Měsíc: Leden 2010

Že by já? 😀 Ne, fakt, myslela jsem, že napíšu tak odstavec o tom, jak nic neumim, a najednou… no, však posuďte sami.

Nevěřila bych, že je to možný, ale dneska už od rána (no dobře, cca od desíti) sedim u kompu a šrotím. Teda samozřejmě že nešrotím celou dobu, ale i tak už se o ty mezinárodní vztahy zajímám šílenejch dvanáct hodin. Místo očí mám dva tenisáky a v mozku takovýho guláše, že bych k němu nemusela ohřívat ani knedlík.

Jedna z věcí, kterou mám ráda na facebooku, je fakt, že tam nepřestávám narážet na skupiny s naprosto vystihujícím jménem/názorem/přesvědčením. Například dneska jsem se přidala ke skupině „Dokážu dělat cokoliv místo učení“ 😀 Jakkoli mi totiž hoří koudel u prdele, dneska jsem si uvařila vynikající obídek (kuřecí steak california s brambůrkama na másle opečenýma), dokonale jsem si uklidila, vyluxovala svůj pokoj, předsíň i kuchyň, uklidila poličku v koupelně (dvakrát), posilovala břicho a ruce, čtvrt hodinky jsem si schrupla na podlaze, skoukla jeden díl show Jeffa Dunhama a udělala ještě dalších tisíc věcí, o nichž už ani nevim. No neni to zkouškový báječný? 😀

Samozřejmě že při tom všem jsem se vážně snažila učit, takže jsem si zase na prstu vypěstovala psací mozol, kterej se mi vždycky udělá, když moc dlouho píšu. Taky mě šíleně bolí kolena, protože nejsem schopná na tý pitomý pc židli sedět jinak než v turečáku nebo s bradou na kolenou. Kdepak nohy na podlaze, pcha 😛

Jenže přes veškerou snahu nemám moc šancí tu zkoušku udělat. Je toho prostě příliš mnoho, než aby se to člověk naučil za jedinej den (i kdybych se to šrotila tejden, nevypadalo by to o moc líp), a hlavně je tam asi tisíc a jedno datum, a to je můj velkej kámen úrazu. Pamatuju si jediný blbý datum z těch všech, a to datum založení EU – a to je tak banální věc, že to tam stopro nebude. Krom toho naprosto nejsem schopná zapamatovat si rozdíl mezi Radou Evropy, Evropskou radou a Radou EU. Možná jsem blbá, ale ty věci mi zní totálně stejně a kdybych si stokrát přečetla, co která z nich je, stejně je spletu.

A to ještě není všechno. Naštěstí těch asi padesát jmen, co se pojí k různejm ideologiím, dílům a smlouvám, mám docela ošéfovaných. Na fb (jaká to užitečná věcička takhle o zkouškách) se totiž strhla taková menší mnemotechnická poradna, kde jsme všichni naházeli různý pomůcky, podle nichž si ta jména spojujeme s tím, k čemu patří. Někdy je to naprosto šílený, ale světe div se, já si to tím spíš pamatuju 😀

Tak například:

Překlad? Zbygniev Brzezinsky proslul jako jeden z prvních teoretiků totalitarismu (definoval jeho 8 znaků), působil jako poradce prezidenta Cartera a sepsal dílo Velká šachovnice, v němž mluví o oblasti euro-asijského balkánu, což je půlměsícové (banánové) území od Chorv. hranic přes Turecko, Írán a Afghanistán až po Kavkaz. Spojuje se s pojmem „politika lidských práv“, což znamenalo pomocí idealistických cílů dosahovat realistických ústupků a oslabení soupeře.

Mně osobně se líbí pomůcka, kterou jsem si vymyslela na světovou banku. WB (World bank) je pozpátku BW -> říká se jí Bretton Woodská organizace. Začíná na W jako Washington DC, kde sídlí. Washington byl prezident a hlavními orgány WB je Rada guvernérů a President. A když si nemůžu vzpomenout na podružnou organizaci WB, tak je to hIBRiD -> IBRD. Dalo by se to pamatovat jako obrácený „drbi“, ale hibrid se mi líbil víc 😀

No, tak doufám, že tam aspoň jedna z těchle blbinek bude, protože jestli ne, tak mi celý vymýšlení pomůcek bude na hovno. A taky se modlím, aby tam bylo co nejmíň těch stupidních letopočtů 😛

Naštěstí, jak jsem před chvílí zjistila, mám tu zkoušku až od 15:15, takže se nemusím šrotit celou noc, jak jsem se původně obávala. Myslela jsem totiž, že to mám už nějak ráno. Takhle mám ale ještě celý dopoledne, takže se můžu jít v klidu vyspat, což mi bodne, jelikož mám od včerejška docela solidní deficit. Problém je, že jsem do sebe právě nalila dvě kafe a to poslední, co se mi chce, je spát 😀 Chjo, jsou to ale problémy…

No, ale abych od nich aspoň na závěr příspěvku trochu odběhla, tak včera se mi stala taková veselá příhoda – šla jsem s kýmsi do čajky a tam jsme potkali partu kamarádů, který bychom čekali kdykoli a kdekoli, jenom ne tam a v tu chvíli. Já jsem na nečekaný potkávání známých tváří docela zvyklá, takže mě to nijak nepřekvapilo, naopak jsem byla ráda, že je po dlouhý době vidim, ale můj „kolega“ z toho měl doslova šok a asi pět minut vůbec nemohl mluvit, takže z toho asi zase takovou radost neměl 😀 No, co. Hlavně že jsme si pak dobře pokecali, já osobně vypila dvě obří konvičky čaje hned po sobě, takže jsem protáhla nohy při běhání na záchod, a pak jsme si u mě doma dali vynikající tousty a skoukli Simpsonovy ve filmu. Takže si na seznamu filmů k vidění můžu jeden odškrtnout. Dneska pro změnu stahuju Ballet shoes a Center Stage 2 – zachtělo se mi po dlouhý době nějakýho toho tanečního filmu 🙂

A už dost tlachání, jdu si lehnout. Ať to zítřejší dopoledne neprospim.

Už jsem zmínila, že miluju písmeno m? Tolik krásnejch slov na něj začíná – včetně mýho jména 😀 A tolik krásnejch slov ho obsahuje. Třeba takovej mumínek, to je slovo jak se patří 😀 Včera jsem si hrála s písmenkama k jednomu obrázku, kterej jsem si chtěla dát na plochu. Chtěla jsem tam napsat minimalism a jak to tak píšu, najednou koukám, že to vypadá jako minimal is m. A tak jsem si vzpomněla na jeden minimalistickej obraz, kterej byl velkej jako monitor a nebylo na něm nic než vytištěný černý „m.“ na bílym pozadí. A najednou mi to všechno zapadlo do sebe. Vždyť to písmenko v sobě obsahuje celou minimalistickou filozofii! No není to skvělé? Je to skvělé! 😀 Minimalismus je totiž filozofie krásná a úctyhodná. A čím dýl se taky o něm budu rozplývat, tím menší mám šanci, že zítra dám ty mezinárodní vztahy 😀 Takže s chutí do toho a ať žijou opravný termíny 😀

Když jsem tak začala sepisovat tenhle článek, došlo mi, že se mi vlastně vůbec nechce psát po bodech, co mě všechno potkalo. Předně si to tak docela nepamatuju a za další to neni zajímavý. Celej rok jsem trpěla poměrně vážnýma psychosomatickýma potížema a jelikož moje duševno i fyzično trpělo, nedokázala jsem si prostě užít nic, co se kolem mě dělo. Což mě trápí, protože mě potkala řada krásnejch věcí.

Někdy mám pocit, že vlastně nikdo neví, co a proč mi bylo, a tak mám pořád nutkání se k tomu vracet a vysvětlovat to. Ale dneska s tím končím. Nezáleží na tom, co se stalo, protože hlavní je, co jsem si z toho odnesla.

Takže – co jsem zjistila v roce 2009?