Tak jsem se konečně zbláznila. Ani nemusím číst tu včerejší slátaninu, co jsem tu ze sebe vyblila, abych to mohla oficiálně potvrdit. Jo, hráblo mi. Bylo toho na mě moc a chtělo to ven. Z m. se stala slečna Šílená a poněkud se unáhlila ve zveřejňování některých názorů, tentokrát ano. Zajímavý je, že jak vás normálně nikdo nevnímá a neposlouchá, tyhle momenty si na vás zrovna zapamatujou a velmi rádi vám je čas od času připomenou. No, doufám, že ne. Tentokrát bych byla radši, kdyby se o tom nevědělo. Kdyby mě nikdo neposlouchal. Clear the history. Co si nepamatuju, to se nestalo. O čem že jsme to včera mluvili?
Budu se prostě muset víc ovládat. A budu to muset míň řešit, aspoň pokud jde o to veřejný řešení. Upřímnost se ukázala být víc než nadbytečná, milá m., je na čase si to uvědomit. Nikdo ji prostě neocení. A ten článek jsem taky smazala. Schovám si ho pro poučení, ale nechávat ho tady? Proč? Tím, že něco světu narvu do chřtánu, se o to nezačne najednou zajímat. Právě naopak. Realise that, baby. And rest in peace.
1 komentář u „Bláznův epilog“
Lidi prostě jen na upřímnost nejsou připravení. A já se jí snažím zvládat. Je to občas těžký, ale většinou se to dá.
Je škoda, že jsem ten článek prošvihl. Tohle bych si zrovna rád přečetl.
A btw, nezbláznila ses, jelikož blázen si nikdy neuvědomí svou podstatu.