Už dlouho tu nebylo nic pro Klub Snílků a dneska mám zrovna takovou snovou náladu, tak snad se bude líbit. Iluze stá sedmá 🙂
Skláním se před tvou výsostí
ty modrý zázraku z nebes
já přišel jsem k tobě s hrdostí
a tys řek’ mi:“Tak za mnou nelez!“
A naučils mě, jak se kát,
před čím prchat a kdy se smát
a mé srdce znovu začlo plát
a s hlavou plnou moudrostí
jsem teď hoden, tvoje svatosti!
.
Nestůj tu hloupě, pojď už dál
tvůj příchod jsem tak rychle nečekal
tvá pokora, vítězství nad zlým chtíčem
nechť je ti od ráje správným klíčem
ať najdeš tam, cos měl za ztracené
a pochopíš správně, co je cenné
tak nestůj tam hloupě, pojď už dál!
.
5 reakcí na „Acceptance – dialog“
Procházím, pěkný vstup, musím říci.
A teď už se těš na Ježíšky – jako my všichni.
[1]:
Velice pěkná básnička, snad by mohla být více meditativní, ovšem to se jen střetla má vize s Tvou a karambol skončil rotříštěním. Jen drobný překlep ve 4. verši od konce.
[3]: Ajo, už ho vidim 🙂
Nojo, v tom je to kouzlo, že každýho fantazie zavede někam jinam 🙂
[4]: Zajisté! Veškerá poetika, textová uměleckost, tkví v mnohointerpretaci. Pak by totiž poezie neměla smysl, v próze by se to ještě dalo s těžkým skřípěním zubů přežít.