Rubrika: poesie

Zavři svou mysl

do krabičky

Zahoď ten klíč

pojď se mnou pryč

studenými chodníčky

Na konci světa

se sny zlomí v útesy

skoč se mnou

pluj se mnou

širými nebesy

*

Po nocích se dějou věci

to nejsi jako zvíře v kleci

to dopouštíš se chyb a přeci

krásné jsou

tak nech se svléci

*

Po nocích jsme láskou posedlí

jak měsíc kdybychom nejedli

jak roky kdybychom nemluvili

jak kdybychom měli jen tuhle chvíli

*

Po nocích toužíme po blízkosti

po něze, vášni, po lidskosti

a s ránem pak když všechno zmizí

zas jsme si navěky cizí

proč tolik masek

proč nejsme víc… ryzí?

*

Objímám tě

ale ty už jsi stejně pryč

odnesl sis

k mému srdci klíč

Už nevídám tě

jenom ve svých touhách

a když probudím se

vše je skutečnost pouhá

Opláču tě

stíne dávné minulosti

šmouho, co rozpila se

až do morku mojí kosti

Zamykám tě

ve svých prázdných dlaních

jedna milovala tě

vzpomeň si někdy na ni.

Tanec mezi dvěma světy

kde jsem já, mi řekni, kde ty

Kde je něco, je i cože

my dva, pod námi vratké lože

tančíme na ostří nože

Sám sobě kreslím okovy

věším je na ruce, na nohy

Sám svojí klece leštím mříže

pak naříkám pod vahou svého kříže

Stíny, co sám dal jsem do obrazů

a čelisti žití plné kazů

co sladkostmi jsem si způsobil

Jen temná a temnější údobí

mě pod krkem drží a svírají

Já lkám a přitom potají

aby to nikdo neviděl

jsem sám svého života kreslitel

jsem sám zlomků svých dělitel

Třpytky světla v pavučině

mezi stromy na Petříně

válejí si šunky líně

noha nohu sotva mine.

Křivky otazníků

kličky, smyčky

echo proseb mučedníků

Vůně bramboráku

pera, desatera

život v barvách plameňáků

*

*

The past still seems to post echoes

in colors of them flamingos

we watched stand still in setting sun

on one feet, they wouldn’t run

We’d take some pictures, hold our hands

discuss our twenty one grams

we’d kiss our cheeks and say goodbye

that used to be our lullaby

I still browse those pictures, time to time.

*

Polibek od víly

v křehká křídla motýlí

na stinné lesní louce plno pavích per

a střípky pochopení

bez lží a z dětských her

v tiché snové království

lásky v kapkách lidskosti

hrátky s pruhovanou kočkou

a paví modroočko

Sladké srdce, Olívie

srdce tvoje stále bije

tak ať bije, co mu síly stačí!

kéž vyhly by se oči pláči

kéž vyhly by se oči pláči…

*

Ztrácím se

vzpomínám, zda jsem někdy byla

vracím se

k místům, kde možná jsem žila

usínám

spánkem, co skutečnost stírá

nevnímám

bolest, co nitro svírá

přísahám

nikdy nepřestanu

poletím

dokud nepřistanu

poběžím

dokud dech mi stačí

dobře vím

že čas až příliš kvačí

směju se

poprvé srdcem, pravě

zase jsem

sebou, cele, hravě

vzdávám dík

žes mě v tichu slyšel

i když vím

že ses nerozmyslel.