Going greener

Jedna moje kamarádka na facebooku vypsala pár témat, která jim ve škole byla zadána k maturitě, a jedno z nich se jmenovalo Going greener. Já už tu měsíc chodim kolem tématu Ekologie a furt nevim, z jakýho konce to vzít, no a s timhle názvem mě to konečně praštilo do nosu, takže s chutí do toho, až se ucho utrhne, jak říkával jeden můj oblíbený profesor biologie.

Předně by asi nebylo od věci si vysvětlit, že se tím opravdu nemyslí to, že se máte zhulit až zezelenáte, počmárat si ksicht vodovkama nebo obarvit vlasy nazeleno. Minimálně jednu z těch věcí jsem teda už párkrát udělala, můžete hádat, kterou 😀 Ale rozhodně bych se díky tomu nepovažovala za člověka, co „šel greener“ 😉

Podle mě je slogan Go green nebo Live green tím nejlepším ekologickým heslem vůbec. Protože příroda je ze všeho nejvíc zelená a zezelenat (jak by se to možná dalo česky přeložit) tudíž znamená postavit se na stranu přírody, milovat ji, ctít a chránit, dokud nás smrt nespojí. Připadá vám, že dneska melu sra*ky? Bude hůř.

Kdo dneska neni zelenej, jako by ani nebyl. Ekologie je sice už dost sepraný téma, spíš už jenom takový slabě zelenkavý, ale my mu prostě nedáme pokoj a nedáme – důkazem toho je ostatně i fakt, že mu bylo věnováno čestné první místo v rubrice Téma Týdne na blog.cz. Asi vedení doufalo, že k tomu lidi maj pořád co říct a taky věřilo, že o tom lidi ještě pořád mluvěj málo – no podle mě se o tom už nakecalo dost, teď ještě kdyby to ty lidi fakt dělali, to by byla krása. Ale mluvme k věci, jak říkají u soudu.

Live green pro mě znamená žít v souladu s přírodou, jak jen to je možný. Dobře, všichni už jsme tak závislý na moderních přístrojích a postupech, že asi nikdo nebude jančit s tim, že musíme všichni vyhodit počítače, televize, mobily a mikrovlnky a vrátit se do jeskyň, to by asi nebylo ono. Ale i při tý civilizaci, i v týhle moderný době se dá žít nějak eko-logicky, nějak ohleduplně – a ne že dá, ono se tak žít musí. Protože jestli na tuhle planetu budeme ještě pár let kálet tak jako doteď, tak za chvilku nebudeme mít nejen co žrát a pít, ale ani co dejchat. To musí bejt jasný i tomu největšímu ignorantovi. A tudíž je zapotřebí s tím něco dělat.

Já neřikám, že musíte bejt všichni nějaký hrozný ekologové, ale je alespoň pár základních pravidel, který si myslim, že by měli všichni dodržovat naprosto automaticky a vidím velkej problém světa v tom, že to není názor většiny lidí. Ty pravidla jsou zhruba následující:

A ještě spousta dalších věcí by mě napadla, ale většinu z nich považuju za součást normální slušný výchovy, a proto se o nich ani nebudu zmiňovat. Jako že po sobě uklízím, že kytky zalejvám dešťovou a ne pitnou vodou, že sklenice od omáček před tříděním aspoň vymeju a že kartonový krabice nebudu rvát do popelnice, když je můžu roztrhat a odnést do kontejneru na papír. Takový a další věci jsou pro jedince maličkost, ale pro planetu maj obrovskej význam, a co má význam pro planetu, to má zase zpátky význam pro nás, protože my na týhle planetě žijem, proboha. Lidstvo by si už jednou provždy mělo uvědomit, že tenhleten náš přístup „sereme na planetu“ nás přivede k záhubě. Ne s nadsázkou, ale normálně naférovku tu pochcípáme hlady a žízní a udusíme se ve vlastním smogu ze všech těch aut, bez nichž se pomalu nedojdem ani vytento.

Uvědomění si těchhle věcí je podle mě to, co z člověka udělá ekologicky smýšlející osobu a díky tomu i lepšího člověka. Každej z nás může bejt lepší a zelenější a každej z nás může udělat něco dobrýho pro svět. Slovy klasika (opět můžete hádat): „Heal the world, make it a better place, for you and for me and the entire human race. There are people dying, if you care enough for the living, make a better place for you and for me“.

The end.