Když už jsem tuhle mluvila o tom lapači snů, nedá mi to nezmínit se aspoň několika slovy k tématu týdne. Já totiž na paranormální jevy věřím, respektive věřím na to, že alespoň část z toho všeho, co se kolem nás děje, leží svým původem za hranicema našeho poznání a chápání a že se to přesto děje a nesouvisí to s tím, co si kdo vsugeroval nebo čemu kdo věří. To mi nikdo nevymluví.
Ne že bych tím vším byla vysloveně posedlá, ale vždycky mě to fascinovalo a pokud jsem se zrovna něčeho nebála, vždycky jsem toužila zažít nějaký paranormální zážitky, setkat se s něčím nevysvětlitelným a pocítit třeba, že mě někdo chrání, že na mě někdo myslí nebo cokoli, co si běžně vysvětlujeme mimo rámec fyziky. Pocítění něčeho „magickýho“ a nadpřirozenýho. Něčeho zvláštního.
To s tím báním se je ovšem poměrně zásadní problém, já jsem totiž hroznej strašpytel a dodnes ve mně hnízdí pozůstatky těch několika hororů nebo hororovejch historek, který se ke mně dostaly v průběhu mýho dětství a života vůbec. Nemám to ráda, nejsem schopná se na to dívat a jen výjimečně si ze zvědavosti prohlížím duchařský videa a záběry „real ghost“ a podobně, protože ačkoli mě to všechno bere, ta víra v kombinaci s poseroutstvím mi poměrně komplikuje život.
Takový ty lidi, co hlásaj, že když se kouknou na horor, bojí se pak dojít si na záchod a vyděsí je každý křupnutí větvičky nebo každej nečekanej zvuk, to jsem přesně já, jen si to ještě znásobte 😀 Dodneška mám hrůzu z toho, co se může schovávat pod postelí, pronásledujou mě těžce duchařský noční můry, po nichž se na ten záchod bojím jít ne jednu noc, ale třeba celej následující měsíc a ještě pár dalších let si na to budu pamatovat. A nezáleží na tom, že vím, že ten strach je iracionální. Děsivý historky, kterejch jsem za ty léta nasbírala už slušnou řádku, mi pořád zní hlavou a nabádají mě, že obezřetnost je na místě.
Asi to bude i tím, že část těch historek pochází od lidí, kterým stoprocentně věřím a jsem si jistá tím, že si to nevymýšleli. A to je vůbec ta nejhorší věc, musím pak pořád myslet na to, že je jen otázkou času, kdy se nějaký to „strašidýlko“ přijde podívat na mě a bůhví co mi přitom neudělá. Ostatně, pár takových zážitků už za sebou mám, který mi sice řada „nevěřících“ kolem mě vyvracela všelijakejma fyzikálníma a zdravotníma pindama, ale ani moje doktorka mi nedokázala říct, co to bylo, a lidi z mýho okolí, co mají blízko k nadpřirozenejm věcem, se všichni shodovali v tom, že tohle byla jedna z nich. Takže otázkou zůstává: čemu věřit?
A mou odpovědí je tohle: Věřím, že existujou věci, který si možná nikdy nebudeme umět vysvětlit na základě fyziky a vědy. Že lidi maj duši, která je nesmrtelná a před naším životem i po něm existují další, úplně jiný příběhy. Věřím na duchovní volání, který člověka přiměje rapidně změnit svůj život a postoje a činit dobro – a nemá to nic společnýho s tím, že by se ten člověk zbláznil. Věřím, že do našeho fyzickýho světa zasahujou věci z jiných sfér a světů, který by do něj zasahovat neměly, ale stává se to. Věřím taky, že některý lidi jsou na takový věci citlivější (sama se považuju za něco na půl cesty mezi nima a normálním člověkem) a vidí nebo cítí věci, který si ostatní neumí ani představit. Věřím že nejsme sami ve vesmíru a že tenhle vesmír neni to jediný, co existuje, a že nás možná někdo odkudsi sleduje a občas nás navštěvuje, aby nám zanechal znamení, kterým ale zatím nerozumíme. Věřím, že je určitým způsobem možný cestovat v čase a jsem otevřená i myšlence, že řada lidí na týhle planetě už teď ví o těch věcech mnohem víc než my ostatní, ale z určitých důvodů to raději drží v tajnosti, protože šílenství, který by se jinak strhlo, by mělo katastrofální důsledky. No jen si představte, jak davy zmagořej jen kvůli hudební akci nebo celebritě, co teprve kdyby se provalilo, že určitý skupiny lidí jsou už desítky nebo stovky let v kontaktu s jinýma civilizacema nebo že máme na planetě ufony nebo kdyby s náma všema začaly zničehonic komunikovat bytosti z jiných sfér. No to je prostě šílená představa a já myslím, že i ti největší pohodáři a klidný lidi by se z toho museli zbláznit, co pak teprve ti, kteří už roky prohlašovali, že to tu všechno je a teď by se ukázalo, že maj pravdu? A co skeptici, kteří to celej život popírali a najednou se tu budou ulicí promenovat mimozemšťani? Dopad na lidstvo, kdyby se to všechno provalilo a dokázalo, by byl podle mě nepředstavitelnej.
No ale to jsem trochu odběhla. Chtěla jsem jen říct, že věřím spoustě těch „pindů“, kterýma nás krmí média, a nevím, kde se ve mně ta víra bere. Možná je to prostě tím, že mi nestačí nejasný a nepřesvědčivý důkazy, pomocí nichž se někteří snaží daný jevy vysvětlit a zařadit mezi naprosto běžný a ničím nezajímavý důkazy. Možná mám taky potřebu něčeho zvláštního v životě, potřebu vědomí, že je tu něco zajímavějšího a kouzelnějšího než to, co z náme. A možná je to i tou zvýšenou vnímaností – třeba některý lidi těm věcem věřej právě proto, že jsou na ně natolik naladěný, že o nich prostě nějakým způsobem vědí a jsou si jima jistý tak jako když vám do obličeje zasvítí sluníčko a ono to hřeje.
Třeba na nás taky nějakým způsobem působí všechno to „nadpřirozeno“ a my to cítíme, a proto si jsme jisti tím, že to tu je. A třeba jsou to všechno jen kecy, kdoví. Ale moje mysl je příliš zvídavá a hloubavá, než aby se spokojila s nepřesvědčivýma logickýma pindama, a na světě je těch paranormálních a „nevysvětlitelnejch“ věcí až příliš mnoho a ty spolu až příliš okatě souvisej, takže mi nejdou na mozek lidi, který nejsou schopni ani na minutu připustit, že by něco z toho mohlo mít původ v něčem, co nevidíme nebo nechápeme. Spousta těch věcí do sebe dokonale zapadá a dávají smysl, takže proč se je snažit vyvracet nebo zpochybňovat? Proč dělat blázny z těch, kteří věří v nadpřirozeno?
Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované. Vnímání komplikovanosti je ovšem silně subjektivní.
20 reakcí na „I do believe in fairies, I do, I do!“
máš hezký dess,nenáročný a originální
přiznám se, ale že sem to nečetla,moc dlouhý.promin.Lapače snů sem taky měla,nefakčí XD
pěkné vyznání víry. ale s vírou a pravdou je to, myslím, celkově krapet složitější – nebo naopak mnohem jednodušší, jak se to vezme. zkrátka – pravdou je každému přesně to, čemu opravdu věří (myšlenkama si tvoří vlastní subjektivní realitu)… osobně se snažím nezabíhat do takových konkrétností a zaujímám nějaký přístup jen vůči věcem, se kterýma mám nějakou osobní zkušenost. vůči všemu ostatnímu se snažím zůstat maximálně otevřený a bez domněnek.
věřím, že to, čemu lidi mnohdy říkají "nadpřirozeno", je ve své podstatě velmi přirozené, ale lidmi nepochopené…
Přesně z toho důvodu používám často uvozovky. Nic jako nadpřirozeno neexistuje, je to jen naše pojmenování pro věci, které nedokážeme popsat nebo pochopit. Ale jde o to, že lidé mají často tendence popírat, že by něco takového vůbec mohlo být. Popírat, že by mohly existovat jiné dimenze, jiné světy, jiné bytosti a vůbec jiné věci než na jaké jsme zvyklí. Lidé nejsou připraveni přijmout myšlenku, že jejich myšlení a vnímání je možná neuvěřitelně omezené v porovnání s tím, jaké by mohlo být. Myslí si, že jsou hrozně chytří a že všemu rozumí, a přitom si nedokážou představit ani prostý pojem "nic". Co je to "nic"? A jak mohlo před vznikem vesmíru být jen "nic"? A pokud nebylo jen "nic", tak co bylo? A co bylo předtím?
Já si myslím, že naše vnímání stojí asi tam, kde jsou pohlavní buňky v lidském životě – jsme na začátku a to až v takovém měřítku, že si to ani nedokážeme představit. Celá ta cesta za poznáním a pochopením je teprve před námi a potrvá ještě miliony let (jestli je vůbec budeme mít) na to, abychom tam došli. Myslím, že snaha vyložit všechno podle našich dosavadních měřítek a poznání je neuvěřitelně omezenecká a zbytečná. Nemáme na to, abychom to pochopili.
s oblibou říkám, že skepse je fakt hrozně divné náboženství – většina jich je založená na víře v existenci něčeho nebo někoho konkrétního, ale tohle naopak představuje zatvrzelou víru v NEexistenci něčeho konkrétního…
myslím, že ta cesta poznání je zároveň cílem, a že tady se na konec moc dobře nedá dojít nikdy (tedy doufám. stagnace je svého druhu smrt, zánik). a jo, souhlasím, většinu věcí je nejlepší s pokorou přijmout – neuškodí snažit se rozumět, jak svět funguje, ale když se to nedaří, neznamená to, že je něco špatně…
Jeden lapač snů jsem doma měla, ale po několika letech jsem jej zahodila. Postel mám s úložným prostorem, takže se nebojím, že na mne něco vyskočí. Co je a není normální? Opět pojem, hranice vymezená člověkem, ale kdo to dnes objektivně může posoudit? Paranormální věci chápu jako věci běžné, bohužel některými lidmi stále popírané. Lidi mají potřebu vše popírat a dokazovat, nejlépe aby jim to bylo dokázáno, předloženo, nikoli, aby se sami zajímali a dokazovali či vyvraceli.
Ja verím, som na tom podobne ako ty. Cez deň, či večer, keď som s ostatnými ľuďmi, smejeme sa, či pozeráme horor, tak mi to strašidelné nepripadá. Lenže potom príde noc, ležím v posteli, moje končatiny sú paralyzované, zavieram a otváram oči, keďže neviem, čo je lepšie. Môj mozog sa naštartuje, spustí vlnu predstáv proti ktorým sa síce bránim, ale tak či onak sa mi vtlačia do vedomia. Zakryjem sa dekou, dusím sa pod ňou, je tam strašné teplo, potím sa, vlasy a pyžamo sa na mňa lepia. Myslím, žeby nemali natáčať horor o zombie, ale o tomto, o tomto strachu ktoré nás nepríjemne zviera v hrsti.
Lapač snov nemám. Moja posteľ je vlastne úložný priestor a je tak nacpaná haraburdami, že nejaký bubák by sa tam sotva zmestil.
Ale v poslednej dobe to s týmito javmi nemám v poriadku. Začínam mať pocit, že mám halucinácie. Niekedy ako keby cítim, že v chodbe alebo vedľa mňa niekto prejde, dokonca aj danú osobu vidím a počujem, podľa krokov dokážem posúdiť kto to je, no keď sa po čase pozriem, nikoho nevidím.
Som blázon.
[6]: To znám, dřív jsem se taky noc co noc schovávala pod peřinou a neustále otevírala oči v domnění, že tím nějak zaženu případné bubáky 🙂 Dlouhé roky jsem trpěla představou, že když budu ležet na boku a mít odhalené ucho, něco mi do něj vleze a zavrtá se mi to do mozku
Dodnes mám někdy podobný stavy, ale už je to jen výjimečný a pod dekou se neschovávám. Nemám sice ráda nohy mimo postel (strach z toho, že mě za ně někdo čapne, tak nějak přetrvává), ale jinak si myslím, že jsem se už hodně uklidnila. Předně je třeba si uvědomit, že to všechno jsou jen tvoje představy, všechno je to jen v tvojí hlavě. A pokud ti tohle nestačí, nech si třeba vysvětit pokoj, pověs si tam různé amulety na odpuzení špatné energie, klidně i ten lapač a podobně. Mně třeba (jakkoli šíleně to zní) pomáhají i plyšáci. Jako malá jsem se jimi obklopovala, byli to mí strážci a dokud jsem je měla u sebe, nemohlo se mi nic stát – a vydrželo mi to svým způsobem dodneška 🙂
[7]:No hej, techniku s plyšovými hračkami poznám. Keď som bola malá, poradila mi to jedna známa a vyskúšala som to. Ááách, ako sa mi dobre spalo.
Teraz mi pomáhajú dve veci – hudba a čítanie. Občas prejdem do kuchyne pre pohár mlieka, vraj uspáva… ale čo, keď si nepozriem zase nejaký blbý film, všetko sa vráti do normálu. Problém je v tom, že v takých chvíľach je ťažké si uvedomiť že sú to len predstavy, keďže tvoj mozog to predá priam šialene reálne.
Ale čo, ja som ospalá práve teraz… takže asi pohode zaspím.
Prave naopak, veda pracuje s "mystycnem" a "nadprirozenem" nepopira ze se dejou veci ktery se dejou bez logickejch pricin ani ze neexistujou "nevysvetlitelny veci", vsechno co veda dela je ze se je snazi vysvetlit, a kdyz uz je vysvetli, tak jsou proste vysvetleny a prestavaj bejt "nadprirozeny". Vsechno co se zda lidem "nadprirozene" uz je prakticky vysvetlene.
A na to co si i tak neumis vysvetlit muzes aplikovat Occamovu britvu "Nejmene komplikovane vysvetleni byva to spravne" Ty kruhy do obili mohli udelat ufoni z buh vi jakejch duvodu a buhviproc se nam neukazali, nebo to proste udelal clovek… Ta lochneska se zahadne silou X muze zjevit tak aby ji chytnul fotakem jako na potvoru ten clovek co si fotil vodu, nebo proste zadna neni …
Ten telefon od kamarada ti zazvonil protoze si na nej myslela, to je typicka telepatie, nebo na nej myslis prave protoze ti dlouho nevola, ale ma ti zavolat jen nemel cas, a skutecne to pozdejs udelal,… nahoda? A neni trochu napadne ze nejhorsi nocni mury a vsechny strasidla chodej strasit prave lidi ktery na ne verej, a lidi co maj obrovskou predstavivost? Mozna to ty "bytosti" poznaji a chtej si stebou pokecat, mozna je to proste tva predstavivost.
Btw veda nevi co je to co se kouka skrz tvoje oci, mozek je jen "pamet" oci jsou jen kamera, pripousti ze je "duse". zaroven kvantova mechanika a teoreticka fyzika tvrdi ze je nekonecno realit se vsema moznejma situacema. Ani nepopira ze je vedle nas naka realita s "fazove posunutejma bytostma – strasidlama" A vsechno je to logicky a vedecky obhajene, jen pro to nikdo nema praktickej dukaz, a porad je pravdepodobnejsi ze nekomu "caklo" nez ze navazal kontakt s jinou sferou, nemyslis? Proc ty? Proc ne treba ja? Proc ne vsichni, jsme stejnej clovek. chybi mi "vira"? Vira je brana do sveta iluzi, a jedem znova od zacatku…
[9]: No tak názor, že je to všechno vysvětlený, mě pobavil. Kdyby to tak bylo, neměli bychom tu téma k diskusi 🙂
Pokud jde o kruhy v obilí, pakliže jedinej z prominentních vědců na týhle planetě neni schopnej vysvětlit, jak by se celý pole mohlo změnit přes jedinou noc, ne-li pár hodin, na gigantickej a velmi komplikovanej obrazec, nevidím tu možnost, že to udělal nějakej člověk, reálnou. Vysvětlení, že to bylo provedenou nějakým nám neznámým, možná i mimozemským zařízením, mi připadá mnohem přijatelnější a logičtější.
Na světě je spousta náhod, ale některý jsou až příliš nepravděpodobný než aby člověk věřil, že je to náhoda. Ostatně o tom to taky všechno je, o pravděpodobnosti.
Děsivý paranormální zážitky potkávají lidi po celym světě, bez ohledu na jejich vzdělání, věk, pohlaví, zaměstnání nebo duševní stav. Potkává to ateisty stejně jako lidi s nějakým vyznáním a stává se to i lidem, co nikdy nepřišli do styku s médii a nejsou zkažení vším tím šílenstvím ohledně toho. Ptát se, proč se to stalo zrovna tomu či tamtomu, je stejná kravina jako ptát se, proč zrovna já si zlomil nohu nebo proč jsem zrovna já vyhrál sportku. V tom neni nějakej hlubší smysl, někomu se to prostě stát muselo a pravděpodobnost, že to potká tvýho souseda, je úplně stejná jako že to potká tebe.
Ne, nemyslim, že je pravděpodobnější, že těm lidem "cáklo". Lidi, který ty historky vyprávěj, jsou v mnoha případech naprosto důvěryhodný osoby, který nemaj ani žádný psychický problémy, z nichž by něco takovýho mohlo pramenit. Sama pár takovejch lidí znám a vím, že se na jejich slova můžu spolehnout. S vírou to souvisí jenom v tom smyslu, že já jim věřím. Ty si věř čemu chceš 🙂
Jak vypada takova duveryhodna osoba? Je spiritualne zalozena co si neprilis lame hlavu s konvencni vedou, veri na duchy, na kouzla, snar, na horoskopy, numerologii, feng shui, posmrtnej zivot. To je presne ta osoba, co ti urcite rekne "Mela jsem zlej sen, a nic to neznamenalo, protoze to probiha jen v mojem mozku na zaklade mojih vedomosti, a jak jiste vis mozek ridi veskery vemy, i vem toho jestli se mi zda ze nespim, i pocit bolesti, nebo mrazu ,kterej je prirozena reakce na strach."…
Nikdy sem nezazil, ani medialni zminku o duchach od nekoho kdo na ne neveri, nebo nepripousti ze by mohli existovat. Zminuje se snad nakej fyzik o tom ze by ho desili duchove?
Nohu jsem si zlomil protoze jsem kokot, sazku jsem vyhral protoze jsem si vsadil a mel jsem stesti(matematicky vypocitatelne), duch me navstivil protoze…? Proc by to delal? Co by od tebe chtel? co z toho vseho ma? Asi je inteligentni "tvor" kdyz se jen tak nekomu zjevi a nekomu ne… Jak sis to "zaslouzila"? co ti k tomu "pomohlo"? I kdyz bych zabrousil do filozoficky nejuchylnejsich sfer, nenapada me jedinej duvod proc, tebe jo?
My mame dohromady jednu occamovi britvu!
my mame occamovu dvoubritou sekeru, ja sem posedlej tim vsechno vysvetlit, ty ses posedla tim videt vsude "nevysvetlitelne".
[11]: Důvěryhodná osoba pro mě vypadá třeba jako člověk, kterýho znám odmalička, na žádný tyhle věci nikdy nevěřil, odjakživa fungoval zejména na principu logiky a přesto se od něj jednou dozvím, že měl jistej kontakt s duchem. Nebo otec mojí kamarádky, úplně normální člověk, kterej nikdy netrpěl na noční můry a žije velmi šťastnej život a přitom měl jednou velmi nepříjemnej zážitek, o němž si je jistej, že se mu nezdál a že si ho ani nevymyslel.
Možná kdybys víc četl nebo to téma víc sledoval, ty zmínky by se k tobě donesly. Já jich slyšela víc než dost.
Duchové nebo duše nebo cokoli, co to lidi potkávaj a pak tomu tak říkají, se lidem nemusí nachomýtat do cesty s nějakým "záměrem" nebo úmyslem. Nemusí to mít důvod. Něco prostě náhodou pronikne do našeho světa nebo do naší dimenze, někdo to zachytí a zatřese to s ním, protože to je něco, co tady normálně nemá bejt. Nemá smysl se ptát, co po něm ta věc chtěla – ta věc po něm nic nechtěla a možná si ani nebyla vědoma, že ji někdo odněkud jinud zaregistroval. Možná i my občas pronikáme do jiný dimenze a někdo jinej nás tam zmerčí a vyděsí ho to. Co my víme.
A taky je zbytečný ptát se, proč se to stalo zrovna tomu a ne tamtomu – právě proto, že v tom nebyl žádnej záměr, prostě se to stalo. To jsem chtěla naznačit tím srovnáním s ostatními podobnými otázkami typu "proč já". Já se po důvodu neptám, protože tu prostě žádnej bejt ani nemusí. Stačí?
Já nejsem posedlá, mluv za sebe 🙂 Ty máš skutečně potřebu všechno vysvětlovat, a na tom není nic špatnýho. Co mě ale vytáčí a nutí s tebou dál diskutovat, je tvoje omezenost v argumentování. Vezmeš jeden nebo dva argumenty, který ani nemáš ničím podpořený, a uděláš z nich platnej důkaz vyvracející cokoli, co řekne někdo jinej a co odporuje tvojí životní filozofii a tvýmu přesvědčení, že všichni jsou naivní blázni, psychicky narušení jedinci a blbci.
Já se tu nehádám o tom, co všechno je nevysvětlitelný, ostatně zastávám naopak stejnej názor jako ty – že všechno se dá vysvětlit. Jen si kladu jiný otázky, protože mi přijdou důležitý jiný aspekty danejch problémů než tobě, a taky jsem otevřená více náhledům. A navíc se nesnažím dojít k závěrům, a to už vůbec k závěrům typu:"Já vím, jak to všechno je, a vy všichni jste tupci".
Ja nevim proc si myslis ze "Já vím, jak to všechno je, a vy všichni jste tupci". Vzdyt jsem ti za celou dobu nedal ani jeden zaver, akorat moznosti…
a otazky, zeptal jsem se na na okruhy ktery bych rad chapal, mam na ne jinej nazor, a kdyz uz si je obhajujes tak pocitam s tim ze jim asi rozumis a obhajujes je tak ze je to lehko napadnutelne. Nemuzes nekoho odsoudit na zakladne neprimejch dukazu, ani prohlasit "takhle to je" kdyz to nemas skalopevne potvrzene, respektive muzes, ale nebudes mit pravdu, "jen nazor" A to je to co delas, prijmas fakta ktery nemusej bejt pravda, muzou, ale nemusej. To ja nedelam. "rikal mi to kamarad" neni dukaz, jen dalsi ovlivnitelnej nazor cloveka. Nikdy jsem nerek ze nemas pravdu, ani ze bys byla tupa (pokud si zrovna nechtela prestat zrat maso, coz ti asi vytvorilo o me tenhle "halo efekt" jak desne nesnasim tvou filozofii, to neni pravda 
) Moc si me nepresvedsila ze bys mela pravdu vetsinou si mi oponovala tim ze si ze me udelala udelala namyslenyho vola.
Nejsi tak trochu objeti "podle sebe soudim tebe"? 🙂
[13]: Protože to tak podáváš. S čímkoli filozofií zavánějícím kdo přijde, v první řadě to zabiješ nějakym vtipem a v druhý se mu vysměješ, že to je věc víry a představivosti, ergo že to je jen v jeho hlavě nebo že je cáklej.
Pro mě je svědectví člověka, kterýho znám skoro celej život, dostatečně validním důkazem.
Teď použiju typicky ženskou větu: nejde ani tak o to, co říkáš, ale jak to říkáš 🙂 Tvoje argumentace proti všemu podobnýmu (tedy v podstatě proti všemu, co řeknu já, jelikož moje myšlenky už holt takový jsou, že je v tom spousta filozofování
) je často dost agresivní a odmítavá.
Promiň, jestli se někdy bráním tak, že to vyzní špatně, ale mě třeba nebaví, že seš s tim všim tak rychle hotovej a že to znevažuješ. Kdyby to bylo první téma mýho života, kterýmu se takhle směješ, mávnu nad tím rukou, ale už se nám to nějak hromadí 🙂
Já tě nechci přesvědčovat o svojí pravdě. Ale nedá mi to, když se do všeho, s čím přijdu, takhle pouštíš, musím reagovat. Kor když jsem v danou chvíli po tvém názoru na tyhle věci netoužila. Myslím, že jsi mi ho už nejednou přednesl a že jsem pochopila, že se na tomto poli neshodneme. Takže příště, až si budeš o nějakejch mejch názorech myslet, že jsem se zbláznila a že věřím kravinám, nech si to radši pro sebe, nebo z toho věčnýho debatování nevyjdeme. A to by byla škoda 🙂
To uz je druha typicky zenska veta kterou jsem dneska dostal i s oznacenim "toto je zenska veta", zenske vety nebudou moje silna stranka
Vytvorila si nejakou myslenku a me zajimala tak sem se na ni zeptal, nemel jsem v umyslu z tebe delat debila, ale neco se dozvedet a pripadne to nak dementovat, tak sorry jestli to tak vyznelo, ja jen o tom nechtel mluvit tak strasne "vazne" me nejde mluvit vazne, pripadam si pak desne nudne 😛 Nekam zajdeme a definujeme si algoritmus na zaklade kteryho muzeme spolu komunikovat!
A ja nejsem se vsim rychle hotovej!
Já to tak radši hned označuju, abych se vyhla případným narážkám, jelikož vím, že ta věta bývá za ženskou často označována 🙂
Když ty to dementuješ způsobem, že toho dementa děláš ze mě (nebo z jinejch lidí kolem sebe)
Ostatně tvůj poslední článek je toho zářným důkazem 🙂
Já vim, že vážný debaty nejsou tvým stylem, proto si myslím, že jedinej možnej algoritmus bude ten, že na moje myšlenkový výstřelky nebudeš pokud možno reagovat, protože jinak se asi fakt nedohodnem
Já když o těch věcech píšu, je to pro setsakra vážný.
No to doufám, že nejsi, to my holky nemáme rády
*pro mě
Jo, ale nesmis brat vazne to co tam pisu, to ma ucel ciste humornej, je to satira, a nadsazka… Je to absurdni a prehnane, dohaje to se neumis zasmat na vlastni ucet?
Priste se pokusim bejt naprosto vaznej i promis! A pokud to nepujde tak to radsi nenapisu, abys ze me taky jednou mohla mit radost
Nesejde na tom, nakolik je to vtipný nebo nadsazený, za každym "just kidding" je trocha pravdy a já teda nevim, ale to, co tam píšeš, jsou přece tvoje poměrně skutečný názory, ne? Aspoň teda o některejch těch skupinách jsme už mluvili a přesně tak, jak to tam popisuješ, jsi mi to sděloval i v normálně vážný konverzaci – konkrétně třeba tvůj postoj ke snobství nebo vegetariánství. Nebo si za těmi názory nestojíš?
A o to, jestli se sama sobě umím zasmát, taky nejde. To umím velmi dobře a přesto mi vadí, když někdo napadá moje vyznání a mou filozofii, jakkoli vtipně je to podaný. To se prostě nedělá.
Pokus se 🙂
Jsou to vsechno moje nazory tak nak volne popstany to jo, ale nemyslim si ze by se vedator nemoh bavit o duchach nebo ateista o bohu. To ze mi neco prijde padly na hlavu jeste neznamena ze me to nezajima, me to zajima prave abych se ujistil jestli to je padly na hlavu nebo ne, kor kdyz tomu veri velka masa lidi a ja je nechapu, kdyz uz tu to tema lezi tak proc nezkusit najit nakej smysl v tom vsem, ja to nechci rozbit, ale chapat jak to chapes ty a proc to tak chapes, abych to zkloubil s tim co znam a prasknul rukama a rek "tak proto si to takhle mysli!" 🙂