Rubriky
Uncategorized

Já potkat upíra…

Původně jsem na to chtěla napsat nějakou povídku – hlavně proto, že něco takovýho už tu dlouho nebylo – ale kolem malování a dalších věcí bylo a pořád je tolik humbuku, že se na to nezmůžu. Tak aspoň kratší úvaha, k níž mě inspirovala jedna blogerka (link dodám, až ho najdu) – co by se stalo, kdybych v nějaký temný uličce zničehonic potkala upíra?
Předně musím říct, že se temnýma uličkama nepotloukám, takže ta pravděpodobnost je malá, ale kdyby náhodou… 😀 Hlavně by záleželo na tom, s jakou náladou by mě vyhledal – má hlad? Chce si hrát s kořistí? Chce si povídat? Já osobně bych preferovala tu poslední možnost a myslím, že by udělal dobře. Moje krev není dobrá, chutná jako když olíznete starej klíč od kůlny (ne že bych to někdy dělala), a s masem to asi nebude o moc lepší. Řekla bych, že na povídání jsem určitě vhodnější. Ale co já vim, co jim chutná 😀
Řekněme tedy, že by si chtěl povídat – o svym životě-neživotě, o typickém dni řadového upíra, o samotě, kterou pociťuje nebo naopak o možnostech, co mu ta proměna dala a o tom, co ho kdy potkalo – kdo ví. Mě by to ovšem zajímalo všechno a ještě mnohem víc. Měla bych spoustu otázek, kterýma bych ho zahrnula a vyžadovala bych odpovědi. A pak? Pak bych mu možná s chutí nastavila krk a nechala ho změnit můj život víc, než ho kdy změnil kdo jinej. Protože je docela možný, že bych během našeho rozhovoru shledala, že všechny důvody, co mě držely v tomhle světě, už dávno pominuly a že vzdát se smrtelnýho života už pro mě není tak jasný „ne“ (ono to ovšem nikdy nebylo jasný, vždycky jsem věděla, že mě něco na tý myšlence fascinuje a že bych to prostě musela pořádně zvažovat, než bych učinila konečný rozhodnutí). Takže možná že bych se toho života nakonec ráda vzdala odměnou za možnost podívat se na to všechno z druhý strany mostu, projít závojem smrti a udělat tak to, po čem tajně touží tisíce lidí na celym světě – stát se upírem a poznat, jaký to doopravdy je. A pak? Pak by se vidělo. Protože dokud vás to nepotká, jsou to všechno jenom spekulace a vy prostě nemůžete vědět, co bude pak. No a taky protože se mi chce na záchod a došla psavá 😀 Sorry, zas příště 🙂

6 reakcí na „Já potkat upíra…“

Krv chutí ako hrdza :D Podľa mňa xD
Zlé nutkanie ísť na záchod! Zlé! :D Aneb pekne napísaný článok ^^ Ja kebych stretla upíra, tak bych sa naňho asi sama vrhla xD Aneb mojím snom je byť upírom -_-". POTOM by som mohla s ním pokecať… :D

[2]: Poeticky napsáno. Taky jsem chtěla dodat, že kdyby byl pěknej, nejdřív ze všeho ho znásilním a pak se teprve budu ptát :D

Já bych se upíren stala ráda. Mo žná proty, že mě dosavadní život nudí a já nevím. Potřebuju změnit celý svůj život i možná svůj živočišný druh. Potřebuju něco nedosažitelného.

Dneska je tolik filmů, seriálů a knížek o upírech, že ani nevíš, jestli umí vůbec mluvit, jestli je nějak lze zabít, nebo cokoliv.
Jen se ví jediné, neumřou přirozenou smrtí. Proto by bylo zajímavé potkat nějakého starého tak 12000 let. A pro něj to jistě taky může být zajímavé, asi když to by si nejspíš neuvědomoval, žít tak dlouho, tak je nejspíš zvyklý na změny civilizace a veškerý ten vývoj, od doby kamenné, až po dnešní „moderní“ dobu.
Jedno jistě bude nesmrtelnost možná, a pro všechny. Jaké to bude pak?

Komentáře nejsou povoleny.