Rubrika: poesie

Kde spí fénix?

Ve hvězdách

na planetách

bloudí ve snech

a nemá strach

Plamenem hoří jasné svíce

co nevyhasne a on sníce

pluje s proudem hvězdných vzducholodí

kde z popela se znovu rodí

Vášnivý a zlatý pták

za úsvitu do oblak

vždycky hrdě vzlétá

S nadějí a pochopením

překrásný a nezkrocený

zrozený uprostřed léta

Bez pravidel

bez nápověd

chce vidět kus světa

.

Skláním se před tvou výsostí

ty modrý zázraku z nebes

já přišel jsem k tobě s hrdostí

a tys řek’ mi:“Tak za mnou nelez!“

A naučils mě, jak se kát,

před čím prchat a kdy se smát

a mé srdce znovu začlo plát

a s hlavou plnou moudrostí

jsem teď hoden, tvoje svatosti!

.

Nestůj tu hloupě, pojď už dál

tvůj příchod jsem tak rychle nečekal

tvá pokora, vítězství nad zlým chtíčem

nechť je ti od ráje správným klíčem

ať najdeš tam, cos měl za ztracené

a pochopíš správně, co je cenné

tak nestůj tam hloupě, pojď už dál!

.

Od čakrové svíce

mi hoří líce

a poroučím vonným tyčinkám:

Jen naplňte místnost,

hořte více!

Já nejsem žádná slečinka.

A unesu trochu dusna,

když vůně je to vkusná

a dává průchod vzpomínkám.

Šlapal jsem cestou vprostřed pole

a pokřiky ženců mě provázely

Šlapal jsem prachem a všude kolem

kupky, co ženci je naházeli

Dva kroky, tři, sám uprostřed světa

šlapal jsem obrazem od Moneta

A oči mi trochu slzely

Jak vítr mi hnal do nich plevely

A semena všude rozsetá

Ta senná rýma prokletá!

.

Nad ohněm přemítám

lilie povadlé

poletím kdovíkam

jak to jen dopadne

Od ohně utíkám

nalevo napravo

raději nekoukám

je mi tu nezdravo

Vypínám topení

tepla už bylo dost

chviličku strpení

mám trochu nespavost

Nastavte budíky na ranní ospalost

.

Vrabec bydlení si chystá

prosté – je to minimalista

mnohým nemít střechu proti srsti

každý holub stele si svou plstí

však vrabec vystačí si s hrstí

.

Ve snech se jeho píseň nese

nandejte si, co kdo snese

hasnoucí světla, to hvězdy umírají

a modrá budka, již jiní nehledají

Po čase zjistíš, že už je čas

hledat, co nikdy nehledáš

uprostřed víru milých náhod

utíkej pryč, je to závod

Zhmotní se v paláci nebo v bytě

dost možná v jiné realitě

ve snech se jeho píseň nese

nandejte si, co kdo snese

Je libo kruhy a čáry v žitě?

Jeden holub z parapetu

povídal, že nesnese

jak se touhle dobou pořád

omílají deprese.

Prý, že by si měli zkusit

to životní poslání

v jednom kuse zobat drobky

co se schrastí, poshání.

Prý, že umění je na nic

sochy leda k posrání.

Po stopách krásy jsem klidně šel

jakou svět ještě neviděl

krystaly coby drobky z chleba

vedly mne jak by bylo třeba

a geody zralých ametystů

dělaly ze mě moralistu

když plakal jsem nad jejich údělem

*

Tvůj pláč

slzy od radosti

na smutné tváři

záchvěv od úzkosti

Vrtá mi hlavou

kde bloudí tvá mysl

myšlenky plavou

co dává ti smysl

čeho se bojíš

a nad čím uvažuješ

za čím si stojíš

a co tě ochromuje

Nech mě jen hádat

co se ti v noci zdálo

jak budem to zvládat

a že toho není málo

Všechny ty obavy se v mlze rozplynou

jak sednem si, prsty propletený, a tou vteřinou

jak tam budem spolu sedět

svět bude náš a budem vědět

že život je odjezd do Anglie

a co nevzdáš, to tě nezabije

*