Pro Imaginárius.
Procházel jsem krajinou
co za srdce mě vzala
a nešel bych už za jinou
kdyby mě tisíckrát zvala
Pod stromy hučí vodopády
a všade je plno zeleně
proudy, co padají do kaskády
pějíc píseň té květeně
A dřevěné mostky z palisandru
a z kamení, co údolí překlenou
vždy čerstvé vzpomínky na Kasandru
v mlze mé paměti zasklenou
Tu jednu jedinou, milenou
*
10 reakcí na „Vzpomínky na Kasandru“
Co je ,,milenou''?
Díl č. 48 mi vypadl z paměti a tak nemohu hodnotiti jinak skvostné dílo.
[1]: Totéž, co milou, v podstatě
[2]: Díl 48? To byl nějakej seriál? Mně se tam prostě hodilo to jméno, k ničemu se to neváže
[3]:
Kasandra byla tele (novela)…
Neviděl jsem ani jeden, ale čtyřicetosmička mi vypdala fakt z paměti.
[4]: Tak to mě naštěstí nezasáhlo 🙂 Jedna z těch informací, bez nichž je život prostě lepší
[5]:
No, já podle básně myslel, že ano.
Ženský si o telenovelách vyprávějí nahlas v dopravních prostředcích hlavního města Prahy a tak vím, že Chosé nepřijel.
[6]: Jo tak o Chosém vim taky
To až se dozví Pepinda…
Nj, některé ženy klamou tělem, já básněmi 🙂
úžasné!
přidám si tě do oblíbených, nevadí? 🙂
[9]: Ó, děkuji 🙂 To snad nemůže nikomu vadit, ne?