Rubriky
věci, které miluju

#5 Zbavování se nepotřebných věcí

Začalo to celkem nevinně, ale brzo se z toho stala skoro posedlost, nebo spíš řekněme věc, co mě opravdu baví a uspokojuje, ať to nezní tak drsně. Vyhazovat starý krámy a čistit byt od všeho toho bordelu, co se nastřádal v průběhu dlouhých let a otravuje nám životy i mysl. V angličtině se tomu říká clutter. Smetí, bordel, krámy. A proces zbavování se toho, ten se jmenuje decluttering. Zbožňuju decluttering!

Nevim jak vy, ale já se vždycky zděsim nad tim, co všechno tu skladuju a přitom vůbec nepoužívám. Furt si myslim, jak tu nemám uklizeno a příjemně, ale je to jenom sebeklam. Je to ignorace zjevného problému – a sice že mám příliš mnoho věcí. Na mou obranu, za poslední cca dva roky, co pomaloučku, polehoučku odbourávám veškerej ten clutter, se to tu hodně provzdušnilo. Na druhou stranu, pořád je to málo a já bych opravdu chtěla bejt schopná udělat nějakej větší krok. Sním o tom, že se stěhuju. Hrozně závidím všem svým kamarádům, co se stěhovali. Tolik se toho vyhodí!
Já mám třeba knihovnu – příklad za všechny. Je celkem nová a když jsem si jí koupila, dala jsem si záležet na tom, co do ní umístím. Přesto je v podstatě plná věcí, co naprosto nečtu a nejspíš už nikdy číst nebudu. Jsou to totiž věci vzpomínkové. Věci, co jsem furt dokola četla jako malá a vděčím jim za to, co ze mě vyrostlo, ale přesto – už jsem prostě někde jinde a málokdy si přečtu stejnou knihu víckrát. Naopak jsem přešla do fáze roztěkanosti a nestálosti v knihách – pravidelně chodím do knihovny městské a hledám, co jsem ještě neviděla. Když si to tak přeberu, z celý tý knihovny by mi stačily dvě police, a ona je má čtyři (plus jednu plnou pro změnu máminýho bordelu, lejster, který by podle mě taky nemusely existovat. Od čeho máme počítače?).
Nebo moje komody. Obě jsou plný věcí, který bych nemusela mít. UCho je mi svědkem, že jsem toho už zatraceně hodně vyhodila, přesto je v nich ale pořád plno a horko těžko tam udržuju pořádek. A ať toho vyhodím kolik chci, pořád toho mám zbytečně moc, ve srovnání s některými mými minimalistickými vzory. Jsou lidi, co žijou se stovkou věcí a míň. No jen si to představte. Sto věcí. To jako že: propiska, guma, telefon, nabíječka, fotoaparát, 4 trička, dvoje kalhoty, patery ponožky, dvoje boty, šest knížek… no to jste hned na stovce. Kdybych já dělala soupis všech věcí, co mám, tak jsem na stovce jen když popíšu tu svou knihovnu nebo psací stůl, na němž se válí milion propisek, který už nikdy nikdo nebude používat, protože jsou vypsaný a my jsme líný koupit do nich tuhy. Tak proč je tu máme? A tak je to se vším.
Tuhle se mi povedlo udělat zátah na jednu ze starých skříněk v předsíni. Zátah nepřežilo cca deset rozbitých deštníků, některé z nich jsme tu skladovali přes deset let (!!!), a řada dalších, totálně zbytečných věcí. Skříňka je najednou poloprázdná. A já si spokojeně oprášila ruce. Takových skříní je v tomhle bytě strašně moc, a nejen tady, všechno je to tu plný bordelu, kterej si normálně vůbec neuvědomujeme, ale přesto s ním žijeme a tíží nás. No jen se nedělejte, taky to znáte. Ten pocit, kdy přijdete do úplně prázdnýho pokoje, kterej jste zrovna vymalovali, a začínáte tam pomalu stěhovat nábytek. Je vám tam strašně dobře, krásně se vám tam dejchá, protože je to nový a – prázdný.
Nebo po stěhování. Nebo když přijdete k někomu, kdo nemá v ložnici nic než postel, poličku a noční stolek, a na něm knihu. Většinou to bejvaj pokoje pro hosty. Co je na nich tak skvělýho? Proč se vám v nich spí tak dobře? Protože jsou totálně prázdný! Nic tam neni. Jen si představte svůj vlastní pokoj, kdybyste všechny věci, co se kde válej, naházely do beden a odnesli to. To by se vám kurně dejchalo jedna radost. A to je přesně ono. Debordelizace. Decluttering. Úklid. Boží pocit, není-liž pravda? Svo-bo-da.

6 reakcí na „#5 Zbavování se nepotřebných věcí“

Na tom něco bude. Pořád se mi tu hromadí věci a ne a ne udržet pořádek. Nejútulnější byl můj pokoj, když tu nic nebylo, jen koberec, matrace, rádio, karty. To bylo prostoru a pořádku!
Po přečtení tohoto článku začínám uvažovat, že bych se taky některých věcí zbavila. A nebo je aspoň dala na půdu.

Takové pocity jsem měla ze svého starého pokoje v paneláku. Byla to taková zoufalost, že jsem ztratila vešketrou chuť něco dělat.
Stěhování ale není žádná sranda nemysli si. My se před rokem stěhovali dvakrát během půl roku s celou rodinou a těch krámů za 21 let, to nechceš vidět. Kvůli financím nemám v pokoji nic víc než postel, noční stolek, knihovnu, stůl a skříň a většina věcí se tak válí někde na půdě nebo v garáží, protože na ně zkrátka nemám místo. Vyhovuje mi to tak, ale dost to člověka omezuje, ale zároveň zabraňuje v hromadění věcí. Akorát ta knihovna mi začíná být malá. Snažím se knihy nekupovat ale půjčovat, dokud si nepřečtu ty, co už mám, ale je fakt, že jednu polici mi zabírají třeba knihy po dědovi, protože když umřel, tak tohle byla taková jediná památka, věc, co jsme měli společnou.

Netušila som, že toto "triedenie" ma špeciálny výraz v angličtine :'D Tiež sa rada zbavujem vecí a neustále "triedim". Pravidlo "keď si kúpiš jednu vec, musíš vyhodiť dve veci podobne veľké" mama zaviedla už dávno a som jej za to vďačná.. Keď sme sa sťahovali do nového bytu, ten pocit, keď bola v mojej izbe len matrac, jedna banánová škatuľa najpotrebnejších vecí a oblečenia a moja malá zbierka kníh – na nezaplatenie. Bohužiaľ v priebehu týždňa ma všetky moje nepotrebné veci doslova dohnali a boli nazad v mojej izbe.. A hoci neustále vyhadzujem, stále tu mám nenormálne veľa vecí.

Problém s knihami je u nás tiež vyriešený – knihy sa nekupujú, je ich primerane a ja aj tak preferujem knižnicu. To, že knižku prečítam najviac 3x (Harry Potter, si výnimka) som zistila už skoro. Viem, že nakupovanie má kníh má svoje čaro, ale za posledné tri roky som si kúpila.. 7 kníh a sú to také, nad ktorými som rozmýšľala a naozaj som ich chcela. Kebyže si kúpim knihu, ktorá sa mi nepáčila a mala by mi trčať na poličke x rokov a ja by som z nej len utierala prach.. Des. Asi by som bola na seba naštvaná, keby som ju neskôr predala do antikvariátu pod cenu. Dobrorečím ti, čítačka moja, že si taká malá a že je v tebe toľko kníh.

Vypísané perá sú.. weltbekannt :'D Mám ich za škatuľu a je mi ich ľúto vyhodiť,  veď im "nič nie je, len im tuha chýba".

Najhoršie sa mi triedia kresby.. Je ťažké sa rozhodnúť, s čím sa definitívne rozlúčiť. Zatiaľ som problém vyriešila tak, že kreslím do sketchbookov, ktoré sú naozaj skladnejšie.

Vy máte doma dáždniky, my neskutočné množstvo dvd-čiek a aj vhs-iek.. Jednoducho, istý čas bol otcov koníček nahrávať si filmy z telky a výslodkom je kopec filmov, ktoré človek buď milionkrát videl, alebo si ich ani nikdy nepozrie.

Prajem veľa šťastia pri triedení :') Naozaj to pomáha, keď sa človek zbaví vecí, ktoré nepotrebuje a úplne najúspešnejší je, keď si na vyhodené veci ani nespomenie.

P.S.: Argh. Ten design, ako je TOTO možné? :'D To mám za to, že jednoduché veci niekedy nie sú až tak originálne.. čo už :'D

Já si knihy ani nekupuju, my jich doma měli vždycky milion, přečetla jsem jich sotva procento, nejsou to věci, co by mě lákaly. Moje malá knihovnička je taky plná vzpomínkových věcí, za posledních deset let jsem si koupila možná pět šest knih. Samozřejmě HP a Twilight nepočítám :D

[4]: Já byla právě dlouhou dobu platonický knihomol, jak jsem to nazvala. Rozuměj s velkou vášní jsme nakupovala knihy, ale nečetla je a teď to chci napravit. Právě protože jsem jediná u nás v rodině, kdo nějak víc čte a navíc se můj vkus dost liší od rodičů, je to kupování na mě.

Komentáře nejsou povoleny.