Éhm, tak jsem zase byla na chatě a už je znát, že nám začíná letní sezóna 🙂 Posekat tu gigantickou zahradu (přísahala bych, že je každým rokem větší a větší) byl záhul, ale zase jakou lepší posilovnu by si člověk mohl přát – a navíc je to zadarmo. I když bych si teda dokázala představit lepší způsoby trávení tří dnů v lůně přírody.
Bohužel jsme neměli nijak extrovní počasí, až tak v sobotu to začalo bejt k něčemu a mohla jsem si vylízt na terasu a rozvalit se tam ve snaze nachytat nějakej ten bronz – poněkud bezvýsledně, na to jsem tam ležela moc krátce. Nechtěla jsem riskovat, mno, neměla jsem s sebou opalovák a dost to přismažovalo.
Nicméně pokecala jsem zase jednou s tamním kámošem, v podstatě posledním člověkem, kterej mi tam ještě nějak připomíná moje dětství a ty krásný rebelský časy po něm. Je na něm vidět, že na ty časy taky dost vzpomíná, v jeho případě možná až moc, řekla bych, že ten člověk by se měl sebrat a uposlechnout příkazu „get life“. I mean present life. Ale nemůžu mu to zazlívat, taky nejsem zrovna ukázkovej případ člověka, co by nějak extra žil, aspoň mi to tak nepřipadá.
Abych se z toho splínu probrala, vyrazila jsem si na malej výlet nebo spíš na návštěvu k Mauďátku. Čím dál tím silněji cítím šílenou potřebu vypadnout z bytu a prostě tu nebejt. A Maudě si taky zaslouží nějaký rozptýlení, i když teda nevim, jestli jsem zrovna já nějakou výhrou 😀 Ale prostě tak. A abychom tam jen tak nedřepěly a necivěly jedna na druhou, rozhodla jsem se spojit příjemné s příjemným a nechala jsem ji zase jednou řádit na mých vlasech. No, řádění dopadlo zajímavě 😀 Až si zase někdy budu chtít dávat černou (nebo prostě tmavou barvu), laskavě mi někdo připomeňte, ať si nekupuju permanentní. Ta se totiž prostě nedá přebarvit, i kdybych se na tu hlavu postavila – no to už vůbec, to by byl pěkně blbej nápad, mimochodem. Zesvětlovač jsem sice vybrala dobrej – jak je vidno na odrostech – ale bohužel na trvalej černej přeliv to nemělo, a tak v podstatě jedinej efekt, kterýho jsme po nanesení přelivu červeného dosáhly, je ten, že mám červený odrosty a zbytek hlavy je pořád špinavě černej, což vypadá dost příšerně 😀 Ale snažim se nepanikařit, už jsem měla na hlavě horší věci. Myslim. Učitě 😀 Každopádně to má aspoň trochu společnýho s červenou a když nic jinýho, trochu mě to nabudí a jsem ráda, protože potřebuju do života trochu barvy, i když jen tu trochu.
Pokud jde o účes, neni to tak docela to, co jsem měla na mysli, ale to je taky dobře, protože potřebuju vypadnout ze zajetejch kolejí a tahle bláznivě krátká věc by to mohla dokázat. Zatím se v tom vůbec necítím, ale myslím, že si zvyknu, a hlavně je super, že mám tu hlavu tak lehkou – Mauděcí prostřihávací nůžky jsou boží vynález.
U Mauděte jsme pak ještě dělaly jiný věci, ale nejsem si jistá, jestli už je překvapení venku a nechci nikomu nic prozrazovat, takže to radši nebudu rozmazávat (a nejde o žádný čuňačinky, to se nebojte :D), ale snad se můžu podělit o to, že jsem si u ní konečně zkusila její elektrický bicí. Tak se pozná dobrej kamarád. Že když máte divnou náladu a chce se vám spát a připadáte si, že byste asi měli bejt jinde nebo že byste měli mít dobrou náladu, tak udělá něco, čím vám ji zvedne. V mém případě postačí nechat mě zahrát si 😀 Musím říct, že mě to nadchlo hlavně proto, že to ve mně obnovilo víru v bicí. Totiž já hrozně často hraju ve svý hlavě a tam to nějak zní. Jenže když to pak chci třeba ve zkušebně přenést do reálu, tak to nejde, protože ty škopky naživo zní úplně jinak, byť jsou sebekvalitnější. No a pak si sednu k eldám, ťuknu do toho a ono to tam je! Přesně ty samý zvuky, co mi zněj v hlavě! A já najednou zjišťuju, že mě hrozně baví třískat do toho ten jeden stejnej rytmus třeba půl hodiny, prostě jen pro tu neskutečnou rázovitost nebo jak se tomu nadává, prostě ten rytmus. Pecka pecka pecka t d pecka pecka pecka t d… no, to vám asi nezahraju na písmenka, ale chápete mě, ne? Ne? Nevadí 😀
Každopádně to byla příjemně strávená neděle a Mauďátku se samozřejmě děkuje 🙂
A to by bylo asi tak všechno.
Co? Jo vy jste chtěli fotky? Aha, tak to jo 🙂
16 reakcí na „Zase jednou trochu v barvách“
Moc ti to sluší…
Příště si zařáděte ještě více. Slušela by ti modrá 
Ta prý uklidňuje a léčí stres. 
Modrou si na sobě neumím představit a je to vlastně asi jediná barva, kterou jsem nikdy neměla 🙂 Když nepočítám modročernou. Já jsem na ni moc velká bledule – ale spíš je to v tom, že se i přes ty občasný excesy snažím vypadat aspoň trochu reprezentativně. Například teď sháním práci a obávám se, že zatímco bláznivě černo-červenou kebuli potenciální zaměstnavatel dokáže skousnout, s modrou by mohl bejt problém
Mno ale třeba jednou… ještě pořád mám v šuplíku kyblík tyrkysový. Až se zase budu nudit…
Jé, ráda tě zase vidím
:). Náhodou, mě se ty nabarvený odrosty líbí, to nikdo nemá! A vypadá to decentně, přitom originálně.
[3]: Já jsem hroznej sklerotik, fakt. Čumim na ten tvůj blog jako že "jé, to jsem zase objevila něco novýho", a pak si uvědomím, že tě už vlastně dávno znám, jen jsem nepoznala
Hrozný.
Decentně nevím, mně to přijde ujetý, ale originální to je určitě 🙂 No ale ta černá mě tam prostě sere, chtěla jsem se jí zbavit 😛
pěkná, pěkná, pěkná! 🙂 (ako hovorí text jednej piesne…)
ehm, aj ja som sa skúšala opáliť, viac-menej bezvýsledne, ale zázrakom je, že som sa nespálila
[5]: Kujuu 🙂 Já si trochu spálila čumák, ale do druhýho dne to bylo zase bledý jako vždycky, mně to nikdy nevydrží
Už aby bylo fakt léto.
NO aspoň si zaujímavá .
Ehhm, oukej, úprimne mne sa to nepáči, ale čo, ja som mala dávnejšie nápad s "návrat k ryšavej" a na svoje blonďavé kučery som si zase raz nagebrila fakt stopercentnú ryšavú . Dlho mi to nevydržalo, lenže keď to začalo odrastať, vyzeralo to fakt blbo, tak si si zmenila farbu na blonďavejšiu akú som mala predtým a dopadlo to blbo, lebo mi za rok stmavli vlasy a už to nejako ani odrásť nemôžem nechať . Inak, vyzeráš trochu choro . Nie si chorá ? 
Och, môj kamarát ma necháva hrať na gitare, keď už je so mnou "veľmi zle" . Bohužiaľ hrám na opačnú stranu, ehm, teda hrám, presnejšie, hrám sa na to, že hrám a to mi nejde ešte viac . Všetky akordy opačne ? hmmm, to by som musela byť iný macher . A tiež rada trieskam na bicie, ale chlap mi ich zakázal preniesť od otca, pretože to robí príliš veľký hluk . zato som našla v podkroví u babky xelofón po prababke, dala ho opraviť a už rok sa tvárim, že to je také jednoduché ako hčať na klavíri .
[7]: Chorá teda nejsem, zdraví mi slouží
Elektrický bicí jsou právě boží i v tom, že si to můžeš dát na sluchátko a slyšíš to jenom ty 🙂 Teda je samozřejmě slyšet dopad paličky na "bubínek", ale to není hlasitější než kdybys bubnovala do židle. To se přežije.
[8]: Elektrinické nástroje bohužiaľ neuznávam .
[9]: To se dá neuznávat?
Jak to vypadá? Jako že odmítáš vzít do ruky elektrickou kytaru třeba? 🙂
[10]:
[11]: A k tomu sa ešte tvárim, že každý vlastný elektronického hudobného nástroja je pod moju úroveň .
[12]: To je fakt zvláštní
Proč to?
[13]: Z časti mi ten zvuk nepríde "čistý" a z časti je to proste póza . Tiež som dlhé roky napríklad odmietala nosiť nohavice .
[14]: To je hustý, to by mě vůbec nenapadlo, že z něčeho takovýho se dá udělat póza
[15]: Vždy ma zaujímalo, či existuje vôbec niečo, z čoho sa vyrobiť nedá .