Bojím se, že za pár let
až promění se celý svět
vše, co jsme kdy poznali,
zmizí vprostřed prachu.
Jediné, co zůstane tu
spousta nářků za planetu
kdysi plnou života
a teď leda strachu
A až vyhrabou naše těla
z hlíny, celá zkamenělá
v našich tvářích budou číst
„Naše chyba, brachu“
Snad najdou i staré noviny
ti, kdo cítí se být bez viny
globální oteplování, velryby
ozonová díra
A třeba nás mohou zatratit
ale i oni to mohli zastavit
my všichni jsme zeměvrazi
víra nevíra
Pořád je čas zachránit planetu
Na co jsou rakety středního doletu
když ve vodách není život
když srdce to tak svírá
Co můžeme udělat?
Třeba co děláme, nedělat
a jestliže nechceme lokat vodu
musíme začít poslouchat přírodu
*
(pozn.: tahle věc vznikla dávno předtím, než Tata Bojs přišli se svým Trilobeatem, ale jako by měli podobnou, ne-li stejnou myšlenku, jako já tehdy, když jsem tohle psala. Takže povinný poslech pro všechny o budoucnosti uvažující čtenáře. A můžete si k tomu přidat i Eko Echo a Chudáky)
