Rubriky
co se mi honí hlavou

Je boží jít do postele úplně zřízená

Včera mi přijel mysteriózní pán, takže s nudou byl rázem šmitec, hurá! 🙂 Dali jsme si hned řádnou procházku z Hlaváku až ke mně, neboť nejsme másla ani v tý kose, a pak jsme si užili mimořádně příjemnej večer ve dvou, což jsem fakt potřebovala, v posledních dnech mě jímala krizovka z osamělosti. A bodnula i ta pozdní večeře u dědka, prubli jsme nový příchutě Twistera a musím říct, že ten hořčicovej a sýrovej jsou fakt největší libovka. BBQ taky dobrý, ale je fakt, že toho jsem se nabaštila dost v Panerii. No, takže tak 😀
Dneska jsme si docela přivstali, aby byl čas na snídani a sjednávání pojištění, na který jsme se nakonec vybodli (nikdo mi nebude řikat, co mám dělat, ani já sama :D) a Míra mě radši v asi pěti minutách naučil Hyper Music 😀 No, naučil. Samozřejmě se nedá říct, že bych to uměla, ale mám základ, vim, kde se to hraje, a rytmus mám v hlavě, jen ho naučit ty prsty a trénovat. Každopádně jsem to dneska byla schopná aspoň částečně zahrát, což už samo o sobě je nevídaným úspěchem a mě fakt baví, jak snadný díky němu (jakože mysterióznímu pánovi) tyhle věci jsou nebo spíš jak snadno se díky němu všechno děje. Roky jsem vedla takovej ten život plnej snění a co by kdyby a teď stačí jen na něco pomyslet (a někdy ani to ne) a on mě k tomu prostě tak nějak krásně dovede (ani mě nemusí nutit) a já tu věc najednou dělám.

Dyť jenom jak dlouho jsem furt mlela, že se jednou chci naučit Hysterii, Plug In Baby a vůbec „…tak nějak víc songů od Muse“. Roky jsem uměla tak maximálně Exo Politics a to mi přišlo jako vrchol umění. A dneska? Exo mě totálně nudí, Hysterii přehrávám čím dál tím rychleji a s čím dál tím větší výdrží (protože o tu tam jde hlavně), Plug In Baby jsem naťukla, krom toho bez problémů zvládám Time is Running Out ve dvou verzích, nepřekvapí mě ani Stockholm Syndrome a dneska jsem začala s tou Hyper Music, kterou mám samozřejmě od rána v hlavě a nemůžu ji odtamtud vymlátit. Ale ani nechci, nijak mě tam nesere, jen ať si tam je 😀
Prostě chci říct, že mě fascinuje, jak snadno to najednou jde. Nejde jen o tu Anglii, ono je to o všem ostatním. Když jsem celý ty roky hlásala, že na ty věci potřebuju někoho druhýho, nebyla to výmluva, nevymýšlela jsem si, já jsem ho fakt nutně potřebovala a teď ho mám a hodlám z toho vytřískat maximum a nejvíc si to užít.
Anyway, abych se vrátila k dnešní story, po snídani jsme sbalili basu a vyrazili jsme na Čerňák do zkušebny. Cestou jsme potkali pekařství, kde měli nabídku, kterou nelze odmítnout, a sice k jakékoli kávě koblihu zdarma. Přiznávám, UCho, zhřešila jsem a hopla dovnitř pro jedno kapučíno s sebou, neboť jak poslední dobou snídám zdravě (a hlavně fakt snídám, pokud vysloveně nezaspim do oběda), dneska jsem na nějaký to čerstvý pečivo prostě měla děsnou chuť (o kafi nemluvě, na to mám chuť skoro pořád) a ranní závin z pátku mě neokouzlil. No, každopádně hopsnutí byl výbornej nápad a kobliha jakbysmet. Meruňková. Muhaha. *blíz*
Po příchodu do zkušebny nás čekal trochu šok, neboť jsme zjistili, že kokoti z tamějšího klubu si na včerejší večer vypůjčili veškeré vybavení a ještě ho nevrátili. Což bylo o to lepší, že si měl za necelou hodinu přijít tu zkušebnu prohlídnout zájemce, kterej by tam chtěl se svou kapelou v budoucnu zkoušet. No tak což o to, zkušebnu si prohlíd, zdi se mu moc líbily 😀
Naštěstí si myslim, že Maudě zafungovala jako perfektní profesionál a dokonale mu nejen vysvětlila situaci, ale i popsala, co za vybavení tam za normálních okolností je, takže pokud to neni nějakej vysloveně plašan, tak se ještě ozve a přijde znova. A kdyby ne, tak co mně je po tom, žejo 😀
Takže ze zkušebny jsme toho moc neměli, ale příjemně jsme si poseděli na gauči a popovídali, což mi třeba celkem stačilo, neboť jsem dneska měla právě takovou povídavou náladu.
Po dvanácté jsme se pak přesunuli do Běchovic, kde jsme se sešli s Běsem (jak příznačné), a zašli jsme na oběd. A já tu sice nemám vyloženě rubriku na hospodské recenze – nevim proč, tu a tam je píšu a docela mě to baví, obzvlášť ty špatný 😀 – ale myslím, že si to přesto zaslouží samostatnej článek. Takže report to be continued.
Akorát nevim, jestli ještě dneska, protože jsem úplně grogy. Já vim, že je teprve deset. Ale prostě už nějak po tom dnešku nemůžu. A to mě taky baví 🙂

10 reakcí na „Je boží jít do postele úplně zřízená“

[3]: To asi ne na dlouho, když chci hned v dalším článku prásknout dotyčný podnik :D

Jakže se to jmenuje? U Eriky? V Mapách je to ještě jako La Bodega.

Komentáře nejsou povoleny.