Quo vadis, m.? – Rovně za nosem ;)

Hm, tak lapač snů sice pomohl proti nočním můrám (lapač + čtení pohádek + bylinkovej čaj na usnutí + čistý povlečení + meditace), ale že by se mi přestaly zdát šílenosti, to ani zdaleka ne. Ta dnešní byla naopak až tak šílená, že jsem nad tím ráno rovnou mávla rukou, protože něco tak abstraktního a smysl nedávajícího bych ani nedokázala popsat 😀 Bylo v tom asi tisíc jevů a výjevů, takže kdybych to měla vykládat podle snáře, strávim nad tim měsíc, a celý dohromady to nemělo ani příběh, ani pointu, no prostě jen změť šílenejch smysl nedávajících obrazů (namátkou třeba Vlasta Burian, cestování dimenzema, tři sloni – optickej klam, savana s kaktusama, slezina spousty lidí u nás na chatě, parkování, přespávání, plavky, který mi někdo půjčil a já je zapomněla vrátit, potkávání dlouho neviděných lidí na chatě atd atd).

Jinak k dnešku – zúčastnila jsem se první pracovní sleziny ohledně nový práce (ách ano, už zase budu mít novou práci), což bylo celkem v pohodě, i když chvílema jsem toho mluvčího trochu ztrácela, a tudíž jsem pak ani nerozuměla, na co se mě vlastně ptá a co po mně chce. Jinak to bylo fajn, i když ke konci trochu divný – nevěděla jsem, jestli už můžu jít nebo jestli se po mně ještě něco chce, jestli mám někomu podávat ruku a tak, no prostě jsem byla trochu zmatená, ale pohoda. 

Co mi ovšem poněkud zkazilo náladu, byl následující telefonát s vedoucím mýho týmu ve stávající práci. Pro změnu se opět oháněl „rodinnýma důvodama“ pro to, že se doteď neozval, pak mi oznámil, že už nějakej tejden něco dělá a už má něco rozjednáno, ale z nějakýho důvodu mi prostě nemohl zavolat a starat se, co se děje a co bude dál… no, prostě další důkaz toho, že v takovejch pracovních a komunikačních podmínkách pracovat nemůžu a nechci a že krok, kterej se teď chystám udělat, je správnej. 

Taky mě rozladila informace o tom, že mi bylo svěřeno velký množství klientů do kmene – což je něco, na co jsem čekala už od října a teď, když už mám rozjednanou práci jinde a nemůžu se tak tomuhle věnovat, to přijde a já mám jásat? No to pardon, ale nejásám. Jsem z toho smutná, protože nebýt tý další nabídky, mohla bych se teď věnovat tomuhle. Na druhou stranu si říkám, že by to beztak nebyla žádná výhra. To, co mi tam nevyhovuje, je totiž především celej ten systém, kterej je prostě špatně postavenej a kterej se nezmění. A tudíž, chci-li tuhle práci dělat podle svých představ a s čistým svědomím, nemám jinou možnost než jít o dům dál. A to je z dneška asi takový největší a nehlavnější poučení, který si budu muset vrýt do mysli – abych věděla, že dělám dobře, že je to krok správným směrem a že se nemusím cítit nejistě a pochybovat, protože když to někde má mít smysl, bude ho to mít jedině tam, kam se chystám. No ale to chce ještě hodně času a hodně učení. Musím se hodně učit, hodně učit…

Taky mě rozlaďujou lidi kolem mě. Ve svym životě se začínám cítit trochu jako na facebooku, ale chybí mi tu možnost „Unfriend“. S některýma lidma si už zkrátka nemám co říct. Jakkoli to bylo na začátku fajn a příjemný, naše cesty se už rozešly natolik, že nejsem schopná s nima komunikovat, nevím ani co říct, ani jak to říct, aby mě třeba špatně nepochopili, nevím ani proč bych si vůbec měla dávat tu práci s tím, že jim něco budu říkat. Jsou pro mě prostě už pasé. 

To samo o sobě by ještě nebylo tak zlý, kdyby z druhý strany přicházely nějaký nový zajímavý tváře, ale poslední dobou je jich tak zoufale pomálu, že je to až k zbláznění. Mám pocit, že věnovat veškerej svůj volnej čas jednomu nebo dvěma lidem zkrátka neni správný a že bych si měla zase trochu rozšířit obzory, ale pokud jde o moje stávající přátele a známý, množství těch, kteří mi za to stojí, je zcela mizivý. A nemyslím si, že je to mýma příliš vysokýma nárokama na přátele nebo jejich nedostatečnejma kvalitama – ty lidi, co mám kolem sebe, jsou fajn a mám je víceméně ráda. Ale zdá se, že už jsme si dali všechno, co jsme si dát mohli. Kaput. Finis. Kaněc filma. 

Tím víc se těším na celej tenhle rok, kolik nových známostí zase přinese – možná i nějakou novou spřízněnou duši, novou lásku, novou zamilovanost a nový radosti. Nový příležitosti, nápady a inspiraci. Přinese každopádně spoustu novejch věcí a posune mě zase o kus dál. Kam to bude, tím si ještě nejsem jistá, ale pro tentokrát se na to opravdu těším. Stane se ze mě letos konečně profesionál? Najdu si něco, co mě bude naplňovat trvalou a ničím nezlomitelnou radostí? Najdu někoho, s kým bude můj život mnohem snažší a zábavnější? Pomůžu někomu? Udělám něco dobrýho a důležitýho? Změním svět? A budu lepším člověkem? Jsem tak zvědavá…