Rubriky
Uncategorized

Václav Havel a čím pro mě byl

Nemám ráda tyhle přehnaný vlny „solidarity“, smutku a truchlení, co přichází vždycky, když někdo slavnej umře. Nemám je ráda, protože lidi v tomhle dokážou bejt až nechutně teatrální, tím víc, čím méně toho o dané osobě skutečně věděli, a někdy se to vážně nedá ani číst. Jestli někdo neví, o čem mluvím, ať si projde výpis článků na téma týdne a počte si. Mně stačily perexy.
Ale máme demokracii. Když lidi cítí potřebu vyjadřovat se k tomu, ať se vyjadřují. A ať si každej sám sáhne do svědomí a upřímně sám sobě řekne, čím pro něj ten člověk byl a co se v jeho osobním světě změnilo jeho odchodem. Pokud jde o mě…

Václav Havel byl velký člověk, o tom žádná. Nejen proto, že pro nás všechny za cenu obrovských osobních ztrát udělal víc, než si mnozí z nás dnes uvědomují, ale zejméně proto, jaký to byl člověk. Jak neúnavně bojoval za správnou věc. Správná věc, to je ono – on to prostě byl správný člověk. Jediný ze všech politiků, jehož slova vždycky dávala smysl a byla hlavně v souladu i s jeho činy. Co si tak pamatuju z posledních let, moc toho nenamluvil, necpal se před kamery, neposkytoval rozhovory na všechny strany, ale když už někde něco řekl, tak to sakra mělo hlavu a patu a člověku to prostě dávalo smysl. Selský rozum. To je to, co v tom bylo, a co ve všech politických vodách kromě jednoho malého ostrůvku, Václava Havla, žalostně schází. Byl to člověk, který se jako jeden z miniaturního mála skutečně zasloužil o statut „osobnosti“ a který mu nasadil takovou laťku, že když teď někdo o někom prohlásí, že to je osobnost toho či tamtoho kalibru, dělá se mi přitom špatně. Osobnost je pro mě prostě něco jiného.
Politici, ti toho strašně moc namluví. Je jich tam jak naděláno, všichni jen pořád něco melou a melou a melou a vy jim vůbec nerozumíte a hlavně se vůbec nic neděje. Furt jenom melou, stát jde do čím dál tím většího kopru a my to otupěle ignorujeme nebo se je pokusíme pochopit, ale nejde nám to, protože melou hovadiny, přetahujou se o uschlou špagetu a všichni do jednoho se rochní v kravinách, jen aby vypadali, že se něčím zabývají, a přitom si mastí kapsy. Papaláši. Štvou nás, ale nic s nimi nezmůžeme. Máváme nad nima rukou. Nebo nadáváme. Nemáme k nim úctu, nemáme je rádi. Někdy se o nich ani nechceme bavit, protože nás to rozčiluje. Politici v tom nejhanlivějším slova smyslu. Protože přesně ten smysl tomu označení dali. Havel naproti tomu? To byly činy! To byla odvaha. Dělání správných věcí. Říkání správných věcí beze strachu z následků. On se prostě nebál. Šel za tím, co mělo být uděláno a řečeno, a že ho za to zakázali publikovat? Že ho nepustili na školy, které si vybral? Že ho neustále strkali do vězení? A co? Šel stejně dál. Kdo z dnešních „osobností“ může o sobě prohlásit totéž?
Ten člověk byl na svém místě. Byl to umělec, tvůrce, prezident, whatever, ale především to byla skutečná osobnost, která měla skutečnou moc ovlivňovat svět kolem sebe a vůbec se toho nebála. Byl to člověk, co změnil běh dějin a zapsal se do našich srdcí ne proto, že nazpíval nějakou přiblblou chytlavou písničku nebo že by proslul skandály, ale protože byl prostě po čertech chytrým člověkem s neuvěřitelně vyvinutým smyslem pro morálku a „správno“. A to je to, čím pro mě Václav Havel byl. Byl to vzor, byla to jediná kotva v tomhle světě plném nesmyslů, jediné zrnko opravdovosti, které dávalo člověku vědět, že se nezbláznil, že ještě existují lidé, jimž se dá věřit, k nimž se dá vzhlížet a v jejichž rukou bychom chtěli vidět svůj osud. A ten vzor je teď pryč. Odešel. A člověku zbyl jen strach, strach z toho, co bude dál. Najde se ještě někdy mezi námi osobnost jeho úrovně? Dokáže nás někdo vyvést z toho hnoje politikaření, do nějž se čím dál tím víc propadáme? Změní někdo věci tak radikálně jako to dokázal on? Bohužel, v tomhle optimismem neoplývám. Kéž bych se pletla.

9 reakcí na „Václav Havel a čím pro mě byl“

Je to obrovská ztráta. Měl jsem ho strašně rád, nejen jako politika, ale jako člověka. Štvou mě ale diskuze na internetu, kde ho ze všeho obviňují a doslova "flušou" na jeho památku. Je mi pana Havla strašně líto a ty lidi vážně nechápu. Už jen z památky pro zesnulé. Také by se měli zamyslet, aby jim došlo, že nebýt jeho a byli by plně u moci ti jejich milovaní komunisti, tak by si takhle hubu na zesnulé prezidenty otvírat nemohli. Tedy pokud by nechtěli žít na ulici.

Je to smutné, že Václav Havel umřel…Byl to opravdový člověk a to ostatní…
Ale stejně se mi nelíbí jedna věc.
Život je jako život, dobrých lidí je spousta. Když zemře nějaký obyčejný, avšak zlatý člověk, ani zprávy se o to nezajímají. Když zemře slavná osoba, všichni se můžou přetrhnout, aby to mohli vysílat, nebo napsat!

[4]: Diskuse na netu nemá smysl číst. Lidi jsou tam stokrát retardovanější než ve skutečnosti, vůbec nepřemýšlí nad tím, co píšou, a to, co mnohdy předvádějí, není nic jinýho než hyenismus. Každej, kdo si v tuhle chvíli troufá otevírat hubu a házet na Havla (nebo na někoho jinýho v podobný situaci) špínu, by si zasloužil vyválet v sudu s hřebíkama a potopit do ledový Vltavy. Je mi zle z takovejch kreatur, stejně jako z každý zatracený svině, která je schopná pod takovej článek přidat reklamu na svůj posranej web školy čarodějníků!!!! Sorry za vulgaritu, ale tohle mi fakt hejbe žaludkem. Chcípněte, spameři, všichni do jednoho, a nějakou hodně hnusnou smrtí k tomu!

[5]: Přesně to, co říkám. Je to jedna velká přetvářka, která vypukne vždycky ve chvíli, kdy se něco děje někomu slavnýmu. Ale že se takový a mnohem horší věci dějou neustále, to nikoho nevzruší, to prostě neni zajímavý. Proto to nemám ráda. Vždycky když někdo věhlasnej umře, první, co mě napadne, je "to se zas lidi budou moct posrat s tim svym "rip" a "vzpomínáme". Přitom dokud byl ten kterej člověk naživu, nikdo by se ho ani nezastal v hospodský bitce, natožpak aby ho tak nezřízeně uctívali.

Já jsem měla pana Havla vždy moc ráda. Nejen pro to, jak byl statečný, ale také proto, jakou v sobě měl neuvěřitelnou lidskost. Stačilo se na něj jen podívat a hned jsem byla nabita optimismem – najednou jsem věděla, že v životě nic není tak nemožné, jak se na první pohled zdá. Je to člověk, který se pro náš národ obětoval tak, jak nikdo jiný. Za to myslím vždy zůstane v našich srdcích. Pro mě vždy byl a bude prezidentem on. Vždy jsem si ho moc vážila a vždy si ho vážit budu. A to nejsou jen plané kecy. Nepíšu o něm články a psát nebudu. Protože to psát nemusím – to je už dávno vyryté tam někde uvnitř mě. Lidé tomu věřit nemusí, mně stačí, že já to cítím…

krasne si to shrnula, havel byl nekdo, svedci o tom uz jenom to, co ti vyskoci jako hlavni zprava dne kdyz otevres stranky the guardian, cnn nebo cehokoli velkyho zpravodajskyho.. ale.. nejak tak to rikal uz stalin – kdyz umre jeden clovek, je to tragedie, kdyz jich umrou stovky, je to statistika.

I kdyby tady někdo takový byl, tak ho ti, co jsou momentálně "nahoře" rychle smetou z cesty. Ještě dřív, než se vůbec dostane na světlo…
Havel tady bude chybět. Byl taková naděje, která zemřela s ním.

Komentáře nejsou povoleny.