Setkání s Altaïrem aneb Představoval jsem si tě úplně jinak

Tak jsem se včera zúčastnila blogerského srazu, který bych pravděpodobně mohla označit za svůj první, neboť obvykle buď chodím na privátní akce „jeden na jednoho“ nebo nechodím vůbec. U své nedávné účasti na RPG naživo si nejsem jistá, myslím, že jsem víc poznala jejich postavy než vyloženě je 😀 Prostě tohle byla taková první hromadnější akce za účelem poznat se a pokecat.

Jako první věc musím říct, že jsem si ho představovala fakt úplně jinak. Nevím proč, ale o blogerech a vůbec různých internetových týpcích mám zakořeněnou určitou představu a jak na ty srazy právě nechodím, nemá mi ji kdo sebrat. Ale důležitý je, že to bylo příjemný překvapení 😀 Víc vám neřeknu, poznejte si ho a prohlídněte sami 8)

Jak mě včera zase chytala ta moje podivná agorafobie, nakonec jsem ráda, že jsem se přiměla vystrčit čumák z baráku a vybočit na chvilku ze svých zajetých kolejí. Blogerský srazy mě nikdy nezajímaly, ale když si člověk přebere, že po těch letech vlastně vůbec neví, jak ti blogeři vypadají a co je to za lidi, najednou mám pocit, že se účastním 3D promítání bez 3D brýlí a ten jeden rozměr mi tam prostě chybí.

A bylo to fajn. Zkraje trochu rozpačité a škoda, že dorazilo tak málo lidí – oproti potvrzeným dvanácti a dalším třinácti maybe nás tam nakonec bylo pouze sedm, a to ještě dvě dámy, Cirrat a Iris, nás opustily nečekaně brzy, což jsem upřímně považovala trochu za zradu, neboť Cirrat byla moje jediná záchytná kotva, jediná už trochu známá tvář 😀

Jinak nevím, co bych k tomu dodala za detaily. Nebyla to žádná přesně naprogramovaná akce, bylo to prostě mnohahodinový klábosení u piva a jiných, zejména nealkoholických tekutin, probrali jsme všechno od vojenské techniky a politiky přes 50 shades of grey, Superstar a Novu až po veselé historky z natáčení, z domova a ze světa a perverzní choutky některých z nás (muhaha, studená dvanáctka, že >:)), došlo i na Altaïrovo autorské čtení jídelního lístku (kde bylo podezřele mnoho židovských kapes a smetany), bylo vypito hodně litrů kofoly a snědena spousta vynikajícího jídla v hospodě U Švejka, kde tedy nutno nechat, vaří výborně, ale ty porce jsou gigantický, to se nedá sežrat. V úplném závěru jsme si předali nějaké ty kontakty, já jsem k tomu přislíbila něco napsat (což jsem tímto splnila :D) a pak jsme nechutně zmrzli cestou na tramvaj (což teda bohužel nebyla dvanáctka, ale dvaadvacítka, ale co se dá dělat, muhaha) a pak už jsme se nějak rozutekli/rozešli/nechali rozvézt do našich teplých domovů.

Nevim jak kdo, ale já jsem po tý olbřímí porci večeře usnula jako by mě do kofoly hodil, a i když jsem měla v noci naprosto šílený sny, rozhodně je nepřičítám včerejšímu posezení, to je v tom zcela jistě nevinně 😀

Přijde mi trochu škoda poznávat nový lidi právě když se chystám brzy do pryč, ale zase to mám aspoň jako generálku a ostatně zrovna tenhle druh kontaktů se neztrácí, neboť blogeři přetrvávají. Možná se tu a tam přestěhujou na jinou adresu, možná na to ne vždycky maj čas a náladu, ale že by vysloveně končili a mizeli z vod internetových? Nehrozí 8)