Rozostřené
obrázky posledních dnů
Opadané
stromy s vůní podzimu
Neslýchané
řádky tichých dopisů
Uplakané
oko barvy jaspisu
Rozrývaná
křehká těla kaštanů
Uzívaná
počkej, až tě dostanu
Skrytá v listech břečťanu
*
Rubriky
6 reakcí na „Tiché dopisy“
A pořád dokola to číst!
Velice pěkná báseň, řekl bych…
Z tvé básně lítá múza kreslířská. A právě mě líbla na čelo…
Jo…tak takovou poetickou mysl můžu. Rezonuje mi to celým já.
páni! tak ta je vážne kouzelná, tak křehká a jemná
V břečťanu se postupem času skryje mnoho věcí.
Po letech zeď ani není vidět.
Jen tušit.
Tato poesie je libá mojí duši.