Olala, tak dneska mě navštívila pramáti všech nočních můr a já si začínám říkat, že už začíná bejt načase, abych se poohlídla po nějakym vymítači ďábla nebo něčem takovym, protože tohle už podle mě fakt neni normální. No posuďte sami.
Ten sen byla kombinace naprosto krvavýho hororu s psychem, Aktama x a bůhvíčím ještě. Odehrávalo se to v jedný nemocnici a začalo to přibližně tak, že jsme v jednom velkym sále (ten sál byl původně myslim hračkářství nebo nějaká taková prodejna, ale pak se to změnilo na nemocnici) našli strašnou spoustu polštářů, potřísněných krví. Byly to fakt hektolitry krve a byla rozstříkaná úplně všude. Někdo to začal prohlížet a zjistil, že v těch polštářích něco je. A když jsme to něco vysypali, zjistili jsme, že ty polštáře jsou plný kusů naprosto znetvořenejch zakrvácenejch torz ženskejch těl. Byly tam hlavy, nohy, ruce, no prostě všechno, a bylo to děsivý.
Případu se pak ujala policie dohromady s FBI. Do toho celýho byly zakombinovaný ještě další věci, například tam byly nějaký zvláštní lejstra, který teda nebyly ničim zvláštní do tý doby, než jsem v nich vysledovala takovej nějakej kód a oznámila jim to. Zdánlivě je to posunulo v případu, ale do jeho vyřešení měli ještě hodně daleko Scullyová, která to vedla (už jsem řikala, že to bylo zkombinovaný s Aktama X? :D), pak navíc začala podezřívat mě.
K velký změně a zhoršení celýho snu došlo, když jsem se procházela kolem porodnice. Ležela tam spousta mimin a jedno z nich takovym podivnym způsobem zvedlo ruku směrem k oknu, kde jsem nikoho neviděla. Trochu jako když hajluje nebo salutuje, což mimina obvykle nedělaj. A tak mi došlo, že tu máme co dočinění s něčím nadpřirozeným a že to mimino o tom něco ví. Začala mě jímat hrůza, ale chtěla jsem to vyřešit, a tak jsem si s ním šla promluvit, pokud to teda vůbec bude umět.
Mimino nakonec nebylo zase takový mimino a i když to bylo trochu ve stylu miminkovštiny, vyjevilo mi docela dost informací. Asi nejděsivější bylo, že se celou tu dobu usmívalo, zjevně bylo na vraha/vrahy (měli jsme podezření, že je za tím víc lidí) nějakym způsobem napojený. Z jeho posunků a několika slov jsem vyrozuměla, že se schyluje k další nepěkný vraždě. Byla jsem v tu chvíli na sesterně s jednou sestrou a chytla mě hrůza, že to na nás přijde tady a teď. Ptala jsem se teda mimina, jestli umřu, a ono s úsměvem ukazovalo, že já ne, ale ta sestra jo. A že když nebudu stát v cestě, nic se mi nestane.
Po nějakejch dalších věcech se stalo, že jsem seděla sama v sesterně, jen s tím miminem myslím, když v tu chvíli dovnitř přišli nějací dva chlapi a vtáhli tam úplně příšerně znetvořený torzo tý sestry. Vzápětí mi ukázali nějakej papír, na němž byly jejich podobizny nebo co, a když jsem zavrtěla hlavou na znamení toho, že je nepoznávám a nikdy jsem je neviděla (což byla pravda, celou dobu jsem se dívala do země a do nějakýho magazínu), nechali to torzo tam a zmizeli.
V naprostý hrůze jsem to překročila, vylezla ven a tam jsem začala zoufale hledat policajty a Scullyovou, abych jim řekla, že došlo k dalšímu zločinu. Později, když jsem je našla a všichni cajti seděli v jedný místnosti, kde se radili, padl mi zrak na dva, co seděli u dveří. Najednou mě napadlo, že by to mohli být oni, a začala jsem na ně ukazovat a křičet, že to jsou ti dva – ale oni se jen smáli a kroutili hlavama. Říkala jsem si, že nesmím polevit a musím být důvěryhodná, protože jedině tak je můžu znejistět, oni si řeknou, že by mi někdo nakonec mohl uvěřit a vyprovokuju je k útoku. To se ale nestalo, jelikož namísto nich se na chodbě objevil jinej chlap, kterej, když jsem na něj taky ukázala, se najednou změnil, najednou měl ruce navíc a začal běsnit.
Popadal všechny, co se namanuli okolo a nevím, jestli je zabíjel, trhal na kusy nebo co, v tu chvíli jsme všichni, kdo jsme mohli, vzali nohy na ramena a zdrhali jsme ven z nemocnice. Tím to končilo.
Ještě mezitím tam byly hodně zajímavý kapitoly o průběhu policejního vyšetřování, který taky vůbec nechápu, kde se ve mně vzaly, ale to už nebylo tak strašidelný. Když jsem se pak vzbudila, dlouho jsem se převalovala na posteli v hrůze, že až se příště otočím, bude vedle mě ležet ohlodaná mrtvola.
Moje další sny už byly poklidný. Pamatuju si zejména jeden, kdy jsem coby samozvanej poradce ve školce nebo škole nebo co to bylo radila jedný učitelce, co má dělat s šikanou. Jedna holčička tam byla opravdu nemotorná a totálně poslední, měla hrozný oblečení, který se jí ještě k tomu zachytávalo do různejch prolejzaček, takže pak jen křičela a byla bezradná, no prostě totální outsider a loser. Tak jsem si ji vzala do parády, naběhly jsme do krámu a nakoupily stylový oblečení, s nímž se jí už nikdo nebude posmívat, a pak tam byl střih na nějaký závěrečný vystoupení, což mohlo bejt po týdnu i po několika letech, nevím, každopádně na něm se teprve ta holka ukázala v nejlepším světle, protože zpívala se sborem – fakt nádherný živý písničky – a její sóla fakt stály za to.
V tu chvíli to bylo jako bych ta holka byla já a i když jsem seděla úplně nahoře v poslední řadě, pořád jsme tak nějak splývaly a ten zpěv jako by byl můj nebo jako by ona zpívala na playback. Každopádně to mělo obrovskej úspěch, lidi čuměli a tleskali a ředitelka (nebo to možná byla učitelka tý třídy) mi gratulovala, jak jsem tu holku napravila. Měla jsem z toho ohromnej pocit, bylo to jako by nějakej můj projekt dosáhl úspěchu a já se hřála na výsluní. Ty pohledy kolem mě, který zíraly, jak se z ropuchy stala hvězda, stály za všechnu námahu.
Byla jsem pak v jakymsi sídle, kde mě nějaká kněžna nebo co to bylo hrozně obdivovala, zvala mě, abych u ní bydlela, omlouvala se mi, že mě dřív podceňovala, a všelijak kolem mě poskakovala a trylkovala samou chválu. Už nevím, o co šlo, ale bylo to fajn 😀
No a teď mi řekněte, kde se to ve mně bere. Na horory se nedívám, ani nic děsivýho nečtu, před spaním jsem koukala na gilmorky, na facebook a do knihy o meditacích, tak odkud to sakra pořád přichází? Je snad možný, že ty resty, co ve mně ležej, maj až takovou negativní sílu, že do mě hustěj takový hrůzy noc co noc? Nebo je ve mně něco ještě horšího, něco ještě zlejšího, o čem ani nevim a co takovym způsobem vyplouvá na povrch? A jak se toho mám zbavit, co mám dělat, aby mi ty můry už daly pokoj a abych se konečně jednou mohla v klidu vyspat? Už mě to vážně unavuje, celý dny jsem vyšťavená a zachmuřená jen proto, že mě celý noci pronásledujou vrazi, duchové, démoni, lidi se zlýma úmyslama, co na mě sahaj svejma nepříjemnejma rukama tak, že je i v tom snu fyzicky cítim, lidi, co se posmívaj, utržený hlavy, co se na mě dívaj, torza, krev, zloději, stalkeři a lidi, co neposlouchaj… Co to se mnou sakra je?
7 reakcí na „Útoky nočních můr se stupňují – jsem už fakt psychopat?“
Taky mám takový sny… Nevim, jestli to je normální, ale budim se třikrát za noc (pokaždý ve 3.33 a v 6.41) a kdykoli se pak pokoušim usnout, zase se mi zdá "pokračování" toho snu. Už asi měsíc mi v hlavě jede neustálý pokračování takový krváku… Je to jakoby na kapitoly a pořád to nechce zkončit…
Je tohle normální?
Tak to ti nepovim, já se taky furt budim a sice to nepokračuje, ale zdávají se mi čím dál tím větší šílenosti (dneska to teda fakt bylo moc už). Dřív se mi zdávaly sny na pokračování docela běžně, ale pak to nějak zmizelo. Tak já nevím, asi zase vytáhnu lapač snů, protože jinak už nevím, co s tím mám dělat. Asi to bude chtít pořešit všechny ty resty, co mě trápí. Třeba to s tím opravdu souvisí. Zkus se taky zamyslet, jestli máš čistý svědomí a klid na duši a jestli ne, tak na něm zapracuj, třeba se ty můry pak ztratí.
[2]: Díky za radu 😉 Zkusím to 😉
Mimochodem, ty sny se mi ze začátku taky stupňovaly… potom se mi každou noc zdál stejnej sen a teď se mi zdá tenhle krvá na pokračování… Asi nejsem normální a nebo jsem ve spánku v náměsíčnosti někoho zabila, protože jinak si nejsem vědoma toho, že bych musela mít špatný svědomí … Je to divný, dost divný.
Teda, řeknu ti,jako sen příšerný, ale co to trošku rozpracovat, hodit na papír a poslat do Halivůůdu jako scénář? Ale vážně,už chvíli tady píšeš, že se snažíš pozměnit svůj život. Pokoušíš se víc zaměřit na duchovní sféru své bytosti, potlačit své negativní pocity a nahradit je pozitivním přístupem, medituješ, uvažuješ o vegetariánství. Začnu od konce, předpokládá se, že když se člověk stane vegetariánem, jeho tělo se postupně zbaví všeho špatného, co kdysi nastřádalo, čistí se a chce to čas. A těď paralela – duše, mysl, zvyklá uvažovat a jednat navyklým stereotypním způsobem, je náhle vědomě nucena potlačovat to, co kdysi mohla volně ventilovat. Negativní pocity se nerozplynou jen proto, že jim nedovolíme vyjít napovrch, někde uvnitř se ukládají, aby ve chvíli, kdy nad nimi nemáme kontrolu (spánek), mohly být konečně prožity a tím odstraněny. Takže čištění a chce to čas , než si pozitivní myšlení zautomatizuješ na tolik, že už ani z podvědomí nebudeš muset vymetat pavučiny negativismu. Tolik můj skromný, amatérský názor.
Mno, pár svejch snů už jsem takhle rozpracovávala, ale většinou to jsou pozitivní věci nebo aspoň nějak normální. Takovejma hnusama se zabývat nechci, ani bych to neuměla.
Taky mě napadlo, jestli to neni taková duševní paralela tomu, když člověk například přejde na nějakou zdravou stravu a najednou se mu osype obličej a je mu slabo z toho, jak jeho tělo vyplavuje všechno to toxický a špatný, co se v něm nastřádalo. Jen si nejsem jistá, že zrovna takovýhle vyplavování k něčemu je, nemám s tím zkušenosti a nevím, co s tím mám dělat, jestli vůbec něco. Krom toho mě děsí, jaký podoby ty sny nabíraj – i kdyby to nebylo tak živý, krev, osekaný těla, vraždy, děsivý mluvící mimina? Kde se to ve mně bere??
Snad se to postupem času uklidní, ale vážně nevím, teď mě to prostě děsí a jsem z toho pak celá zmatená. Celej den navíc musim přemýšlet nad tím, jestli to má nějakej hlubší význam, kterej nevidim, proč se mi to zdá a jestli bych si z toho neměla něco vzít. A ke všemu je to tak skoro každou noc. Myslím, že už z toho vážně začínám bláznit.
Kdo ví ,možná by to chtělo ještě nějaký protipól meditace, něco akčního, u čeho by se ty negativní a možná i agresivní pocity odbouraly ještě v bdělém stavu a nezatěžovaly tě ve snech. Boxovací pytel by mi přišel ideální, ale možná by stačila i jakákoliv větší fyzická zátěž večer i když ne samozřejmě těsně před spaním. A snad nějaký uklidnující čajík do postele, meduňku, mateřídoušku a nebo třeba mléko s medem. Každopádně přeju co nejdřív klidné noci.
Já se teď snažím mnohem víc hejbat, chodím do fitka, na procházky, plavat a tak tomu podobně, tak třeba to pomůže. Ale je mi divný, že se to takhle stupňuje zrovna když se věnuju řadě uklidňujících činností a ještě si čtu před spaním a medituju. Mno, snad se to brzo zklidní, nic neni horší na stres než nedostatek kvalitního spánku