Je to zvláštní, tuhle jsme s mámou a babičkou debatovaly o vánočních dárcích (achjo, to šílenství už zase klepe na dveře) a já jim povídám, že kdyby byl každej v týhle rodině schopnej vyjmenovat pár věcí, který má rád a který by se mu hodily, tak by bylo po starostech a po vzteku. Třeba já o tom každej rok sepíšu článek a nedovedu si představit, že by někdo mohl mít problém sehnat pro mě nějakej vhodnej dárek, když už teda bude mít tu potřebu.
Ale třeba takovej táta vždycky prohlásí, že jediný, co chce, je, aby mu všichni dali pokoj, babička tradičně hlásí, že nic nepotřebuje a nechce, ale dobře vím, že to není pravda, jen je tvrdě proti tomu, aby se vánoční přání sdělovala, na to prý má dárce přijít sám, a pak je tu brácha, kterej si pokaždý vymyslí něco jako nový auto, soundystem za x y tisíc, desky (DJ), novej byt a vůbec takový věci, nad kterejma se tak maximálně ušklíbnete jako že jo, chápu, že bys to chtěl, ale sorry, nejsem milionář, tak zkus přijít s něčim reálnějším. Ale to on neumí.
Takže Vánoce jsou pro mě (a vlastně pro nás všechny) každej rok celkem zbytečnym stresem, protože jediná máma si umí říct, co by se jí libilo, a jinak mě všichni tím svým přístupem nebetyčně serou a dost možná přijde moment, kdy mě to vážně přestane bavit, koupim každýmu kilo mrkve a polibte si šos.
Nemám ráda dávání dárků jen proto, aby se dal dárek. Nejde mi to. A když nevím, co by ten člověk opravdu rád dostal, tak se tím trápím, protože ho chci potěšit, ale nechci mu dát blbost. Neumím to ani o narozeninách, ani o Vánocích, a hrozně mě to žere. Takže mě úplně maximálně baví věci jako pozvat někoho na čaj, nabídnout nějakou službu (neřikám vysloveně přijít s nabídkou kvalitního sexu, zase nejsem Joey) nebo dát něco úplně miniaturního, co se dá použít, spotřebovat, nebo co je sice tak trochu clutter, ale tak mrňavej, že to nevadí.
Třeba mně vloni dal Anděl naprosto dokonalej dárek – aromalampu, naprosto kouzelnou, která se okamžitě stala mým zamilovaným kouskem, ale hlavně, která byla zabalená v nádherný černý krabičce a přebalená stříbrnou stužkou, na níž byla pověšená malá stříbrná vánoční ozdoba posypaná třpytkama.Přátelé. Ten člověk naprosto přesně věděl, jak na mě. Já miluju stříbro! Miluju třpytky! Miluju voňavý svíčky, tyčinky a lampičky. Miluju malý věci! Miluju vínovou barvu! Miluju tu překrásnou lampičku z rozbitejch červenejch sklíček, miluju tu její vanilkovo-burbonovou vůni a miluju tu mrňavou stříbrnou kuličku! A kdyby mně dal jenom tu, tak bych byla šťastná.
Nepotřebuju hovadiny. Nepotřebuju sošky a figurky a plakáty a hrnky a plyšáky a kraviny, který mi akorát zaplácaj byt a k ničemu mi nebudou. Potřebuju dobrý přátele, kteří vědí, kdo jsem. Potřebuju spoustu různejch maličkostí, který mi o něco zjednodušší a zpříjemní život. Potřebuju, aby mě někdo neustále inspiroval a popoháněl, protože na lva jsem příšerně nerozhodná a dokud mě někdo nehecne, můžu nosit nějakej nápad v hlavě i roky a furt se nic neděje.
Potřebuju mít kolem sebe lidi jako je pan Jakub Ježíš Bouček. Kamarád, jehož přezdívka je více než přiléhavá, kterej je bůhvíproč nadšenej z mýho nápadu na zprovoznění vlastní webovky a narozdíl ode mě má potřebný IT znalosti a sám dávno působí na vlastním, takže mu to nepřipadá jako takovej big deal. 🙂 Právě mi koupil doménu. A do večera mi na ní zprovozní mail. Co na to můžu říct? Došly mi slova.
Cítím vděčnost za takový lidi a za jejich fantastický nápady. Za inspiraci. Za pošťouchnutí. Faith in humanity restored. Děkuji.
15 reakcí na „Milý Ježíšku, you are awesome! :)“
já si přeju Hagrida![[:tired:]](https://phoenixrise-cz.s3-eu-west-1.amazonaws.com/archiv/emoticons/tired.gif "[:tired:]")
Já si na vánoce každý rok přeju notebook a nikdy ho nedostanu
letos mi ho zase slíbily a jestli se už fakt nedočkám…tak to seru a vánoce neslavím
.
Tak tohle je první báječný článek na téma co jsem četla, opravdu pěkné…
Jé, já jsem četla Jakub Ježíš Bůček a úplně jsem se rozněžnila…a mrknu po druhý a on je to Bouček 🙂
My to s milým udělali letos naprosto nevánočně, ale prakticky. Každý jsme si objednali to, co jsme chtěli, a ten druhý to zaplatil. Děcka nemáme, takže si můžeme dovolit slavit to takhle. Už jsem vyrostla z let, kdy jsem měla radost z překvapení..
Milý by se po mrkvi utloukl, takže ti, pokud dovolíš, ukradu nápad a koupím mu ještě tohle 
A to kilo mrkve je super nápad
[5]: Já překvapení víceméně nesnáším, hlavně nesnáším ty momenty, kdy mi někdo dá něco, co jsem nechtěla a co nepotřebuju a očekává ode mě výbuch radosti a díků. Já se neumim přetvařovat
Aby mi někdo dal něco tak fantasticky trefnýho jako tu aromalampu, to se mi nestává moc často. Takže si opravdu radši řeknu, co je třeba, a vůbec mi nepřijde, že by tím to dárkování nějak ztrácelo na kvalitě nebo romantičnosti.
[5]: Posluž si
Já budu zas letos tátovi dávat pomeranče 🙂
Týjo, to je super, přesně , babička nikdy neřekne co chce, ani mamka, ani taťka, většinou řeknou, že chcou mít jen klid, a abychom už je nezlobili, ale i tak vím , že když pod tím stromečkem nic nenajdou, že budou smutní .
njn, vánoce…
letos sázím na tip.seznam.cz nebo slevomat….
tam se vždycky najde něco, co ostatní využijou 🙂
Přiznám se, že je to po dlouhý době první článek, který jsem vážně dočetla a přečetla, aniž bych přelétala očima.
A mám to stejně jako ty, myslím. Ráda jsem překvapená, ale stačí mi drobnost, nepotřebuju drahý věci, na ty si vydělám sama, když je fakt chci. Ale miluju obdarovávání lidí kolem sebe, který miluju. Miluju, jak se mi podaří je vždycky nějak ohromit, když odněkud vytáhnu ještě jeden malinkej balíček…
Kuck!
Brácha taky nadhodil auto. Tak určitě no.
Já se teda neptám, co kdo chce, vymejšlim to sama, protože vybírat dárky docela umim – nebo aspoň vždycky všechny ke všemu vybírám já, protože to prej umim nejlíp. A když už by někdo něco nutně potřeboval místo toho, co by měl jako překvapení, tak to řekne, abysme se mohli zařídit. Horší je, že já už poslední tři roky nevim, co si přeju. Vždycky skončim tak u 20-ti knížek a jsem spokojená.
No ..můžu si přát dobrý přátele, ale to je tak jediný, můžu si je jenom přát. Ty mi Ježíšek nedá. Škoda.
[11]: Sakra, proč tam mám svoje jméno!
Vánoce jsou u mě každoročním problémem, nejen skrz finance, ale hlavně to, že nevím, komu co dát. Letos mám zatím vyřešenýho jen tátu a jsme domluveni s nejlepším přítelem, co si dáme, jinak pořád nevím. Největší problém letos představuje (opět) máma a pro změnu sestra.
Jinak líbí, moc s mi líbí ten popis toho, co se ti líbí, "Potřebuju dobrý přátele, kteří vědí, kdo jsem," pak ti nikdo nemůže koupit blbost, co schováš do skříně, ale jásáš, protože tu věc miluješ od prvního okamžiku 🙂
Btw teď to tu vypadá moc hezky, to záhlaví se opravdu povedlo 🙂
[11]: Jestli je to vtipálek, tak mu můžeš dát autíčko na hraní 🙂
Tak knížky jsou dobrý 8) Nebo si můžeš přát čtečku. A Ježíška nepodceňuj, nikdy nevíš.
[13]: To mě inspiroval právě Ježíš, kterej mi něco takovýho nastavil na nový webovce. Teda jako Kuba Ježíš z článku, ne Ježíš Ježíš
Moc se těším na Vánoce 😉 .. na tu atmosféru , až budeme všichni spolu u stolu 😉 – což se moc často nestává .. Tak aspoň ty vánoce 😉