Napsala bych něco k víkendu, ale ono se toho zase tak moc zajímavýho neudálo. Dnešek zase probíhal ve znamení balení na vodu, a to jsem prožívala od rána na facebooku v živé konverzaci s ostatními účastníky zájezdu, takže co bych k tomu ještě dodávala 🙂 Dovolím si tedy snad jen drobnou fotodokumentaci, aby byla aspoň nějaká ta sranda.
Jako první tu mám obrázek, jak to vypadalo po naskládání všech předmětů vyjma jídla na jednu hromadu. Samozřejmě že kočky to zaujalo a jedna se šla hned podívat zblízka 😀 Popisek přikládám z facebooku, znova to psát nebudu (btw povšimněte si mé nádherné nové tmavé zdi <3, dále bych vyzdvihla překrásný slamák a moje vůbec první sandály – oboje zaplaceno mým drahým bratříčkem coby dárek k narozeninám :D):
Nesbalená verze bez jídla (až to zabalim, vsadim se, že ještě budu vyřazovat :D) – zleva: bágl, slamák, zvědavá kočka, toaleťák, kapesníčky, sluneční brýle, hygienické a zdravotní potřeby, stan pro dva, spacák, karimatka, ešus, lžička, hrnek (obsahuje pytlíky čaje, kudličku, zapalovač, cestovní šití, instantní laté), palestina, baterka z kola, sandály, plátěnky do vody, tenisky, opalovák, igelitky, spodní prádlo, plavky, ručník, šusťákovka, nafukovací polštářek/držák na šest piv/podprdelník, svetr, mikina, kraťasy, trička, tílka, tepláky, džíny, triko a kraťásky na spaní, loďák, šňůra a karabinky, nabíječka na mobil, levandulová kočka (s velkou pravděpodobností nakonec nepojede, ale prozatím tomu všemu vévodí)
Jako další následovala dokumentace množství potravy. Já teda nevim, všichni mi tvrdí, že toho mám jako na měsíc, ale jak znám tyhle lidi, půlka sušenek zařve během cesty vlakem 😀 Po všech těch komentářích jsem ale nakonec přece jenom odstranila dva balíčky a jednu čínskou polívku. Ale víc ani fňuk. Aspoň toho nebudu muset moc kupovat. Kdyby někoho zajímal popis, opět přikládám ten z fb:
Dobrá voda čaj, bistro nudle, dobrý hostinec, lečo s klobásou, taveňák, babybel, cukříky, bebe, disko, věnečky, zbytek esíček, sušený ananas a meruňky, krabička speciálního müsli, pár housek, čtvrt chleba, sýr a křup, lovečák, müsli tyčky, polívky do hrnku, žvejky, tic tac, čerstvé hrušky, clever buchty tvarohové 🙂
No a úplně na závěr si to samozřejmě zaslouží ještě jednu sbalenou fotku, aby bylo jasno, kolik toho nakonec mám. Jelikož odjíždím zítra dopoledne, mám ještě spoustu času na „vytřizování“ nadbytečných věcí a zavazadel, ale myslím, že konečná podoba bude hodně podobná.
Všechno se mi to vejde do dvou zavazadel – bágl a loďák – a do ruky ještě stan (kterej snad z gentlemanskosti ponese pan Božský – sám toho zajisté bude mít o polovinu míň, takže mu jeden stan určitě nepřitíží tolik jako mně :D). Ze všeho sbalenýho materiálu mám dobrej pocit, jen mi přijde, že mám pořád nějak málo triček – i když je nakonec stejně nikdy nevyužiju všechny. Je to prostě takovej zvyk, že si musím pořád ponechávat možnost výběru. To vim taky, že víc než tři trika potřebovat nebudu. Ale nedá mi to. Celej den jsem se pokoušela aspoň jedno z těch sbalenejch vyloučit, a hovno z toho. Naopak jsem ještě jedno přibrala 😀
Ještě to teda nezahrnuje jídlo, to přijde z větší části do báglu a zbytek obstará igelitka. Na množství zavazadel zase tak nesejde, hlavně když jsou kompaktní. Ale už se vážně těšim, až se to jídlo užere a bude ho míň. Všechna ta bagáž váží snad tunu 😀
Za chvilku se mi tu staví pan Božský se svym arsenálem, a pak mi zmizí do Vagonu na revival Guano Apes. No, dala bych si říct, ale dneska ne. Po třech dnech výmalby, po víkendu a po dnešní balicí horečce toho mám tak akorát dost, takže si dám tak akorát pořádnou pěnovou koupel a pak nějakej dobrej čaj nebo kakao u bedny. Ještě jeden večer hezky doma v pelechu, kde nefouká a kde je sucho 🙂 A zejtra sláva nazdar.
Na závěr jen ještě malá anketka zaměřená hlavně na vodáky a fanoušky – jestli se mi teda povede tu anketu zprovoznit, dělám to poprvý 😀 Zatim čau 😉
Tak fajn, anketa mi zobrazit nejde, může mi někdo říct, jak se to dělá? 😀 A pokud jde o otázku – preferujete barel nebo loďák? A proč? 🙂
Jo, btw, včera se mi stala hodně zvláštní věc. Byli jsme v popo, pak v hotýlku a nakonec v kfc, a na všech těch místech jsem zahlídla divnýho chlápka v obleku, jak se po nás kouká. Možná že kecám, ale dvakrát jsem ho viděla určitě – naposledy na pavláku při cestě domů. Šel vedle nějaký slečny směrem jakoby ode mě a mě napadlo, že už jsem ho dneska někde viděla. Měla jsem z toho divnej pocit.
Když jsem pak došla ke dveřím od baráku, škublo ve mně – ten chlápek stál asi tři metry ode mě a zrovna popobíhal (dost rychle) směrem ke mě a něco na mě volal (rozuměla jsem mu něco jako „Dobrý večer, potřeboval bych…“ a dál nevim, protože jsem byla vyděšená a neuvěřitelnou rychlostí jsem vymačkala kód a třískla mu s dveřma před ksichtem). Jako blázen jsem pak začala mlátit do vypínače, ale jako na potvoru zrovna nefungoval, a tak jsem musela jít chodbou potmě – byla jsem napitá, ale i tak mi docházelo, že je tu něco špatně a že to je celý až příliš podezřelý než aby to byl nějakej „hodnej“ chlápek. Pořád jsem musela přemejšlet, co by se stalo, kdybych si ho za sebou nevšimla nebo kdybych nestihla namačkat kód a proklouznout do bezpečí baráku, než ke mně došel. Tyhle myšlenky naštěstí zafungovaly jako rozptýlení od strachu z naší temný chodby – normálně bych se v tu chvíli posrala strachy, ale hrůza z toho chlápka zafungovala tak, že mi ta tma byla ukradená.
Vážně nevim, co to mělo znamenat, ale jsem ráda, že jsem to ani nezjistila. Bylo to vážně divný a odteď si budu dávat větší pozor, kdo je se mnou na ulici (mimochodem ta naše byla včera úplně prázdná, takže jestli by mi tam někdo pomoh, to je otázka).