Šlapal jsem cestou vprostřed pole
a pokřiky ženců mě provázely
Šlapal jsem prachem a všude kolem
kupky, co ženci je naházeli
Dva kroky, tři, sám uprostřed světa
šlapal jsem obrazem od Moneta
A oči mi trochu slzely
Jak vítr mi hnal do nich plevely
A semena všude rozsetá
Ta senná rýma prokletá!
.
10 reakcí na „Cesta“
Příjemně cyprealistické.
Je nádherná 🙂
jsem zvyklá, že když je báseň někde na blogu, je o ničem, neoriginální, plná gramatických rýmů..
Tohle je skvost 🙂
wow, to je nádhera 🙂 povedla se ti, tleskám a svůj širák odhazuji v dál 😉
Jakmile jsem si tohle přečetl, měl jsem chuť se jít i se svým literárním talentem zahrabat někam hodně hluboko a pro jistotu se zalít betonem
Vážně nádhera, líbí se mi zpracování, styl a i délka textu je výborná. Gratuluji!
Ale jděte, psimvás
Zajímavý zvrat 🙂 Člověk čeká vyústění v nějakou hlubokou myšlenku, kterou bude muset hledat baterkou a virgulí, a nakonec taková "obyčejná" věc
🙂 Tedy, přišla jsem se podívat, kdože je ta m., která si vzala v Pranýři na paškál našeho Dese a padl mi zrak na tuhle zdařilou miniaturu. Musím říct, že to má vážně kouzlo a ten konečný "zvrat", jak píše Des, tomu dal ještě korunu 🙂
Děkuji převelice 🙂 🙂
mám naprosto stejné chutě… inu, kdo umí, umí 🙂[4]:
[6]: No, to já ráda, vypadat, jako že bude nějaká hluboká myšlenka, a vono nic
[9]: Ale prosimtě. Neumim, jen to zkoušim