Může mi někdo říct, jak se na tý lince mohl udělat takovej bordel za jedinou hodinu??? V tomhle bytě určitě probíhá nějaká mně utajená soutěž – něco jako kdo dokáže rychleji zasvinit víc talířů.
Mám pro vás, děti, hned několik zpráv. Ta první je, že včerejší etika byla naprosto příšerná! Já věděla, že ji nemám podceňovat. Jakkoli byla během přednášek skvělá, tentokrát se ta ženská projevila jako největší svině a teď se bude muset sakra hodně snažit, aby se toho cejchu zbavila!
Jako jedinej totiž tenhle test obsahoval i otázky bez danejch možností, což vyžaduje úplně jinej styl učení, než jakej jsem předvedla, takže jsem deset minut do toho papíru vejrala, než mi došlo, co se asi po mně chce – a i když mi to došlo, nijak mi to nepomohlo, protože jsem prostě nevěděla. Takže jsem tam napsala asi tři slova, zakroužkovala, co mi padlo do oka, a šla domů pěkně rozmrzelá. Že bouchnu zrovna z tak primitivního a oblíbenýho předmětu, to jsem nečekala.
No, nakonec to nebylo tak horký. Nějakým zázrakem jsem nasbírala dost bodů na to, aby z nich upatlali dvojku! A co je ještě zázračnější, měla jsem pravdu s tou logikou – dala jsem ji za jedna! 😀
Takže – abych to shrnula. Vůbec nechápu a nikdo mi nevysvětlí, jak jsem ty zkoušky mohla dát a ještě k tomu s tak skvělejma výsledkama. Já, učení naprosto nezvládající člověk. Jediný vztahy mám za tři, a to mě fakt nesere. Samozřejmě ještě nemám v kapse dnešní sociologii a filozofii (a to byl docela solidně těžkej test, jelikož byl zkouškovej a ne jen zápočtovej jako ty ostatní), ale věřím si. Po tom všem už si fakt věřím 🙂 Zdá se, že štěstí si na mě po roce dovolený vážně vzpomnělo. Teď jen kdyby mi chtělo píchnout s nalezením práce, to by bylo moc fajn.
No! Tak tolik o škole. Příští středu se dozvím poslední známku, ale už teď mám volno, a to až do nějakýho devátýho února. Takže se teď budu hezky pilně věnovat doučování – zejtra mám po dlooouhý době zase hodinu. To bude bída, už jsem anglicky nemluvila ani nepamatuju. Taky si chci projít všechny možný školy, na něž jsem dostala tipy, a mrknout se, jestli by se mi někde nechtělo pokračovat ve studiu. Abych pravdu řekla, nechtělo. Chci pracovat a vydělávat. Budu se muset vážně nakopat do zadku a udělat to, co mi nikdy nešlo – zvednout prdel a postarat se o změnu situace. Já prostě byla vždycky zvyklá na to, že se věci dějou samy nebo že se s někym svezu. Tohleto rozhodování a konání sama za sebe je pro mě, ač je to možná divný, pořád takovou novinkou. Ale jinak to nepůjde. A teď, když jsem se konečně dostala ze všech těch loňskejch sraček, musím to nenadálý štěstí čapnout za prdel a říct mu:„Hey, nice ass!“ 😀
To jsem zakončila trochu jinak, než jsem chtěla, ale nevadí 😀 Mám toho ještě dost, co bych vám chtěla povědět, ale brácha nesnáší, když dlouho do noci klepu do klávesnice (můžu já za to, že mě vždycky v noci chytne psavá?) a já ho nechci moc trápit. Tak jen krátkou zmínku o mojí nové vášni – lookletu. Víc napíšu příště. Chjo. Maudě jedno, cos mi to provedla? 😀
A konečně – zejtra jdu na jednu narozeninovou oslavu, kterou se mi nakonec povedlo ukecat na maškarní (ani se moc nebránili). Takže jsem se nějakou dobu rozhodovala mezi třema kostýmama (Drákulova kočička – zasvěcení vědí, mafiánská společnice a hippie), abych se nakonec rozhodla úplně pro jinej 😀 Ale to nemám z vlastní hlavy a dopředu nebudu prozrazovat. Musim ale říct, že to pro mě neni ani tak kostým, jako spíš návrat ke starejm dobrejm časům (takže zasvěceným už to nejspíš došlo, to je dobře, muhehe >:))
No a to už je ode mě vážně všechno. Snad jen – bolí mě zub a už mě to fakt nebaví :E Když já se k tomu zubaři bojiiiim… 😛
