Tak jsem se na chatě pro změnu zničila. Tatínek si usmyslel, že by rád zase jednou viděl starodávnej kamennej chodníček, kterej kdysi vedl od branky ke dveřím, a kterej je už dávno totálně zarostlej trávou. No a tak jsme se všichni sebrali a na střídačku skoro celej den vykopávali drny a odstraňovali vrstvu hlíny, která na chodníčku ležela. Musím říct, že už jsem zapomněla, že tam nějakej byl, dokonale zarostl, takže jsme rozhodně měli co dělat. Uznávám, že to teď vypadá docela hezky, ale prosimvás ta dřina? Úplně jsem si tou motyčkou zničila ruce, mám na nich x puchýřů a v kloubech mě bolí, jak jsem pořád mlátila do šutrů. Nemůžu nic stisknout, i chleba se mi blbě krájí 😀 Taky mám bůhvíproč bolavou kyčel, namožený ramena a co s tím nesouvisí, už od pátku mě solidně bolí v krku. To mě sere nejvíc, protože to nechce přejít a já vůbec nevim, z čeho to může bejt a co s tím. Nemocnit nechci ani nemůžu, zítra jdu do práce a potřebuju bejt fit. Nemohla bych aspoň jednou bejt měsíc v kuse naprosto zdravá?
Když pomineme stěžování si, prohrabala jsem pár starejch čísel útulnýho bytu a zase jsem se hrozně nadchla pro renovaci mýho pokoje, jako ostatně vždycky když si přečtu nějakej magazín o bydlení nebo katalog z Ikey. A tak jsem naklusala do sklepa pro papírový krabice a vyklízím knihovnu. Během příštího týdne to sundám. Neni to velkej krok, ale je to krok kupředu, a když jsem si to tak probrala, bylo by ideální ten pokoj nakousnout tenhle měsíc, pak už nebude vůbec čas. Tak uvidíme, nakolik se mi podaří udržet si tu renovační náladu a nakazit s ní zbytek rodiny. Jestli si někdo myslí, že ten nábytek přestěhuju a pokoj vymaluju sama, tak to mi ten někdo hodně věří.
A ještě na závěr se zmíním o pátečním večeru s panem Božským a s Matrixem. Bylo to příjemný a osvěžující, jednou se nikam nehnat a nic neutrácet, jen jsme si leželi na posteli, čuměli na film, cpali se popkornem a brambůrkama a popíjeli dátá masalu. Prostě fajn večer a už teď se těším na pokračování 🙂
A teď dost keců, jdu vyrabovat lednici. See you later!