Tyvole už zase. Já nevim, jestli ty hlavouny baví dělat si z nás prdel nebo co to jako má bejt, ale zase mi poslali špatně výplatu. Ono nestačí, že se o ni hádám každej měsíc od tý chvíle, co jsem nastoupila, a že to vždycky dostanu doplacený o dva měsíce později, jestli vůbec, teď se ještě stále hádám o tu říjnovou a to máme prosím konec prosince. A že jsem po měsíci uhánění konečně uhnala kreténa vedoucího, abych mu to sdělila – a on se hrozně divil, ačkoli jsem ho smskama se stejným obsahem bombardovala několik týdnů – načež mi slíbil, že to samozřejmě bude dorovnáno, a teď mi přišla výplata listopadová, v níž to nejenže dorovnáno nebylo, ale zase tam přes dva litry chybí, to je jako prostě normálka.
Když se něco rozbije, sama si musim shánět servisáka a i když se jedná o zcela zásadní věci, jako třeba výloha na lahůdky, která prostě přestane chladit, tak to nikoho nezajímá a tři dny vás nechají klidně bez chlaďáku. Že vám někdo rozmlátil výlohu a kdyby se do ní někdo pustil, má to za pár minut naskrz, to je taky nesralo, na nový sklo jsme čekali měsíc. Že nejede kávovar, respektive zpěnovač, a můžete dělat tak maximálně presso, to už vůbec, že vám pošlou padesát mraženejch baget a vy přitom nemáte mrazák, že vám po měsíci pošlou mrazák a ten je stejně velkej jako celá vaše přípravna, takže se kolem něj nedá vůbec projít, že nemáte na prodejně razítka, výpisy s živnosťáku ani lékárničku, že jste tam po večerech kolik hodin bez záchoda, že vám teče jenom studená voda, že si měsíc píšete o šlehač, abyste mohli začít dělat ty jejich podělaný šlehačkový výrobky, a že vám místo něj pošlou bílý mražený bagety, který nemáte kde rozpejkat, protože nemáte troubu, a k tomu pět kilo mraženejch jahod, kterejch už tak máte plnej mrazák a nemáte je jak spotřebovat, protože nemáte ten podělanej šlehač….. áááááá!!!!
Já jsem děsně silnej člověk. Fakt že jo. Vždycky jsem si myslela, a vlastně pořád žiju v přesvědčení, že jsem psychicky slabá, křehká, že jen do mě drbnete, že se rozsypu, ale ono hovno. Tohle by totiž nikdo slabej nedělal. Nikdo normální by to nedělal. Každej by okamžitě zdrhal někam, kde se o něj bude vedení aspoň trochu zajímat a kde mu zaplatěj, co odmakal, a ne tohle. Pod dvě stě hodin se v měsíci nedostanu a směny jsou tak šílený, že prostě nemám kdy mít nějakej vlastní život, protože když už mám volno, tak spim, a co za to dostanu? Patnáctku stěží a ještě vedoucího úžasný otázky ve stylu „Co tam děláte do devíti, když máte do osmi?“ Asi se válim po pultě s nohama nad hlavou, kreténe! Přitom to moc dobře ví, sám mě tam kolikrát večer navštívil a viděl, jak tam kmitám, jak se potim jako prase ve snaze uklidit co nejdřív, a i když tam tu hodinu lítám jak hadr na holi, dokonce i když někdy zavřu dřív, před devátou odtamtud zřídkakdy vypadnu. A že prej máme ze všech prodejen nejmíň hodin. To teda tvrdil mý kolegyni, která chce dát výpověď. Co je to za nebetyčnou PÍČOVINU!!!! Žádná z našich prodejen nemá tak dlouho otevřeno, nanejvýš tak o jedný vim, která má o hodinu dýl, ale zase taky otevírá v devět, v sobotu maj všichni do dvanácti a v neděli má většina prodejen zavříno, tak co to doprdele mele?!
V pondělí jsem s ním mluvila a ptala se na sobotu. Je čtvrtek a já pořád nevim, do kolika budu mít otevříno. A tak si řikám, seru na to. Až se mi bude chtít zavřít, tak zavřu, a ať mi třeba políbí prdel. A jestli mi na to někdo přijde a bude mě chtít vyhodit, tak ať si poslouží. Prokáže mi tím nanejvýš tak nesmírnou službu.
A neptejte se mě furt, proč takovou práci dělám. Dělám ji, protože sama o sobě je to fajn práce, protože mi to jde, protože mě to baví, když všechno jde tak jak má, protože najít dobrou práci s dobrym platem je v dnešní době úkol dost obtížnej a ne, necpěte mi furt nějaký vaše úžasný příběhy o super práci, která je všude, protože neni. Jestli takovou máte, palec nahoru, jste nesmírný luckeři, ale drtivá většina populace se s tim životem rve na přesně stejnejch levelech jako já a vědí, o čem mluvim.
A jestli mi tu zase někdo hodí nějakej duchaplnej komentář o milujícím Bohu a církvi, tak přísahám, že dotyčnýho prokleju do desátýho kolene jak nejlíp umim a nějaká moje karma mi bude úplně buřt.
8 reakcí na „Tramtadadá, debile“
A co takhle zákoník práce?
[1]: Ha-ha. Vtip je v tom, že všechno se dá nějak obejít, takže ve výsledku vlastně nic neporušuješ. Nebo jo, ale nikoho to nezajímá. Nejsem takovej znalec zákonů, abych mohla s jistotou tvrdit, že porušujou to či ono. Vím jenom, že je v tomto státě leccos shnilého.
práce je nahovno úplně všude… ale ta tvoje je nejšílenější, o jaký jsem zatim slyšela… pevný nervy a do novýho roku, ať se to zlepší
Ne, nebudu ti nic cpát, protože máš pravdu, máš právo si stěžovat, ale zároveň tam hnít dál, protože to může bejt ještě horší. Ačkoliv dělám teprve střední, nijak růžově svou budoucnost nevidím, ani tu práci ne 😉
Já jenom vím, že pokud ti do 15 kalendářních dnů nedají výplatu, tak můžeš z fleku odejít, ale tím oni se určitě jistí tím, že ti jí daj většinu a navíc, ty odcházet nechceš.
Jako u nás je to taky na piču. Pořád tvrdí jak mám fixní plat a pak mi před Vánocema neproplatí dovolenou a těch 700 stovek je dost citelnej rozdíl, když má člověk 4 a půl tisíce z toho polovina jde našim na splátky.
Navíc zaměstnanci jsou pro ně občas jak boxovací pytle ve stylu ,,mám den na hovno, tak co udělám až přijdu do práce? seřvu prvního koho vidím, za první píčovinu, co udělal'' Blah
Já si donedávna vychvalovala, jak mám úžasnou práci, ale poslední dva měsíce už je to taky dost o nervy. A to jsem prosím protekční dítko, takže jsem si myslela, že taková práce bude naprosto super. A ono ne – bez udání důvodu se ruší směny tři hodiny před začátkem, výplata taky často obsahuje menší částku a nikdo se nechce s nikým vybavovat. Začínám si myslet, že na světě není ideální práce…
[5]: To je pravda, taky sjem to nedávno četla.
Právě sháním práci a na tohle se "vyloženě těším"! Grrr!
Držím palec, ať tě vedoucí začne brát vážně, ale to se většinou nestává co?
[5]: Já teď nevim, jestli to mám přímo ve smlouvě, ale jednou už jsem to nějak řešila a to, že mi posílaj výplatu někdy kolem dvacátýho další měsíc, je vlastně v pořádku. To, že mi pošlou míň než kolik by mi měli dát, je vlastně jen můj pocit, to jsou moje počty, který ale nemám šanci nijak zvlášť dokázat, protože nikde není napsáno, kolik mi maj za hodinu dát. I kdybych dokázala, kolik mám hodin (což dokážu jedině když to vydoluju z kasy, což se nedá), nemůžu tak prokázat, že mi za to maj dát tolik a tolik. Tudíž se můžu tak nanejvýš hádat s vedoucím, kterej má naštěstí slabost pro můj výstřih, ale dát to někam vejš, to prostě nemůžu.
Nás ani tak neseřvává, nemá za co, jako spíš že na nás totálně sere. Vidim ho tak jednou do měsíce, a to by tam měl chodit aspoň jednou tejdně na kontrolu. Taky kdykoli se něco podělá, kašlu na něj a píšu to rovnou majiteli. A beru si čím dál tím menší servítky, minulej tejden jsem ho požádala, ať nám laskavě přestanou seškrtávat objednávky, že asi na čem máme udělat tržbu, když nám přijde půlka věcí, co jsme objednaly, a předevčírem jsem ho zase smskou seřvala, ať nám přestane posílat píčoviny, co nepotřebujeme (jako třeba ty bagety, který nemáme ani kde rozpéct), a radši pošle ten šlehač, o kterej jsem si psala už před měsícem. Ale jako to máš těžký, odpovědi se nedočkáš.