A věci se zase dějou…

Tak už i ta kočka si myslí, že bych se na tu školu měla vykašlat – pochcala mi desky, v nichž jsem skladovala pozvánky k přijímačkám. Na druhou stranu, nějaká vyšší vůle zabránila jejich znečištění, takže přece jenom jít můžu – ne že by se mi chtělo. Vůbec mě to neláká a asi jsem cvok, že nevyužiju tý příležitosti, ale prostě se mi nechce.

Včera byl krásnej večer. Nějakým zázrakem se v Molekule sešlo prakticky celé osazenstvo, dohromady asi 13 lidí, a najednou to bylo úplně o něčem jinym. Tak třeba minule jsme tam byli čtyři, slovy čtyři, a bylo to k ničemu. Teda ne že by to nebylo příjemný naplnění večera, ale za fenomenální akci bych to rozhodně neoznačila. Oproti tomu ten včerejšek byl ohromně zajímavej. Jen tři věci mi ho krpet zakalily, ale to se přežije. Předně mě mrzelo, že pan Božský odešel na můj vkus příliš brzo – ale na druhou stranu dobře že to udělal, měla jsem na něj takovou chuť, že bůhví jak by to dopadlo… 😀 Pak jsem byla společně s několika dalšími slečnami poněkud nevhodně osahávána, ale to jsme přičetly pivu a nedělám z toho žádnou vědu, nehledě na to, že to bylo docela milý 😀 No a pak jeden můj někdejší dobrej kamarád ztropil nejednu scénu a postaral se o nejeden trapas, protože si opět po delší době přihnul, a on když se ožere, tak je průser. Říkám někdejší, protože po tom, co provedl, už nemám nejmenší chuť považovat ho za svýho dobrýho kamaráda. Ale ani z toho si moc nedělám, protože mě to nepřekvapuje. Znám ho už nějakej ten pátek a vím, co od něj můžu čekat. Jsem zklamaná, protože jen pár hodin před tím jsem mu gratulovala ke snížení množstí běžně požívaného alkoholu a cigaret, ale nepřekvapilo mě to. To ovšem nemění nic na faktu, že ten člověk několika mně milým lidem zkazil večer, jednoho polil pivem, na dva hulákal a jednoho praštil. Řekla bych, že už víme, koho příště  nepozveme.

Dojem z večera ovšem napravil nečekanej pokec s jiným člověkem, s nímž jsem doposud nikdy moc nemluvila a skoro jsem si až myslela, že si nemáme co říct. Najednou jsme ale byli takřka vrženi do konverzace, zůstali jsme jediní dva na ocet a chtě nechtě jsme se spolu museli bavit, a tak jsme se prostě bavili 😀 Zní to jako by nás k tomu něco obzvlášť nutilo, ale ono to šlo samo, až jsem se divila. Tak snad budou od nynějška naše vztahy o něco vřelejší než jen ve stylu „čau“ – „čus“.

Dneska jsem byla volit. Stála jsem v tý místnosti a měla zvláštní pocit, pocit člověka, kterej možná právě změnil svět. Možná to zní přehnaně, ale věděla jsem, že dělám správnou věc, že můj hlas má váhu a že je hrozně důležitý, abych ho odevzdala. Doufám, že po volbách nebudu zklamaná, ale zatím si udržuju dávku optimismu a víru, že horší to snad nebude.

Od rána mě bolí v krku, což bych ještě přežila, a v břiše, což se mi přežívá už hůř. Ale zatím to jde. Zatím nikam nemusím. Z hodiny angličtiny jsem se vykecala a jinak nic neplánuju. Prostě se zabalím do deky k bedně a nebo si půjdu o něco dřív lehnout. Včerejšek byl nečekaně náročnej a zítra vstávám na chatu. Nevim sice, co tam budu dva dny dělat (dear God, make the sun shine through the weekend!), ale je to tak trochu z povinnosti a pro dobrý svědomí. 

V pondělí mě čeká „seznamovací schůzka“ v práci. Nemám moc ponětí, co se tam po mně bude chtít, ale snad budu schopná „podat výkon hodný mé osobnosti“ a zalíbít se všem, jímž je třeba se zalíbit 😀

V úterý mám nastoupit. A taky mám mít přijímačky na anglistiku. Jedinej obor, kterej mě doopravdy zajímal, a já jsem bez šance. I kdybych se nakrásně celej víkend učila, jakože asi těžko, když budu na chatě, nebudu tam nejspíš moct ani jít kvůli práci. A i kdybych tam jít mohla a byla perfektně našprtaná, požadavky tam jsou šílený a přijímačky dvoukolový – je to asi nejobtížnější z oborů, kam jsem se hlásila. Vzdát se? To jsem neočekávala. Ale už to tak vidim. Hned třetího mě čekají ty na čj a literaturu, další pondělí pak andragogika. Tak snad aspoň k jedněm půjdu. Nečekám úspěch, ale už pro to dobrý svědomí bych tam měla aspoň jít. Patnáct stovek si v truhlíku nevypěstuju. 

Abych nezapomněla – jsem ostříhaná. Bylo to trochu komplikovaný, ale nakonec se nabídla Maude, a co bych to byla za kamarádku, kdybych její nabídku nepřijala XD Pokud jde o výsledek, jsem trochu nešťastná z barvy, která – jako obvykle – vůbec nechytla tak, jak měla. Zvláštní je, že ačkoli mně to teď připadá prakticky stejný jako před barvením, řada lidí mi včera (ještě k tomu ve tmě v hospodě) barvu pochválila a všichni se shodli na tom, že je to takový zlatavý. Tak nevim, jestli se na mě domluvili, já tam fakt žádnej rozdíl nevidim 😀 Příště prostě odbarvuju celou hlavu a bude.

Co do střihu, moje představa byla jiná, ale s tím se nedá nic dělat – materiál za moc nestál a já myslím, že si s tím moje ultra profi kadeřnice poradila, jak se dalo 🙂 Teď je zapotřebí nechat přední vlasy dorůst, a pak to bude super. Zatím vypadám trochu jako král Kazisvět 😀

Psavá opadá, tak mě omluvte, jdu se zase chvíli svíjet do křesla. To břicho mi fakt nedá pokoj. Majte sa 🙂