„Sny nás někdy mohou učit,“ pravil harsesis a dotkl se Danielova čela, aby mu ukázal, co by se stalo, kdyby se všechny vědomosti Goa’uldů dostaly do nesprávných rukou. A měl pravdu. Daniel uviděl a pochopil.
Jsem toho názoru, že sny nás učí pořád. Jsou obrazem naší duše a někdy se v nich dostaneme tak hluboko, že sami ani nedokážeme pochopit, co jsme vlastně viděli. Protože svou duši neznáme. Ale to se dá napravit.
Já svoje sny sleduju už řadu let. Cokoli si zapamatuju, pokusím se to zapsat nebo nad tím aspoň hodně přemýšlím, než to zase zapomenu. Snažím se najít souvislosti s reálným životem, brát si z nich poučení, pochopit, proč se mi to či ono zdálo a co se mi tím moje podvědomí snaží říct. Sny jsou poučné, děsivé, ale někdy i zábavné. Jeden kamarád mi kdysi řekl, že je schopný svoje sny řídit a přizpůsobovat si je vlastním nápadům. Když se třeba ve snu chce podívat do Paříže, octne se v Paříži. Chce mít před sebou koně, a má ho. Tehdy jsem si nedokázala nic takovýho představit a vlastně jsem mu to ani pořádně nevěřila – až do tý doby, kdy jsem to sama zažila.
Byla jsem někde v moři či co a přede mnou se v tý hlubině vznášela jakási příšera. Přemýšlela jsem o ní a najednou mě napadlo, že se mi to zdá. Uvědomila jsem si, že spím a že ležím ve svojí posteli, a že když je tohle můj sen, můžu si s ním já dělat, co chci, ne naopak. A tak jsem začala usilovně myslet na to, že chci mít před sebou jednorožce. Příšera se tomu chvilku vzpouzela, ale potom se najednou začala měnit. Jako když tlačíte na nějakou bariéru, začal se celej ten sen ohýbat a za chvilku tam ten jednorožec skutečně byl. Ne nadlouho, protože sen jako by se mi bránil, si pořád prosazoval svoje. Unavilo mě to. Probudila jsem se a uvědomila si, co jsem právě dokázala. Huustýý…, napadlo mě. A v ten moment jsem věděla, že sny nejsou jen něco, čemu musíme pasivně přihlížet, a že je taky můžeme aktivně měnit – najednou pro mě dostaly novej rozměr.
Zvláštních zážitků jsem ovšem ve snech měla mnohem víc. Od lítání přes nadpřirozený schopnosti, od cestování v čase přes retrospektivní vyprávění celých příběhů, od „několik let trvajících“ snů po vlastní smrt, zažila jsem si v nich už opravdu hodně věcí a ne všechny byly hezký. Jednou mě v noci honilo něco fakt zlýho a když jsem se probrala (přesně v momentě, kdy mi to chtělo vyrvat vnitřnosti z těla), ucítila jsem v břiše zvláštní nepříjemnej pocit, jako by se mi někdo přehraboval v žaludku a střevech. Jako by se ta věc nějak dostala ven z mýho snu a její záměr se jí částečně podařil. Nebylo to hezký.
Často se mi zdává o reálných lidech a věcech a často jsem schopná ty věci ovládat, i když mi to pořád působí potíže a neni to jen tak. Před pár lety navíc došlo ke zlomu – zdálo se mi, jak stojím před zrcadlem a vidím v něm sama sebe. Vtip byl v tom, že jsem se poprvé viděla tak, jak vypadám ve skutečnosti, což jsem do tý doby nikdy nezažila. Vždycky jsem se viděla jako někoho jinýho, jako dlouhovlasou holku nebo i kluka, často jsem ve snu hrála za jiný postavy, někdy jsem jich i vystřídala několik za jednu noc. Co ta změna značí? Těžko říct. Snad že jsem se konečně našla, snad něco úplně jinýho. Sny jsou příliš komplikovaný, kdo je má vykládat?
Výklad snů je vůbec další obrovskou zajímavostí. Věštění ze snů. Analýza naší mysli na základě toho, co se nám zdá. A další věci. No, na to bych tady mohla napsat celej zvláštní článek, ale moc se mi nechce s tím crcat. Výklad snů zkrátka neni lehká věc, musíte přihlížet ke spoustě faktorů jako co jste před spaním četli nebo viděli, nad čím jste přemýšleli, co vás v poslední době trápí – obrovskej vliv na sen má i poslední myšlenka, která vás napadne před spaním. Někdo říká, že ta myšlenka dokonce celej sen utváří, takže si radši dávejte pozor, abyste mysleli na pěkný věci, když jdete spát 😉 Sny mají ovšem i kompenzační funkci, takže jestli se vám pořád zdá o sexu, bude to spíš vaše touha po něm než prorokování do budoucnosti, na to bych zase nespoléhala. Ale jedný věci věřim – že jsou sny tajemnější než si kdo dokáže představit. Nikdy je nelze pochopit, protože si jen těžko umíme něco z nich přenést do reálného světa. Protože při snění se naše vědomí nachází v úplně jiný úrovni než na jakou jsme zvyklí přes den. Učí nás, zrcadlí nás, pomáhají nám. Někdy nám napoví, co se stane – už nejednou jsem měla vysloveně věštecký sny a dodneška z toho mám tak trochu hrůzu, protože moje sny obvykle věští smrt – a to dost neomylně.
Pro tohle všechno mám ze snů obrovskej respekt a fascinujou mě. Zkoumám je jak to jen jde a velmi ráda bych se je naučila víc ovládat, protože mě to vážně docela baví – byť je to vyčerpávající a obvykle se vzbudím unavenější než když jsem šla spát. Ale stejně. Jsem zvědavá, kam až mě tohle experimentování může zavést, jak hluboko do vlastního podvědomí se dokážu dostat a co tam můžu najít. Je to děsivý, ale úžasný, a koneckocnců, co jinýho je smyslem našich životů než poznávání a posouvání limitů? Sny, to je téma zahalený závojem tajemství a pokud jde o mě, je to mnohem zajímavější než nějaká lochneska nebo ufoni. Kdo ví, na co jednou dokážu přijít, co objevím ve vlastním nitru, ve vlastní hlavě? Třeba jsou ve snech ukrytý odpovědi na všechny naše otázky. Třeba díky nim můžeme pochopit věci, co si zatím ani neumíme představit. Lidská mysl je nepředstavitelně hluboká a to, co z ní využíváme a známe, je jenom zlomek toho, co se v ní všechno ukrývá. Já věřím, že někde hluboko v našich snech můžeme najít všechno. Jen zatím neumíme hledat.