přesto ji orazítkovali svým jménem. A obávám se, že mě to celé nahlodalo dost na to, abych už odteď napořád pochybovala o autorskosti čehokoli, co se na titulce objeví, ať už půjde o básně, povídky nebo myšlenky. Že AK pro mě tolerováním takových lidí ztratil důvěryhodnost. A to mi přijde opravdu smutný.

P.S.: Výše zmíněným slečnám: Sleduju vás.

Z toho posledního přijímání do AK – a vůbec tak nějak ze všech těch posledních – na mě přišlo smutno a pocit, že už je zase na čase pustit se do Očistce. Aby taky ne. Poslední jsem provedla v dubnu a srpen už dávno zaklepal na dveře a vešel, ani se nezul.

Je mi z toho zase trochu ouzko, co objevím. A to se mi nelíbí. Tak by to bejt nemělo. Člověk by se na to měl těšit a měla by to bejt práce na pár minut, jen tak to proklikat a vědět, že všechno je v pořádku a nikde se nesvítí po večerce. Jenže ono to tak není. Protože to přijímání za moc nestojí a protože jak je jednou přijato, nikdo se dál už nestará. Vedoucí tábora si jde ven ubalit cígo a haranti v domě zlobí a budí všechna hodná dítka, která by ráda spala. Ale nikdo se jich nezastane. To jenom já. Já jsem ten blázen, co si na to najde čas a občas na ně vlítne, protože mě to krká. Jestli si to vedoucí tábora vezme k srdci? To je otázka. Ale já si stejně nemůžu pomoct. Nehledě na výsledek, musím to dělat. Kvůli sobě, kvůli těm hodnejm dítkám, co celej den dřely a zasloužej si trochu toho nerušenýho spánku, kvůli světu, kvůli tomu, aby lidi věděli, že ve světě ještě existuje nějaká spravedlnost a nějaký zastání. Nevim, snad jste se mi v tý metafoře neztratili.

Anyway, jdem na hříšníky.

Leží mi v žaludku už od svého přijetí v červnu, a to hlavně proto, že nebyla schopná se obhájit v komentářích pod přijímacím článkem, ani odpovědět na věcné dotazy. Beru, je to žába. Je jí pouhých třináct. Ještě nic neví, bojí se nás, je to pro ni novej svět – asi. Ale pro mě to znamená jediný – ta holka se neumí obhájit. Neumí otevřít kušnu a mluvit. Neni to osobnost, jakou bych si tu představovala.

Dodneška nevim, jestli je její design skutečně její, nevim, proč píše v blogu něco anglicky a něco česky – a že mi to v jejím podání přijde dost ujetý – a i když jí nesleduju, po prvních zběžných náhledech jsem přišla na to, že s gramatikou na tom taky není nijak skvěle. Standa o každém nováčkovi v posledních pár měsících hlásá, že si zaslouží šanci. No to je pěkné, proč ne. Ale dokázala ji řádně využít? Při pohledu na její nejnovější články si to nemyslím. Jsou zoufale krátké, strohé, dětsky prosté, informační, nezajímavé. Je milé, že slečna kreslí. Fajn, proč ne. Ale proč je takový blog v klubu, který si hraje na elitu a vybírání toho nejlepšího? Je tohle skutečně to nejlepší, čeho jsme schopni?

Není. Ani náhodou ne. Snad jsme prostě hodní a bereme si žabku pod svá křídla. Snad doufáme, že jí tím dáme prostor pro růst a že si z toho něco vezme a tak jako mnozí z nás, vyroste v AK z housenky v krásného motýla.

Nemůžu si ale pomoct. Prostě o tom silně pochybuju.

Poslední článek publikovala 27. dubna. Už by bylo na čase publikovat něco znovu. Já nevím, jestli to někdy vůbec v pravidlech bylo, ale osobně bych si prostě dávala pozor na tříměsíční neaktivitu. Neříkám, hned někoho vykopnout, jakmile nepublikuje tři měsíce a den, ale dávat si na to prostě pozor. Poslat jim třeba mail. Že pokud jejich blog nebude aktivní, pá pá. Udělá místo někomu, kdo ho využije líp.

Nic proti ní nemám, členka s vlastní kapelou je parádním přínosem pro Klub, zajímavý lidi mám ráda 🙂 Ale její poslední dva „články“ mě vyloženě vytáčí. Blog post o dvou větách? „Původně jsem chtěla napsat víc, ale nakonec vám jen řeknu, že to bylo super.“ Tečka. Chce se mi zeptat se „Are you fucking kidding me?“ O.o AK má na víc. Tytyty, nenene. Člen Klubu by ze sebe na blogu měl umět vydat zatraceně víc.

Já nevim, jak to přijde vám, ale mě při pohledu na hlavní stránku plnou perexů tvořených téměř výhradně třemi tečkami chytá amok. Je to přesně ten případ podivného používání perexů, který mě přivedl na nápad na článek do Série článků pro nováčky, s kterou se hodlá vytasit Standa. Celá ta série mi nepřijde jako nijak převratný nápad, ale mám pocit, že vysvětlit trochu lidem, co je to perex a k čemu je.

Nedá mi to a poprvé v historii tohohle blogu si vypůjčím vysvětlivky z Wikipedie. Prostě musím.

No further comment needed.

Působ poměrně facepalmovsky, neboť na jejím blogu tak nějak úplně chybí jakýkoli výpis článků. Nemá to prostě tělo. Dobře, to neni žádnej prohřešek proti pravidlům (to ani Polgařino perexové třítečkové řádění) nebo tak něčemu, to je spíš prostě divný a je to něco, co mi kazí dojem z AK a když už jednou vlezu na blog člena nějakýho rádoby VIP klubu, tak čekám něco trochu jinýho. Signoře chybí tělo, uvítá vás, což je milé, ale pak najednou pouhý výpis Aktuálních článků, Archiv a z nějakého důvodu něco, co vypadá jako záhlaví spadnuté dolů. Je to věc asi designu, nedomyšlenosti stránky, snad velmi nízkého zájmu o čtenáře jako takového, nevím. Je to mi to prostě divné a autorka si tím podle mě ohromně škodí.

Já osobně se na takovém blogu rozhodně rozklikáváním titulků jednotlivých článků obtěžovat nebudu, a to bych ráda viděla toho smělce, který se tím zabývat bude a bude ho to dlouhodobě bavit.

Stejný problém. Myšlenka je základ, o tom žádná. Psát o něčom. Ale myslím, že člen AK by to měl umět i hodně dobře prezentovat.

Stejný problém, ještě v mnohem ubožejším designovém provedení. Ale o tom už jsem psala minule a o to víc mi leží v žaludku, že je to pořád stejné.

Když je řeč o minule, jelikož jsem už došla na konec seznamu (herdek, to bylo nakonec přece jenom docela rychlý), napadlo mě udělat si takovou menší revizi toho, jak se situace změnila od mého posledního Očistce. Vypadá to následovně:

S radostí jsem shledala, že drtivá většina mnou vytažených hříšníků se od té doby polepšila. Pokud šlo o nízkou aktivitu, od té doby publikují vcelku slušně. Pokud šlo o hodně nízkou aktivitu (poslední články z prosince a podobně), blogeři už nejsou členy AK (chválím Standův zásah). Skoro všichni se tudíž v podstatě polepšili, a kdo ne, ten se tu objevil znova a patrně se tu objeví i příště, protože některé věci by se opravdu měly řešit a ne ignorovat – jako například poslední zmíněný blog, pro mě nepochopitelná záležitost.

Jinak, možná si všímáte, že jsem pro tentokrát zcela vynechala veškeré připomínky k fotoblogům. Je to hlavně proto, že k tomu jsem se už dost vyjádřila minule a v Itálii je příliš velké vedro než abych se nad tím pozastavovala znovu. A navíc mi to tentokrát ani nepřišlo tak zlé. Pokud už někdo publikoval v posledních článcích (zase tak do hloubky nelezu) výhradně fotky, byl u nich celkem dostatečný průvodní text a taky byly dost dobré na to, abych se za ně až tak nezlobila, naopak jsem mnohdy zanechala komentář (takže pokud vám v nedávné době přibyl můj komentář pod článek s fotkami, mluvím o vás). Hlavně jsem nad tím ale prostě protentokrát mávla rukou. Fotoblog pro mě není blog jako takový a pořád si myslím, že jejich autoři by udělali líp, kdyby svá fotodíla publikovali na platformě k tomu určené a ne na té blogovací, ale co už. Protentokrát nad tím lámu hůl.

Ráda bych si myslela, že tohle moje komentování přispělo k odstranění silně neaktivních zlobivců a že si snad mnou zmiňovaní hříšníci sáhnou do svědomí a zamyslí se, jestli by to nešlo udělat nějak líp, když už v tom Klubu jsou, ráda bych si myslela, že i ostatní blogeři se nad tím zamyslí a řeknou si, aha, na tom bych vlastně mohl zapracovat i já (sama se pokaždé snažím podívat na svůj vlastní blog cizíma očima a zhodnotit, jestli v AK má svoje místo a jestli si zaslouží místo pro články na titulce), ale jelikož nemám žádnou pravomoc jim vysloveně pohrozit vyhazovem, je to na každém z nich a na Standovi.

Ale whatever. I kdyby to mělo být jen tak info pro zvědavé členy Klubu, příliš zaneprázdněné nebo líné na to, aby veškeré členstvo pravidelně kontrolovali sami, stejně mě to furt baví 😉

Ráda vidím, že se můj nápad chytl a že to aspoň těch pár duší ocenilo. A jedeme dál bez zbytečnejch keců na další „hříšníky“! A dneska půjde hlavně o nízkou až zero aktivitu. Možná se pletu, ale myslím, že tu bývalo takové tříměsíční pravidlo… možná že si ho pletu s pravidlem, že přijímaný blog musí být aspoň tři měsíce aktivní. Každopádně by se to mělo vztahovat i na tohle. Upřímně jsem přesvědčená, že víc jak tři měsíce neaktivní blog tu nemá co pohledávat. Ostatně až se ho jeho majitel znovu chopí, nic mu nebrání se znovu přihlásit, no ne?

A některý adresy v tom seznamu teda fakt nechápu. Ani jak se sem dostaly, ani proč tu ještě furt jsou. Tak jdeme na to.

Miriam z blogu www.non-exception.blog.cz

Bej bez netu je na hovno, ale Miriam zjevně neni bez netu natolik, aby nemohla přispět videjkem. A to je podle mě špatně. Takovej „článek“ nemá v AK co dělat. Někdo se mnou nesouhlasí? Byly časy, kdy o tom nebyla diskuse a každej to věděl. Kam se to vědomí sakra podělo? Každej by to měl vědět i dneska.

Nessie z blogu www.reddevillenka.blog.cz

Dahell? Co ten poslední „článek“? Jinak blog vypadá bezproblémově, takhle na rychlej scan, ale toto? No toto??

Nika z blogu www.post-nubia-phoebus.blog.cz

Bohužel neoplývá aktivitou. Není to sice úplně zlé, ale dávala bych si na ni pozor, kdybych to snad měla někdy na starosti. Protože články o tom, jak nemáte čas psát a jak u toho zrovna nejste, nikoho nezajímaj, a kdyby jich mělo nějak přibývat (nebo by nepřibývalo vůbec nic), já bych se fakt zamyslela nad členstvím takového blogu.

Noirre z blogu www.vrbize.blog.cz

Opět jeden z foto-ne-blogů. Já prostě nějak nevím, co si s nima počít a jak si je přebrat. Ale když vidím, že ctěný pan majitel má i DA, pak už vůbec nechápu, na co ten blog je. Osobně tohle nemám ráda. Říkám tomu duplicitní publikování. Znamená to, že svoje věci nacpete jak na facebook, tak na blog a i třeba ještě jinam. Nemám to ráda, myslím, že to devalvuje hodnotu té tvorby, protože co je na ní zajímavého, když je na několika místech zároveň? A myslím si, že blog, který je v podstatě kopií galerie z DA, obohacenou pouze o neautorská videa z youtube, tu nemá co dělat. Až k tomu bude autor něco psát a fakticky blogovat, tak jasně, proč ne. Ale on nebloguje, aspoň to tam nevidim.

Pajussska z blogu www.pajussska.blog.cz

No toto tento! Poslední článek je z 30. prosince a autorka sama v něm doznává, že blog se jaksi nachýlil ke konci a že se jí nedaří ho oživit a že vlastně ani neví, jestli má založit nějakej novej nebo se na to úplně vykašlat, a od těch dob ticho mrtvolné a aktivita není. Podle mě jasný adept na vyloučení. V případě, kdy by se k tomu blogování chtěla vrátit, až blog – jakýkoli – znovu zprovozní, tak proč to nezkusit znova, ale do té doby nemá v AK proč být.

Semi Lee z blogu www.semi-lee.blog.cz

Poslední článek zveřejněn 25. prosince. Nuff said.

Sharaniel z blogu www.sharaniel.blog.cz

20. prosince. To jsou mi věci, herdek.

Štaja z blogu www.mstajer.blog.cz

Z 12. ledna.

Třetí sloka z www.tretisloka.blog.cz

Z 13. prosince. Už nemám slov.

Vlček Ondřej z www.vlcekondrej.blog.cz

Já si nemůžu pomoct, mně se to prostě nelíbí a vůbec tenhle blog nechápu. On prostě nemá design a je nějak úplně vadně nastavenej. Vůbec z toho není k pochopení, co jsou rubriky, obsah je schovaný jako by se za něj snad autor styděl a ten Windows motiv nápis uprostřed hlavičky je fakt dílo. Pokud to ovšem nemá bejt záměr, ale v tom případě ho nechápu. Upřímně nechápu, jak se tohle dostalo do klubu, a jestli se to stalo ještě v době, kdy tam tahle poťamťanej vzhled nebyl, pak bych ráda upozornila majitele, že to je ultrabída a že jestli se sebou něco chce dělat (a účast v AK obvykle znamená, že přesně to chcete a že někam míříte), tak ať pohne zadkem a sežene si někoho, kdo mu s tím píchne – pokud si teda sám neumí nastavit ani nějakej základní přijatelnej vzhled. Protože pakliže je tohle naše dítko, nebyli bychom raději, kdyby se pořádně oblékalo a umělo si zavázat tkaničky? Vždyť co si o nás takhle pomyslí sousedi?

–

Inu, a to je vše, přátelé! Jsem ráda, že to mám za sebou, ale hlavně jsem ráda, že jsem to udělala. Díky tomu máme všichni o trochu lepší přehled a já osobně jsem si za ty dva dny přidala do čtečky dobrejch deset blogerů, o nichž jsem doposud nevěděla, což se vyplatí.

Závěr? Nabízí se otázka, co si od toho slibuju. Asi takhle – jsem člověk se selskym rozumem. Někdy, pravda, trochu stagnuje, každej máme právo na trochu tý debility, ale povětšinou na sobě sleduju poměrně dobrej pozorovací talent na chyby v Matrixu, neboli věci, co nefungují, jak by měly nebo jak by mohly. Tyhle věci mě nesmírně baví vynášet na světlo světa, obzvlášť pokud vidím, že je všichni ostatní okázale ignorují. Kolikrát taková věc užírá lidem čas, energii a vůbec jejich životy a vy to prostě vidíte a taky vidíte, že s tím nikdo nic neudělá, i když by to bylo tak strašně snadný. No nedokáže vás to nasrat?

Mě to fakt nebaví a byla bych proto ráda, aby se pravidla AK, která jsou momentálně naprostým paskvilem na pravidla, přehodnotila a přepsala, respektive vrátila do některé ze starších podob. Jelikož si docela dobře vzpomínám, že bývala velice šikovně a dobře napsána, dokud do nich někdo nezačal šťourat a zobecňovat je, což je ostatně někoho velká vášeň. Všechno mít co nejvágnější a všechny praktické problémy ignorovat, dokud to jde, a pak když to nejde, je ignorovat dál.

Byla bych hrozně ráda, myslím, že bych dokonce hodila vítěznej taneček, kdyby ta pravidla zase byla vzata pevně do ruky a bylo v nich uvedeno, že Biebroviny a Sbénka nebereme – a aby se to hlavně dodržovalo. Byla bych hrozně ráda, kdyby se vrátil do hry Kartáč a občasný Očistec – a jelikož můj časový rozvrh mi to momentálně dovoluje, klidně bych se toho ujala – a seru vám na nějaký rozdělování dnů v AK a že už není kdy publikovat, protože jsou všechny rozebraný 😀 To je komický. To si to klidně budu dělat tady, ale bylo by fajn, jelikož nemám faktickou pravomoc dotyčné pokárat, eventuálně vyhodit, když se nezařídí, tak by teda bylo moc fajn, kdyby ten, co tu pravomoc má, si tyhle věci vzal k srdci a konečně se začal chovat jako ten klenotník, co má na starosti vybrušování AK k dokonalosti. Bylo by moc fajn, kdyby se přestaly přijímat zcela zcestné blogy za účelem umělého navyšování návštěvnosti nekonečnýma komentářema právem naštvanejch členů, z nichž si tu někdo neustále dělá prdel a vůbec mu nevadí, že mu ti nejlepší z klubu houfem odcházejí. Prostě je v klidu nahradí něčím, co tu úroveň nejen zdaleka nemá, ale hlavně se ani zjevně nesnaží ohledně toho něco dělat.

Někomu ty moje přísery můžou připadat namyšlený a možná že právě na mně pak stavíte ty svoje hlášky jako že AK jsou nafoukanci apod. K tomu bych ráda řekla toto: Jakmile jsem přišla na to, že existuje něco jako AK, okamžitě jsem projela svůj blog a do posledního řádku jsem zvážila, co v něm chci a co nechci nechat, jinými slovy co tu smí a co nesmí být, vzhledem k tehdejším pravidlům. Něco málo padlo za vlast. Bylo tu několik titerných pidičlánečků o neaktivitě a dalších věcech, byly tu nějaké neautorské fotky, videa, možná i texty. A všechno jsem to smazala. Víte proč? Protože já narozdíl od některých mám k AK úctu a vzhlížím k němu (i když už z něj zbyla spíš jen ohlodaná idea, jíž se dnešní AK jen málo blíží a spíš pořád vzdaluje) a byla to a pořád je moje laťka, stanovující nějakou úroveň, pod niž už nehodlám klesnout. Jako třeba že nebudu zveřejňovat texty svých oblíbených kapel jen proto, že se mi ta písnička líbí. Že tu nebudu mít rubriku na videa, co mě zaujala. Od toho mám ostatně facebook a na všechny krátké postřehy, kterých není dost na článek, mám twitter. A jen nemelte, máte ho skoro všichni nebo minimálně můžete mít, takže pokud vám to prostě nevydá aspoň na jeden fakt pořádnej odstavec, držte se rady ctěného nejmenovaného klasika a nepište článek, a pokud možno nepište vůbec.

No, prostě tak. Tady to máte a nebojte se, však já to zase někdy udělám znova, až se budu nudit. Tic tac, goes the clock. A snad se dožiju chvíle, kdy s tím budu moct něco fakticky udělat. Zatím jsem holt jen u toho psaní a můžu s váma tak maximálně diskutovat.

Uvědomuju si, že ne všichni moji čtenáři mají co dočinění s Autorským Klubem a kdekoho tyhle lamenty už nebaví, ale co naplat, dokud jsem ještě tady, pořád jsem členkou a dění v kuloárech mě pořád zajímá. A abych pravdu řekla, myslím, že mě bude zajímat i dlouho potom, stejně jako mě zajímalo dlouho předtím, než jsem se do něj dostala, prostě proto, že ten klub má něco do sebe. Nebo měl. Nejsem si jistá. Rozhodně by měl mít. Ale bohužel je nás nemnoho takových, kteří by ještě byli ochotni „plýtvat“ na něj energií a písmenky. Ostatně i já sama často nad ledasčím spojeným s tamějším fungováním mávnu rukou, protože mám prostě zrovna zajímavější věci na práci. Nicméně jelikož zrovna teď je nemám a mám volnej večer a chuť tvořit nějaký hodnoty a názory místo čumění na seriály (i když Scrubs se ukázali být naprosto boží 8)), here we go again.

Mluvim o tom už hodně dlouho, kdo to tam sleduje a sleduje třeba i mě, tak to dobře ví – myslím si, že Klubu strašně moc chybí Kittanya a její Očistec a Kladivo na blogery. Myslím si, že mu chybí i Kartáč. A kdo by se chtěl hádat, že je to jenom moje domněnka, ať se podívá, kolik lidí se dobrovolně přihlásilo jen na prokartáčování designu, když přišel Destinateus s novou rubrikou pro tyto účely. Mně osobně z toho až zaskočilo, jak jsem rolovala dolů, abych se dopočítala, kolik že lidí touží po tom, aby jim někdo konečně zase jednou dal zpětnou vazbu a řekl jim, co si myslí o jejich blozích. A přitom to vůbec neni překvapivý. Přes to všechno, jací jsme lidé a co zažíváme, všichni máme pořád někde v sobě toho exhíbu blogera, kterej prostě strašně moc chce, aby mu někdo řekl, jak skvělej má blog a jak ho žere. A taky máme pořád chuť se zlepšovat a to je strašně super.

Jelikož ale nic takovýho jako Očistec momentálně nemáme, nemohla jsem to už vydržet a pustila jsem se do tý vytoužení kontroly sama. Proč zrovna já? Protože to nikdo jinej neudělá a já si myslim, že by se to udělat mělo. Vim, že mě o to nikdo nežádal. Ale na to seru. Udělala jsem to pro sebe, udělala jsem to pro Klub, kterej to, podle mě potřebuje, udělala jsem to pro ty z vás, které by to vlastně taky zajímalo, ale nemáte na to dost času nebo se vám prostě nechce. Z pochopitelných důvodů. Nejde o život. A většina lidí má důležitější starosti než furt řešit nějaký klubíky. Já to taky nepovažuju za něco zásadního, kvůli čemuž bych musela navštěvovat psychologa, ale pro radost a ze zvědavosti… no znáte to. Když vás něco baví…

Neni to úplně věc na pět minut, je nás tam přece jenom hodně, takže ten seznam rozhodně neprojdu celej najednou, ale whatevs, let’s do this shit! Hlavně že to udělám a dostanu to ze sebe. Tákže!

To jsou pořád řeči o kvalitě a laťce AK, ale jak často se skutečně proberete seznamem členů? Jak často klikáte na jejich blogy a děláte si představu o tom, kdo všechno vlastně v tom klubu je? Napadne vás někdy, jestlipak tu náhodou nemáme nějaké hříšníky, kteří by tu možná neměli být?

Dneska jsem si je prošla, ty naše blogy. A bylo milé zjistit, že většina lidí tu skutečně má co nabídnout. A našla jsem i nemálo zajímavých překvapení, o nichž jsem nikdy neslyšela, vůbec nevím, že tu jsou, a přitom jsou jejich články dost zajímavé na to, aby ihned zpestřili jídelníček mého Bloglovinu. Ale při takovém procházení se vždycky najde pár jedinců, kteří by užili pořádný kartáč a já nevím, kdyby to bylo na mně, rozhodně bych se nad jejich působením v AK zamyslela. Neříkám hned „pryč s nimi a upalte je“. Ale zamyslet bychom se nad tím měli. Tak třeba následující.

Carol aka K. H. z blogu www.nikola9.blog.cz

Na její obranu musím hned zkraje říct, že její působení v AK jí rozhodně přidává pěkných pár bludišťáků a oproti mnohým jiným má dost náskok. Stará se tu o to a aktivně se účastní tím, že vede vlastní rubriku. Já osobně ji sice nesleduju, pro mě není moc zajímavá, ale pro jiné evidentně je, pořád běží a netrpí zatím žádnými příznaky skomírání, což je rozhodně ohromné plus. AK potřebuje, aby se v něm něco dělo. Když se neděje, lidi mrmlají.

Ale přesto se mi krabatí čelo nad Caroliným blogem, který by měl na první pohled něco vypovídat. On totiž momentálně bohužel vypovídá jen to, že se mu málo věnuje. Články jsou povětšinou velice krátké, mnohdy o jedné fotce nebo sice o více fotkách, ale se značně pochybnou kvalitou (a tudíž výpovědní hodnotou). Jasně, každej neni bůhvíjakej fotograf. Ale není nutné publikovat fotky, o nichž sám autor není přesvědčen, že jsou dobré. Frekvence přibývání nových článků je vysloveně žalostná. A některé z těch článků svou strohostí tak strašně bijí do očí, že kdybychom se o to vážně začali zajímat a hrát si na obnovení Očistce a odkazu velké Kovářky Kittanyi, pak bychom museli začít křičet „Ven, tohle nám nestačí, my chceme víc!“ Kdyby to bylo na mně a moje slovo v tom něco znamenalo, pak bych požádala Carol, ať se sebou něco vážně začne dělat. Pokud jí KK ubírá tolik energie a času, že není schopna se věnovat vlastnímu blogu, pak ať to někomu předá. Ať zapracuje na svém blogu, a to hezky rychle, pokud tu chce zůstat. Protože pokud jde o mě, myslím si, že aktivita na blogu AK není a neměla by být jediným kritériem pro členství v klubu, myslím, že je to chvályhodné, ale hlavním měřítkem by přece měl být hlavně členův blog samotný, ne? A ten Carolin toho prostě v tuhle chvíli naprosto není hoden, pro mě ne.

Dia z blogu www.didu.blog.cz

Asi takhle. Mně se moc líbí Dianiny fotky, vážně moc. A i to tam vypadá fakt hezky. Ale je tohle vážně blog?

Osobně nechápu smysl jeho členství v AK a nechápu ani smysl jeho existence. Dia je dobrá fotografka, ale wtf? Proč by měl fotograf zveřejňovat své fotky prostřednictvím blogu? Když máme věci jako Deviantart. A spoustu dalších platform k tomu určeným, v tomhle omluvte mou neznalost, já osobně svoje foto cpu vlastně jen na DA a výběr toho nejoblíbenějšího mám na Facebooku jako bonbónek, jen tak pro představu. Aby friendi věděli, že občas taky fotím a zhruba v jakym stylu. Ale je to jen pro tu představu, jakmile něco zrobím, jde to v první řadě na DA a za prase nevidím důvod, proč bych to měla dávat na blog, kterej přes všechny debaty pořád je a má bejt v první řadě místem, kde lidi píšou svoje názory a přemoudřelý kecy a eventuálně publikují svou vlastní tvorbu, ale takovým nějakým šikovnějším způsobem, než jen mrdnout do článku jednu fotku a napsat k tomu, že to je fotka ze Silvestra. A o tomhle celej blog. Upřímně, koho by to zajímalo „číst“? A ty uvozovky jsou na místě, protože kdo si tam jako co počte? Název článku? Datum zveřejnění?

Tohle není nic pro Die, jak říkám, její foto se mi hodně líbí a na DA bych ji klidně sledovala. Ale je to otevřeně vůči všem fotografům, kteří si při propagování a zveřejňování své tvorby počínají – nebo by si eventuálně plánovali počínat – stejně nešikovně. Blog není Galerie. Jestli ho chcete používat jako Galerii, děláte to špatně! Narvěte ty fotky do Galerie nebo na Flickr, nacpěte si je na Facebook a Deviantart a třeba Photobucket a Befunky a co já vím, založte si vlastní webový stránky se svým jménem a tam si udělejte překrásnou výstavku a propagujte svoje jméno, protože proč sakra ne, dyť fotíte, tak se předveďte pořádně. Nechte lidi, ať vám tam píšou kritiku, ať se můžete zlepšovat, a pokud jste bloger, jasně, veďte si k tomu blog a pište tam o svý práci a o svých pohnutkách k tomu či onomu dílu a nebo jak jste zapomněli kvůli focení koupit chleba a jogurty. Pište tam, co jak vzniklo, veselé historky z natáčení, totiž z focení – a určitě jich máte po kapsách hodně, sama jsem na takovym focení byla vlastně jen jednou a je to už před lety, ale pořád k tomu mám co říct, protože si pamatuju, že to byla prdel, a že jsme u toho museli řešit spoustu problémů už jenom se světlem.

Prostě – dělejte to nějak zajímavě a buďte famózní. Ale nedělejte to takhle. A nebo jo, dělejte. Ale pak je to váš problém. A kdokoli vás přijal do AK s takovým pokusem o blog, byl pitomec a měl by nad tím víc uvažovat. Kdyby uvažoval, tak vás tu s tímhle rozhodně nenechá. Já myslím, že to není blog a už vůbec nevidím jeho přínos AK. Jsou to jenom fotky.

Evelin z blogu www.creation.blog.cz

Mně se ten blog na první pohled líbí. Hlavně třeba záhlavím, HP mě nikdy nepřestane bavit. Ale druhej pohled nemusí bejt moc detailní, abyste zjistili, že poslední článek byl publikován desátého ledna, ten předtím dlouho před Vánoci a vůbec za poslední rok je frekvence vydaných článků jeden až dva za měsíc, což by nemuselo bejt na škodu, kdyby byly vážně super-epický a naprosto strhující a neskutečný, ale upřímně, zase takových převratných hodnot nedosahují, jsou to prostě normální články. Kam se podělo dohlížení na aktivitu blogerů-členů AK? Kam se podělo pravidlo o tom, že jakmile není blog aktivní tři měsíce, báj báj? Proč je tenhle blog v AK? Z nějaké nostalgie? Nebo prostě proto, že si nikdo nedá práci tu a tam ten seznam projít a překontrolovat?

Dragell z blogu www.hand-art.blog.cz

Prosimvás nelekejte se, normálně proti Dragell ani písmenka, ona tu rozhodně podle mě má co dělat a ani ve snu by mě nenapadlo hlásat opak.

Ale aby to bylo spravedlivé, musím podotknout, že taky její poslední článek je z konce ledna. Na to, že máme za pár dní květen… Ale jako jasně, beru. Abyste mi hned nenadávali, samozřejmě se občas stane, že člověk prostě fakt nemá čas – a pokud k tomu dojde, tak je rozhodně lepší, že nepíše, než aby psal, že nemá čas a že nepíše. Ale říkám, aby to bylo fér, tak musím vytípnout i tohle. Už abyste věděli, že někdo se dívá a já nevim, někdo si třeba řiká – třeba si toho nevšimnou. Well, všimnou >:) Nějakej hnidouš se vždycky najde. Měl by se najít.

Hanisshka z blogu www.hanulinkas2.blog.cz

No tak to vůbec, bez diskuse. Poslední článek ze Štědrého dne. A dalo by se dost polemizovat i o samotném obsahu blogu. Bíbr, spřátelování blogů… já nevím, vám to přijde jako že to tu má co dělat? Bývaly časy, kdy by správci takový blog nepustili ani na dva prstíčky. Řekni, kde ty časy jsou…

Idenka z blogu www.idenka1978.blog.cz

Zase jeden podobný případ jako Dia. Mně se ty fotky líbí. Ale jakým způsobem to využívá možností, které nabízí blogování? Podle mě nevyužívá. Co článek, to fotky s velice kraťoučkým popiskem, příliš krátkým, než aby mi to o fotce něco fakt převratného řeklo, příliš krátkým než abych to dokázala nazvat blogem. Navíc je to celé takové chaotické, spousta různých projektů… je tam sice životopis a nějaký ten článek o tom, jak to všechno začalo, což je jistě fajn, ale krom toho tam prostě žádný blog nevidím. Žádné povídání. Nic ke čtení. Takže se zase musím ptát – k čemu to? Nebylo by lepší to všechno přesunout do Galerie nebo na nějakou platformu určenou pro fotografy? A z pohledu správce Klubu – opravdu stačí ke členství v klubu autorsky píšících blogerů blog plný fotek, byť jsou sebeautorštější a byť by se mi i celkem líbily? Kam se podělo to „píšících“?

Lilly z blogu www.lilly-uchiha.blog.cz

Čerstvý nováček, k němuž jsem se už dostatečně vyjádřila přímo v přijímacím článku, ale pro úplnost uvádím i tady. Lilly by jinak mohla mít zajímavý blog, ale bohužel se dost vyžívá v používání cizí tvorby pro „ilustraci“ textu, a to mnohdy bez zdroje. Což tu a tam děláme skoro všichni, sáhněmež si do svědomí, ale všechno je to o poměru. Jsem si jistá, že poměr vlastní tvorby by měl být mnohem, mnohem vyšší než jak to vypadá u Lilly. Že se takové kraviny promíjely úplně zkraje působení AK nebo v některých slabších obdobích, no dobře. Ale jak se mohl takový blog v současné době stát členem AK, to nepochopím, a dost mě zaráží komentáře typu že skvělý blog a že tu určitě má co dělat. Protože určitě nemá. Zahlásila bych něco o urážce všem stávajícím členům, kteří svůj blog plní výhradně vlastní tvorbou, všem někdejším, kteří byli z klubu vyhozeni i pro menší prohřešky proti pravidlům, i všem těm, jimž bylo přijetí zamítnuto z důvodů podle mě méně důležitých než je porušování pravidel (třeba že Standovi nesedli do vkusu, fajn, to se může stát). Zahlásila bych, že mě sere, jak tu někdo (nebudeme jmenovat) naprosto bez mrknutí oka přehlíží tak základní věci jako autorskost blogu. Při přijímání do Autorského Klubu. Už jsem viděla leccos, ale tohle je gól. Jedinou útěchou mi jsou ohlasy těch blogerů, kteří jsou se mnou zajedno, a naděje, že s tím něco zmůžeme. Což bychom měli. Myslím, že máme plné právo do těchhle věcí kecat.

Luci z blogu www.luci-foto.blog.cz

Další foto-ne-blog. Velice zřídka se tam mihne pár řádků, naznačujících blogování, něco k fotkám. Ale většina článků neobsahuje ani tu jednu větu a mně to prostě fakt vadí. To není blog, ale Galerie, a nemělo by to tu být.

–

Hemten, pro dnešek stačí, už na to nevidim. Jestli jsem někoho urazila, hele sorráč, no hurt feelings. Nic osobního. A jestli mi někdo bude mít potřebu sdělit, že řešim sračky, tak vám přeji dobré ráno a pěkný den a díky za návštěvu 😀 Si tu můžu řešit co chci. Někdo je vlhkej z Čečny, někdo z ukradenýho šátku, někdo z Olgy Lounový a někdo holt z AK. Vlastně všichni brojíme proti tomu samýmu – proti lidský debilitě a věcem, co nedávaj smysl. Ain’t that right?

-> Pokračovat na druhou část Očistce

Ukazuje se, že kdo si (hodně) počká, ten se Standova vyjádření nakonec přece jen dočká. Aspoň teda tentokrát. Za sebe musím říct, že opravdovou radost mi v tom udělal hlavně fakt, že LoveShy je zpátky v Klubu! 🙂 Tak to má hergot být. Teď ještě kdyby se Standa nějak vyjádřil k tomu.

K tomu ostatnímu mám asi tak tohle a koho zajímá, k čemu že to vlastně je komentář – pokud jste ještě nečetli, tak Standův testament najdete pod titulkem Nastal čas na změnu?, kterej ve mně sám o sobě vyvolává pocity asi jako *facepalm* a *You Don’t Say*.

Moje první otázka při čtení řádků o občasném vyhazování neaktivních blogerů byla: A co LoveShy? Že občas vyndáme někoho, kdo tomu blogu moc nedává, tři měsíce nepsal a podobně, no to je snad jasné a zcela pochopitelné, ale LoveShy neaktivní nebyla a ani jinak se neprovinila proti jakýmkoli pravidlům či „standardům“ AK (možná tak proti STANDArdům, hh, pun intended) a rovněž nebyla nijak upozorněna mailem, a nebylo jí dokonce ani odpovězeno, když se sama ozvala. Možná to tak nevypadá, nastalo trochu ticho po pěšině, ale my pořád čekáme na odpověď a čekat nepřestaneme ani poté, co nám budou smazány všechny komentáře a články k tématu.

Že by tu docházelo k nějakému naleptávání komunity, to mi vůbec nepřijde. Naopak se v poslední době mnohokrát prokázalo, že jsme stmelenější než by se na první pohled zdálo, že se nebojíme postavit se za blogery ze svých řad nebo i horovat za ty, kteří v těch řadách vůbec nestojí – a nejsme uzavření vůči světu, jak je patrné například z aktivit akčního blogu, které se věnují nejen blogerům z AK, ale i těm mimo, bez rozdílu.

Myslím, že nejsme ani nijak přehnaně arogantní nebo egocentričtí. Jistě, všichni se nejspíš považujeme tak trochu za „osobnosti“ a není se čemu divit, je tak o nás mluveno a v souvislosti s AK je vždycky zdůrazňováno, že právě nějakou tou zajímavou osobností člověk musí být, aby v něm našel svoje místo. Ale myslím, že to je v pořádku. Na někoho to může působit negativně, ale víte co, blogů jsou miliony. Když chcete bejt bloger, tak musíte bejt kurva bloger, jinak vás nikdo číst nebude a ty vaše kecy nikoho zajímat nebudou. Co jste si zrovna dneska koupili na sebe, co jste včera měli k večeři, to musíte prodat, musíte do toho dát všechno a celou tu svou osobnost, lidi vás musej respektovat, musej vědět, že máte názor a že se ho nebojíte prezentovat, ale taky že jste člověk, kterej dělá chyby a kterej si je umí přiznat. Je to úplně to samý jako když chce někdo bejt autorita pro druhý lidi, když chce vést a pomáhat. Jen se to děje v prostředí internetu.

Že je přijetí do Klubu obrovskou šancí, o tom žádná. Sama jsem přesvědčená, že za dobu působení ve zdejších vodách jsem se hodně posunula. Do jaké míry je to přímo díky Klubu a do jaké je to prostě jen můj přirozený vývoj, to si netroufám posoudit, ostatně nejsem čistě jen klubová, živě sleduju zahraniční blogerskou scénu, zejména desítky minimalistů, kteří mě nekonečně inspirují a nakopávají a nutí vydávat ze sebe pořád lepší a lepší výsledky.

Ale myslím, že tu šanci si musí člověk už nějak zasloužit. Dát ji někomu úplně zcestnému, kdo nemá pro tuhle věc podle většiny předpoklady… jako jo, asi bych v tom viděla jistej dobrej skutek. Ale mělo by bejt jasný, proč takovou věc přijímající udělal. Označit toho blogera třeba jako divokou kartu nebo tak něco. Aby bylo jasný, že to neni výsměch jinejm blogerům, kteří měli podle všeho lepší předpoklady, ale jeho prostě v danou chvíli nechytily tak jako někdo úplně zcestnej, koho by bylo fajn vidět, jak si sahá do svědomí a uvědomuje si, že to dělá špatně.

Uraž ego blogera a seš mrtvej.

Mít v klubu některé blogerky, které píšou pro Krásnou, myslím, nikomu nemůže vadit. Jako samo o sobě. Co nás nasralo, bylo prohlášení, že je do klubu přijata každá z nich, automaticky. TO je krajně pobuřující prohlášení. Milý Stando, jak sám říkáš, rozhodující má být kvalita uchazeče a ne to, zda přispívá nebo nepřispívá pro Krásnou. Co se takhle držet vlastních slov?

„Třeba tehdy, když bloger blog zruší, přestěhuje ke konkurenci, přestane na něm vydávat nové články, sám o vystoupení požádá, apod.“ Pořád by mě zajímalo, do které z těch kategorií spadá dosud neodůvodněné vyloučení LoveShy. Asi do „apod.“. Jak už jsem řekla a jak všichni vědí, LoveShy nic takovýho neudělala.

„Proč zviditelňovat někoho, kdo už v klubu není?“ Třeba proto, aby se vědělo, že už v klubu není. Z nějaký úcty k tomu, že v něm byl a působil a že mu něco dal. A aby na to člověk nepřicházel ve chvíli, kdy si vzpomene, že už od svýho oblíbenýho blogera dlouho neviděl nic na titulce. Třeba proto, aby si člověk mohl daného člověka přidat do čtečky ve chvíli, kdy zjistí, že prostřednictvím titulky se k jeho novým článkům už nedostane – na což řada lidí spoléhá. Já na to spoléhala taky, teď už to řeším přes bloglovin, protože AK bloger neví dne ani hodiny a to je smutný.

A dál, Stando – spekulování o ukončení AK je jen projevem tvého osobního vyhoření v dané věci. Netřeba chodit daleko pro důkaz – seznam čekatelů na přijetí a fakt, že naše komunita je čím dál tím provázanější a čím dál tím víc spolu skutečně komunikujeme – v posledních měsících jsem (a jistě nejsem jediná) zaznamenala obrovský nárůst komentářů pod články (aktuálními i staršími), ale děje se to i jinde, na twitteru, na facebooku, prostřednictvím článků, kterými odkazujeme na druhé blogery, různé řetězce otázek a odpovědí nebo prosté sdílení článků druhých… AK žije, o tom nemůže a nesmí být pochyb. Jen se to dění přesunulo víc do éteru mezi blogy. A to je podle mě dobře. AK není blog AK. AK je právě ten éter, teď možná víc, než kdy dřív.

My se prostě jen raději věnujeme vlastním blogům a vlastnímu růstu než přispívání do rubrik klubového blogu, které nás tolik nebaví. Myslím, že by tomu pomohlo oživení některých starých, ale málokdo na to dneska už má čas. Přece jenom jsme vyrostli a spousta z nás už nejsou středoškoláci (nebo dokonce základoškoláci), co mají hafo času na dřepění u kompu. My bychom rádi obnovovali staré tradice a vraceli se k diskuzním rubrikám, které tak krásně vybuzovaly aktivitu. Nebo kladivovali po vzoru velké Kovářky, po níž jsem báj d véj pojmenovala jedno ze dvou našich koťat. Jestlipak o tom holka ví 🙂 Ale nemáme kdy to dělat.

A prosté zveřejňování fotek nebo básniček pro klubové účely? V tom nevidím smysl. Já mám třeba na fotografickou tvorbu deviantart a na poesii rubriku na blogu. Můj blog má dost velkou čtenost a jsem myslím schopná vhodným titulkem přilákat téměř kohokoli na téma, k němuž potřebuju odpověď. Proč bych to posílala ještě na x dalších míst? Radši přitáhnu lidi přímo sem, prostřednictvím titulky. Tomu říkám stoprocentní využití možnosti prezentace, kterou nám existence v AK dává. Jestli to někdo využít neumí a časem odpadne, jeho mínus. Hvězda těch, kteří tohle zvládnou, však stále stoupá.

Myslím, že noví „správci“ nejsou životně nutní. Pokud někdo bude chtít vést nějakou zajímavou rubriku, jasně, sem s ním. Pokud se někdo bude chtít zapojit, rozhodně mu to povolit. Ale myslím, že by bohatě postačila trocha transparentnějšího chování a dodržování toho, co se slíbilo, a hlavně možnost úplně normální demokratické diskuze, která tady prostě chybí a SAKRA, pořád jsem nasraná za to mazání komentářů (a nemluvím o svých, ale obecně), což mi přijde jako sprosťárna vrchního stupně a dokud se za tohle nedočkáme omluvy a uznání viny, tak Standu na milost nevezmu, i kdyby odteď nakrásně publikoval jeden rozhovor s blogerem AK týdně (ty mě fakt bavily, co se s nima stalo?) a rozjel nějakou z těch starých rubrik jako třeba Úhel pohledu nebo nějaké ty filozofické debaty – což by třeba mě hodně bavilo a jsem si jistá, že i spoustu dalších. Myslím, že v tuhle chvíli by to rozhodně byla way to go. Co furt s nějakejma fotkama a básničkama, koho to prosimvás zajímá.

Představte si tu aktivitu tady, kdyby se v úhlopohledové rubrice objevilo téma „Prezidentské volby a můj kandidát“. Ostatně nechápu, proč to nemáme jako Téma Týdne. Myslím, že to je hodně nevyužitá věc. Téma Týdne má být aktuální. Pro společnost jsou teď maximálně aktuální volby a kdo se stane příštím prezidentem. Koho zajímá nějakej „živel“?

Jinak si myslím, že žádat o pomocnou ruku je roztomilé, ale ono by stačilo poslouchat. Jsem líná dělat soupis, ale kdo mě trochu sleduje, dobře ví, že třeba zrovna já se k AK vyjadřuju (pravda, většinou bohužel v dokonalé nasranosti, ale o to snad peprněji a věcněji) dost často a návrhů na zlepšení jsem jistě podala už nespočet. A proto se nebudu opakovat a nebudu se znovu zamýšlet a sepisovat s body, které by podle mě Klubu prospěly. Už jsem to napsala hodněkrát a koho to zajímá, ten si to najde – ostatně pokud ty Standa opravdu sleduje, pak ode mě už hodněkrát odpověď dostal, není nic snazšího, než se podle toho zařídit – tím spíš, že to nebyly jen moje myšlenky, ale jak je vidno z příslušných komentářů, spousta lidí (by) se pod to podepsala a vidí to stejně. Tak jakýpak copak. Poslouchej hlas lidu a budeš králem.

Prohlašuji, že s tím, aby Standa přijímal nováčky, nemám žádný problém. Ale jsem zásadně proti stávajícímu systému „někoho přijmu – lidem se to totálně nelíbí – týden nereaguju nebo jim napíšu, že to je moje rozhodnutí a že do toho nemaj co kecat“. Diskuze, diskuze, diskuze! Možnost odvolání. Možnost ptát se v komentářích a dostat odpověď. ŽÁDNÉ-KURVA-MAZÁNÍ-KOMENTÁŘŮ!

Proč bychom měli věnovat energii pořádání petic a odbojových aktivit? Proč bychom si měli fotit prsa a rozkroky v zoufalé touze strhnout na sebe pozornost? Je totálně špatně, když nás k něčemu takovému neexistence vhodné reakce ze Standovy strany dohání. Jestli je čas na změnu? KURVA ANO, už dávno byl. Ale není třeba měnit lidi, tím spíš, když nemáme žádného kandidáta, který by na tu funkci měl čas. Je třeba změnit přístup a začít se chovat trochu zodpovědně a jako pravej chlap s pořádnejma koulema. A vnímat, co mi lidi řikaj.

A taky si myslím, že v AK by klidně mohlo být o stovku blogerů víc. Stačilo by přidat pár řádků titulky navíc, aby tam články zůstaly chvilku viset a nebyly hned odtlačeny do pozadí a bylo by. Alespoň bude větší konkurence (v pozitivním slova smyslu jako že větší výběr) a upustí se trochu pára. A nikdo nebude říkat, že AK je záležitostí pár desítek elitních jedinců, bude to pořádná banda zajímavejch blogerů a pár desítek novejch tváří dostane šanci, aniž by se stávající blogeři museli třást o svoje místo. Ještě někdo by s tím neměl problém? Přihlaste se.

Helejte se, já z toho nedělám zase takovou vědu. Nesedím u toho a nebrečím. Ale můj výraz v první chvíli byl asi takový to *Hm. Co se na to dá říct. Krčí rameny a mlčí.*

Už nějakou dobu se moc nezúčastňuju takovejch těch debat typu „Co byste tu chtěli vylepšit“, „Co se vám jak líbí“ a podobně. Víte proč? Protože je to úplně jedno. Ať napíšete co napíšete, ať vám v anketách vyjde co chce, Standa má velice krátkou paměť a hlavně mu to je jedno, a tak se prostě nemůžete spolehnout na to, že by nějakej hlas většiny k něčemu byl a že by někoho zajímalo, proč vlastně lidi choděj na tu hlavní stránku.

A proč že to dělaj? No připomeňme si to třeba tímhle, Standou vlastnoručně napsaným článkem o Úvodní stránce, z loňského roku. Cituji a vypíchávám zejména následující odstavce:

„Typický uživatel Blog.cz je konzervativní a jakékoli změny nese těžce.

Oblíbené jsou statistiky pro přihlášené uživatele a žebříček Autorského klubu a Téma týdne.

Většina uživatelů Blog.cz si otvírá úvodní stránku Blog.cz ze tří důvodů: 1) přihlášení do blogu; 2) přehled o návštěvnosti, nových komentářích a článcích oblíbených blogerů pro přihlášené uživatele; 3) hledání nových článků ke čtení v žebříčcích Autorský klub a Téma týdne.“

Ehm. Co se na to dá říct. Někde jsem slyšela, že změna nebude zase tak drastická, že to budou jen drobné kosmetické změny. A vlastně jsou, ale asi jako nechat si ze dvojek udělat pětky nebo místo nosu namontovat rychlovarnou konvici. Proč? No proč ne, žejo, aspoň bude o čem tlachat.

O statistikách nemá smysl mluvit. Vůbec nevím, co tím bylo sledováno, že je na úvodní stránce odkaz na „Detailní statistiky“ (který mimochodem pokaždý, ale fakt pokaždý čtu jako „Debilní statistiky“, fakt nechápu proč…), když blog.cz stále (už kolik měsíců to je, osvěžte mi někdo paměť, někdy od července?) nemá statistiky zprovozněné a tyto trvale hlásí nula přístupů denně. Pokud chci tedy vědět, kolik lidí na blog přišlo, musím si vypomoci Googlem, kde jsem si sice statistiky zprovoznila už se založením blogu, neboť ty zdejší nejsou úplně přesné, ale přesto. To hlavní, co mě vždycky zajímalo při příchodu na úvodní stránku, bylo, kolik lidí včera navštívilo můj blog. A jsem skálopevně přesvědčená, že je to ta hlavní věc naprosto pro každého uživatele blog.cz, možná s malými výjimkami, ať nežeru.

Žebříček Autorského Klubu. Zajímá mě. Docela hodně. Aby ne, ostatně v klubu jsem a zajímá mě dění. Téma Týdne rovněž. Ale co mě na tom hlavně zajímá, je název článku. Ten mě buď chytne nebo nechytne, that’s it, a nevím jak vy, ale při stávajícím nastavení to první a jediné, co mě praští do očí, je jméno autora, psané Caps Lockem, který to na mě prostě křičí. Při luštění těch mnohdy krkolomných přezdívek se pak nejsem schopná soustředit na titulek článku, který navíc mezi hlasitě „křičeným“ jménem autora a zmateným perexem upadá v nemilost a prostě není vidět. Jestli vám něco říká pojem „stand out“, tak tohle je přesný opak, ať si to je barevný, na mě to prostě „nevyčuhuje“, já to nevidim. Vidim jenom jméno autora a změť písmenek. Normální postup při tvorbě webu, normální vývoj autorův spočívá v tom, že postupně ubírá méně důležité elementy a zjednodušuje – aspoň ty nejúspěšnější weby to tak mívají. My, samozřejmě, musíme mít vždycky něco special, místo ubírání elementů elementy přidáváme a čím je uživatel ve výsledku zmatenější, tím líp.

Přehled o návštěvnosti, nových komentářích a článcích oblíbených blogerů. Je třeba k tomu něco dodávat? Já myslím, že není 😀 Přehled o návštěvnosti nemáme, přehled o nových komentářích taky ne a články oblíbených blogerů jsou rovněž v prdeli, pokud teda nejsem úplně slepá, takže… prostě cože? K čemu ta úvodka teď vlastně je, připomeňte mi to někdo 😀

Aspoň bych ráda viděla. Teď momentálně jsem tak nakrknutá, že vidím tak akorát hovno, hlavně teda pokud jde o titulku Autorského Klubu, kde je ticho po pěšině, ačkoli jsem po svém posledním článku naivně očekávala bouřlivé reakce. Nebo aspoň – vůbec nějaké O.o

Jelikož ještě pořád nezazněla jediná odpověď na otázku, Proč není LoveShy v AK?, a vzhledem k počtu komentářů lidí, kteří se tím cítí zaskočeni, šokováni, znechuceni a kdovíco ještě, vážně jsem čekala alespoň pár článků s vyjádřením podpory, dožadováním se nějaké dospělejší reakce ze strany milého Stanýska, než je mazání všech komentářů, které se o LoveShy a vůbec o ty nechutný sprosťárny, s jakýma se na nás honí ego, jen otřou – a ono se nestalo vůbec nic, jediná Berenika to pojala jako inspiraci k sepsání velice poetického rozsáhlého pojednání o tak zvané biondifobii, které se sice možná fajn čte a něco na tom je, ale přijde mi, že to postrádá fokus na to důležité, co se teď děje – a sice že jsme bez LoveShy, její jméno pořád chybí v seznamu členů, její články se pořád nezobrazují na titulce a k celé věci jsme od Standy pořád neslyšeli ani hovno. To vám přijde v pořádku?

Netrpím žádnou fobií z blonďatý blbky, jejíž čas už dávno pominul, jsem úplně normálně nasraná a zklamaná a neustále v hlavě přemítám, co všechno se s tímhle dá dělat kromě toho, že bych si na dotyčného počkala u něj před barákem (náhodou vím, kde to je) a šlápla mu do úsměvu s pevnou botou nesoucí metaforickou pečeť nás všech blogerů v klubu i mimo něj, kteří sice už možná dávno ztratili iluze o jeho soudnosti, ale přesto nám vždycky spadne brada ještě o něco níž, když se dozvíme, o kolik víc se dá ještě v jeho případě klesnout, a které rozhodně nebaví to sledovat a být toho součástí.

Já se ptám, blogeři, kde je vaše solidarita a podpora? Kde je vaše soudržnost? Kde je vaše nadšení pro věc a pára, když někdo z nás potřebuje pomoct? Co uděláte, až se váš příští článek neobjeví na titulce? Nebo článek vašeho naprosto nejoblíbenějšího blogera z AK? Přejdete to jedním komentářem? Nevzruší vás to?

Chci jinýho správce. Nejsem z těch, co by přehnaně lkali, že to tu dřív bylo lepší, ale je fakt, že takhle posraný vedení jakýhokoli blogerskýho sdružení jsem ještě nezažila a že takhle hnusně, přezíravě a arogantně se ke mně jako k blogerovi ještě nikdo nechoval. A to už bloguju sedum posranejch let.

Co se to tu sakra zase děje?

Zase jednou volno a jo, jsem vyřízená, ale popadla mě komunitní nálada, a tak jsem si řekla, že se zase jednou začtu – hergot, tady je zima! jdu se oblíct – do titulky a do oblíbenců vůbec, a co nevidím.

LoveShy si v nejnovějším článku stěžuje, že její články zničehonic zmizely z titulky AK, a když si to šla překontrolovat přímo na klubový blog, zjistila, že její jméno z nějakého důvodu zmizelo ze seznamu členů. A jak se stává ve zdejších vodách nepříjemným zvykem, nikdo jí k tomu nic neřekl.

A já se ptám – DAFUQ?

Tak zaprvé, kam se podělo psané pravidlo, že z Klubu se už vyhazovat nebude?

Zadruhé, kam se podělo nějaké normální chování? Vyhazov/odstranění by podle mě měl být povolen a tolerován POUZE A JEDINĚ v případě, že daný bloger blog ruší, přesouvá nebo přestal splňovat podmínky nebo se nějak jinak zbláznil a pomátl a komunita dala najevo, že takového člověka ve svých řadách nechce.

A I V TAKOVÉM PŘÍPADĚ by mi přišlo normální a velice na místě, dát o tom dotyčnému vědět, sám od sebe, nejpozději ve chvíli, kdy ho mažu, spíš dřív, aby se mohl nad sebou zamyslet a napravit. (Kde je Kovářčino Kladivo a Očistec, když je člověk potřebuje, vážně už ale!) Aby se bloger něco takového dozvěděl až ve chvíli, kdy mu nějak podezřele klesne návštěvnost, a aby se mu nedostalo odpovědi ani po mailech, aby byly mazány komentáře, které se o dané věci zmiňují a pátrají po odpovědi – a to i komentáře dalších blogerů, které věc zaujala, NO DOPRDELE!? Kde to zase jsme?

Ono se furt pindá, jak se v AK nic neděje, ale já mám za to, že takový občasný infočlánek o tom, koho jsme dneska smazali a proč, by nebyl vůbec na škodu, protože mě vytáčí doběla (teď už naštěstí velice zřídka, protože to nesleduju, ale dřív mě to vytáčelo furt), když si zničehonic porovnám seznam členů před měsícem a teď a zjistím, že v něm ubylo několik jmen, aniž by na to kdokoli kdekoli upozornil a nějak to okomentoval.

LoveShy je moje oblíbená blogerka, mám ráda její styl, design, její reporty z akcí i její fotky a to si sakra pište, že ji chci vidět v AK, kde má rozhodně co dělat a kdyby bylo třeba ji obhajovat, ještě klidně přihodím zmínku o čisté autorskosti její tvorby, o tom, že je to zajímavá osobnost, kterou tu řada lidí má ráda, že se pilně zapojuje do komunity a že když tu někdo má co dělat, tak je to ona.

Ale ona nepotřebuje obhajovat. Ona jen potřebuje, aby se její jméno vrátilo do AK, kam patří a kde ji chceme mít, a ten, kdo má tuhle demenci na svědomí, aby to rychle napravil. Protože jako co je toto zase za bordel.