Informační gulášek s knedlíkem v krku k tomu

No vidíte, a už si zase nepíšu, co se děje. Za chvilku tu máme pátek a já zase budu koukat, kam mi ten tejden utekl a co že jsem to dělala. Teda ne že by toho bylo moc. Bojuju proti klasický podzimní nechuti cokoliv dělat, ale zatím spíš prohrávám. Třeba v pondělí jsem si řekla, že vstanu brzo a že budu makat, jenže jako obvykle jsem se příliš vázala na kamaráda, kterej slíbil pomoc a už týden o něm nic nevím, takže z pomoci prozatím sešlo – no a bez ní se k tý aktivitě nedokopu, to spíš šestkrát zamáčknu budík, vstanu v půl dvanáctý a pak prosedím celý odpoledne před kompem. Takovej já jsem zoufalec. 

Jedinou aktivitu jsem teda vyvinula při domácích pracech, na nákupu a na poště, a pak až večer, kdy jsme s Maudětem prolezly skoro celý Příkopy a kus Václaváku při honbě za nákupy, na který jsme ale nakonec ani neměly chuť, a tak jsme jen koukaly, co maj kde pěknýho – a že jsme si málem vykoukaly oči, obzvlášť u jednoho stojanu se šmukama v Clockhouseu. Maudě si tam vyhlédlo stříbrné háďátko – náramek, a já jedny bezmistejkový náušnice se žabičkama. Našla jsem na netu hodně podobný od Swarovskiho, ale ukazovat vám je nebudu, ty „moje“ jsou beztak asi milionkrát hezčí 🙂 Stojej dvě kila, což se mi při pohledu na ně nezdá tak přemrštěný, takže si docela brousím zuby, ostatně Vánoce se blíží, takže proč si neudělat radost, že 🙂

Dneska to bylo o něco málo lepší, z postele jsem se vykydala už v devět, ale že by mi to nějak pomohlo, to se říct nedá, chuti do práce bylo přibližně stejně jako včera, jen se mi k tomu ještě přidalo škrábání a bolení v krku, abych toho jako neměla málo, na co si stěžovat. A zhoršuje se to. Co já v pátek řeknu šéfovi, to nevim. 

Ne že bych se nesnažila. Poslala jsem asi pět smsek tomu kamarádovi, co se neozývá (zejtra mu zavolám, nechtěla jsem ho nahánět, ale už mě sejří), pokusila jsem se nainstalovat certifikát k programu, kterej potřebuju k práci (instalace „překvapivě“ selhala, takže budu muset zase volat na helpdesk, což mě teda fakt nežhaví – zase se mi bude nějakej týpek promenovat s myší na ploše, zatímco já budu jen bezmocně koukat na to, co to šmarja dělá, a připadat si jako naprostej idiot) a sepsala jsem si další body do to-do listu, na kterej vejrám už dýl než měsíc a jeho položky odškrtávám jen velmi, velmi pomalu. Což neni dobrý, ale nemůžu si pomoct, prokrastinace mě už docela ovládla a nemám moc důvodů s tim něco dělat. Je to stresující, ale pohodlný. 

V neděli jsem mimochodem připsala kousek k MayDay (zasvěcení vědí), kterej jsem nejdřív měla nehoráznou chuť zveřejnit, ale velmi rychle jsem si to rozmyslela. To dílo se často drží reality tak moc, že by to nebylo vůbec dobrý – hlavně by se v tom asi poznalo dost lidí, kteří by patrně neměli úplně radost z toho, jak o nich smýšlím a přemýšlím, a jestli teď nemám něco zapotřebí, tak jsou to další debilní hádky a vysvětlování toho, co tím chtěl básník říci. Prostě ne, děkuji. 

A když už tak hezky přeskakuju z jednoho dne na druhej, nedávno jsem na internetu potkala jednoho člověka, s nímž jsem se v pátek seznámila osobně – na můj vkus velmi brzký seznámení, ale nudný to setkání rozhodně nebylo, takže si nestěžuju 🙂

Jo, a minulej čtvrtek jsem byla podruhé bruslit a zlepšuju se, už umím trochu brzdit a mnohem míň se bojim 🙂 Taky se osvědčily zkušenosti z padání při lyžování, u bruslení se totiž taky musíte naučit padat šikovně, abyste se nepřizabili nebo si nevykloubili kolena – tady je to o to horší, že nemůžete plužit. 

Joo, a pětadvacátýho jsme s Maudětem byly na Street party Zažij město jinak. Bleší trh, stánky s uměleckýma výrobkama podobně jako na Code Mode, zatarasený ulice, aby vznikla pěší a cyklistická zóna, déšť a tak. Odnesla jsem si odtamtud skvělý náušnice s gumídkama za dvacku (časem snad přibyde foto) a šátek, co jsem vyhrála za trefu mobilem do odpaďáku, a Maude se nechala na ulici ostříhat. A docela pěkně.

Btw taky jsem se dneska stříhala. Trochu jsem si hrála se svejma fotkama v Zoner Photo Studiu, a během toho hraní (prodlužovala jsem si vlasy :D) mě nasrala moje mizerná ofina, a tak jsem si ji trochu „zhustila“ – prostě jsem pobrala pár okolních dlouhých pramenů a zkrátila je, aby se k ní připojily. A když už jsem byla v tom, zastřihla jsem to ještě na pár dalších místech. Nedá mi to, stříhání mě prostě hrozně baví 🙂 S výsledkem jsem zatím docela spokojená, ale ještě se na to musím vyspat a vidět to po ránu 😀 Jinak už zase přemýšlím o změně barvy. Červená, hnědá, tmavě zrz…? Chci vypadat podzimně, tak uvidíme, co mě bací do oka při návštěvě drogerie 🙂

Tak, to jsem vám to pěkně naservírovala, není-liž pravda? 😀