Tak fajn. Nadchl mě jeden článek – What do I really need in my life – a rozhodla jsem se, že se nechám inspirovat. Krůček za krůčkem už rok vyklízím svůj pokoj. Porůznu se zbavuju nepotřebnejch věcí, kterejch se mi tu všude možně válí tuny. Asi nejvíc jsem toho vyhodila při odstraňování tří skříněk a jejich nahrazování novým nábytkem, ale dělám to průběžně. Jenže je fakt, že ne zrovna cíleně a poctivě, a protože během června chci zatočit se svým pokojem (a potažmo životem, protože novej pokoj vlije i strašnou spoustu nový energie do jeho obyvatel), je na čase s tím pohnout o něco výrazněji.
O co jde? Většina bytů, domů a pokojů je plná bordelu. Nemyslím zrovna odpadky, ale různý nepotřebný věci, rozbitý nebo nefunkční věci, o kterých si už měsíce říkáte, že je opravíte nebo že do těch propisek koupíte novou náplň a budou jako nový, ale přiznejte si to – tu náplň nikdy nekoupíte, a víte proč? Protože jste už dávno pochopili, že se vám s těma starejma hnusnejma propiskama špatně píše, že vás tlačí do prstu a že ty nový, ergonomický, gumový a barevný udělátka máte prostě mnohem radši. Možná že se mýlím, možná že těch starejch padesát propisek psalo dobře a idneska byste je rádi používali, ale i tak – k čemu vám probůh bude padesát propisek?
A nejsou to jenom kancelářský potřeby – i když ty třeba u mě tvoří velkou část seznamu. Jsou to i všelijaký papíry, kterejch máte plnej stůl nebo dva a ani nevíte, co tam máte. Existuje jediný řešení – sednout si k tomu, probrat ty šuplíky a papír po papíru prozkoumat a položit si jednu základní otázku – je vám to k něčemu dobrý? Jasně, spoustu věcí si ponecháte kvůli citový hodnotě, protože jste do toho přece jenom dali kus sebe a něco to pro vás třeba znamená, nebo vám někdo nakreslil nějakej hnusnej obrázek, ale vy si ho necháte, protože ho dělal pro vás (neni můj případ, mně nikdo hnusný obrázky nekreslí :D), ale i tak toho spoustu vyhodíte a šuplíky hned budou lehčí a vy budete mít dobrej pocit.
No, ale jak říkám, tohle už dělám dlouhou dobu a ještě pořád je ten starej stůl plnej. Takže během následujícího týdne každej den proberu aspoň jeden šuplík a zlikviduju, co se dá. V tomhle pokoji je pořád plno braku, kterýho se v klidu můžu zbavit, a to taky udělám. Nemluvě o množství pytlů se starym oblečením, který skladujeme ve skříních (několika!) a ve sklepě. Jakmile to bude jen trochu vhodný, pustím se do nich. Musím říct, že bych to už udělala dávno, kdyby do toho neměla co mluvit máma. Bohužel ji musím přinutit, aby ty skříně prošla se mnou a odsouhlasila, co se může a nesmí vyhodit. Sázím na svou letitou praxi s manipulováním – až se do toho dáme, hafo věcí poletí. Nemůžu se dočkat >:)
Edit 21:40
Tak jsem založila krabičku dárkového zboží. Odkládám do ní drobnosti, které nechci vyhodit, ale hodí se jako dárek pro někoho, koho mám ráda. Doufám, že brzo najdou nové majitele a půjdou do světa. U mě už smrděly dost dlouho 😀
Plánuju pokoj. Zase jsem se do toho trochu dostala a konečně mám nápad na záclony; v útulným bytě byly jedny, co by se mi sem mrtě hodily. Jakmile se dostanu do Ikey, koupím si taky nový barevný květináče a něco pěknýho do nich. Ty vyblitě zelený obludnosti, co mi už roky straší na okně, půjdou pryč. Chci kytky a ne polomrtvý vyžilý uschlotiny! A taky to bude chtít nějakej džbánek namísto tý pet flašky, kterou furt zalejvám. Vypadá to hnusně. Kdepak, je třeba zaútočit na drobnosti a udělat tu z toho útulný království. Řada lidí mi říká, že se jim u mě líbí, ale počkejte, až to bude hotový 🙂 To se odsud nehnete 😉