Psaní v rámci NaNoWriMa mě nečekaně nabíjí. Vlastně nevím, co je na tom tak nečekaného. Ale já se holt pořád něčemu divím. Stejně jako mě vždycky znovu překvapí, jak moc klidná si připadám v totálně uklizeném bytě s minimem věcí na očích, jak moc je mi dobře, když bytem voní jídlo nebo aromatická svíčka, kolik se toho dá ve dvou lidech zvládnout za čtvrt hodiny, obzvlášť když sebou oba mrskáte, jak moc se vám změní styl oblékání a vnímání pohodlnosti, když se nemusíte fintit „mezi lidi“, jak dobře mi udělá, když se po totálně žíznivém, vyprahlém odpoledni, zaliju třema sklenicema vody se šťávou, jak je možné z té největší změti písmen a slov dát dohromady smysluplný, po sobě logicky jdoucí text, když si na to uděláte čas, o co větší je chuť na večeři, když je na lince dost místa na její přípravu, jak skvělá věc jsou zbytky jídla, ohřívané v mikrovlnce, jak s pozdní hodinou roste chuť na horký čaj, který si ale samozřejmě nemůžu dát, protože by mě nabudil a já bych pak nespala, jak příjemné je pustit si na večer meditační hudbu a něco tvořit, jak nadšení z jednoho člověka nakopne k druhému a než se nadá, leží na zemi a dělá sklapovačky, a jaký rozdíl je mluvit o věcech, co chcete dělat, a fakt je dělat.
Že jsme měli mít dneska viewing (tedy prohlídku, zájemce) na dům, to jsme věděli, ale nějak nás do poslední chvíle nenapadlo, že by chtěl do našeho annexu. A tak jsme teprve po jeho příchodu, když jsme od pani provádějící slyšeli něco jako „lovelly little cottage„, oba zběsile utíkali do toho našeho místa činu a během pár minut jsme s ním dokázali neuvěřitelné věci. Žel Uchu, pán se na něj nakonec podívat nešel. Ale mě to stejně nedá a mám z toho rychloúklidu radost. Když se to dělá ve dvou, tak je to hned a mnohem větší zábava a mnohem silnějším efektem.
Když už jsem v tom byla, umyla jsem si dneska po sprše jen tak pro zábavu umyvadlo a záchod. Jsem holt divná.
Pan M. přišel s nápadem každý večer před spaním čtvrt hodiny uklízet, abychom nevstávali do bordelu. Nejdřív jsem si v duchu odfrkla, že to je báječnej nápad, vzhledem k tomu, že doposud jsem uklízela jenom celej den, ale pak mi došlo, že to vlastně fakt je dobrej nápad. Když budeme tu čtvrthodinu uklízet oba, tak máme hotovo. Víc na ten náš kumbálek nepotřebujeme. Za čtvrt hodiny je všechno oblečení složeno, nádobí odnošeno, umyto a odloženo na odkapávač (se s tim nebudu utírat, neasi), linka i sporák otřený, skleněná dvířka od trouby naleštěná, všechno poklizeno a ready na návštěvu – a když je to ready na návštěvu, tak je to tuplovaně ready na to, aby si to člověk mohl celý večer jen tak příjemně užívat.
Líbí se mi představa, že první věc, co budu dělat po ránu, nebude umývání nádobí a sklízení linky, abych si měla vůbec kam postavit hrnek na čaj. A že budu večery trávit v příjemném uklizenu, jež podporuje nejen dobrou náladu, ale i tu tvořivou.
A taky mě baví chodit včas spát a ráno být vyspaná. Baví mě být inspirovaná, číst a psát a být v útulnu. Je to taková pohoda.
18 reakcí na „Tvořivá pohoda“
skvělá fotka, jen poňuchat
btw když už mluvíš o tom vašem annexu, pozveš nás někdy virtuálně dál, než se toho zbaví? Jsem strááášně zvědavá
Přinutila jsi mě hluboce se zamyslet
A dávám ti zapravdu. Když ten bordel zlikviduju večer, budu mít sluníčkové ráno, i kdyby lilo jako z konve
Ta kočka je moc hezká. Docela ti ji závidím
[1]: No já jsem zrovna včera hledala nějakou slušnou fotku, ale na všech dostupnejch byl zrovna bordel a fotit se mi nechtělo
Ale všechno bude 
[2]: Hlavně když uklízíš denně, tak se ti to přestane hromadit.
Kočka zrovna teď bydlí jinde, vídám ji jen dvakrát týdně, a Squizzie taky :/ Baba mi samořejmě musí vzít zrovna ty dvě, co jsou nejtulivější. Ty tři, co zbyly, s těma nic moc neni. Jsou sice přítulný (jedna až moc), ale nedůvěřivý a nenechaj se vzít do náruče.
Milá M., co ráda čteš?
Jsi moc milý člověk, v několika věcech se s Tebou ztotožňuji,
a moc by mě zajímal tvůj literární svět.
Oblíbené knížky..knížky co Ti něco dali..
[4]: Ó, děkuji za kompliment 🙂
Já čtu v poslední době hlavně e-booky a články o minimalismu a přidružených tématech, papírovou knihu jsem už delší dobu nečetla (naposledy Harryho Pottera a pak v AJ Angel Cake od Cathy Cassidy – to je taková dětská knížka pro cca 13 let
).
Ale z Archivu můžu vylovit takovou momentálně utajenou rubriku, kde jsem si vedla jako že recenzičky na to, co jsem zrovna přečetla. Tak kdyby zajímalo… 🙂 http://phoenixrise.blog.cz/rubrika/challenge
Také mám ráda pohodu a pořádek, když ráno vstanu do uklizeného a čistého, začátek dne je prostě perfektní. 🙂 Jak tak čtu tvé články, tak jsem si uvědomila, že jsi strašně milý a pohodlný člověk. 🙂
[3]: tak teď když tam tak denně uklízíte, tak se ti snad taky někdy fotit chtít bude
Nebo si to tam budu muset jet prohlídnout osobně? Stihnu to ještě vůbec? 
Ta fotka je nádherná.. 🙂
[6]: Pohodlnost, to je vono
Nemám ráda zbytečně komplikovaný věci a nerada zbytečně vydávám energii, když bych nemusela.
[7]: Budu mít na paměti, že to chce pár lepších fotek taky… no upřímně netušim, tady se teď dějou věci a my vlastně vůbec nevíme, co bude. Náš annex je pronajatej, za nějaký dva tejdny se máme stěhovat. Nigelův byt se nejspíš taky pronajme co nevidět, takže budeme bydlet pospolu. Jenomže zároveň hlavní barák je na prodej a včerejší zájemce vypadal, že to fakt chce koupit
Takže nějak nechápu, když se máme všichni stěhovat do hlavního domu, a hlavní dům se prodá, kam půjdeme?
A navíc by bylo bývalo příhodnější, kdybys dojela ještě během našeho "vlastnictví" annexu, protože nevim, kam bychom tě ubytovali v domě. Teda ona tam nějaký volný ložnice má, ale to už by nebylo totéž jako mít soukromčo ve vlastním.
Ty "FLY LADY" 🙂
Aaaa, super článek a super kočička. :3 Jinak díky za inspiraci, těch večerních 15 minut úklidu zní jako nejlepší nápad, jaký jsem za poslední dobu slyšela. Budu praktikovat a s vděkem na tebe myslet. :'D
[11]: Vděk přesměruju na pana M., to byl jeho nápad
Jak říkám, já tu uklízím prakticky od rána do večera (nebo mi to tak aspoň připadá), takže jsem ráda, že to přišlo od něj. Když si oba najednou ukliděj to svoje, tak je fakt vidět rozdíl.
Že se líp žije v uklizeným, to je pravděpodobně to nejlepší, co mě dospělost naučila. Zajímavý je, že se i dobře spí v uklizený ložnici, nejlíp vybavený minimalisticky. Což mi přijde dost zajímavý hlavně proto, že v ložnici je v noci tma a člověk má zavřený oči… a přesto vnímá ten bordel
[13]: Mně to ale čoveče štve čím dál tím víc, když věci nejsou na svym místě
A ložnice vůbec, nikdy se mi nejde tak dobře do postele jako když je uklizeno a čistě povlečeno a vyvětráno a vyluxováno. A obecně je mi prostě nejlíp v místnostech, kde neni moc věcí a pokud možno ani moc obrazů nebo tak. Postel, koberec a v koutě nějakej květináč s něčim zelenym, a jsem spokojená 
M. chtěla bych se zeptat..zajímáš se nějak víc o ekologii? O šetření alespoň trochu přírody, o bio potraviny či přírodní kosmetiku apod? Popř. doporučíš nějaké blogy?
[15]: V tomhle asi zklamu, ale až tak aktivní nejsem, hlavně proto, že nevím, čemu věřit
Ekologie a ekologické chování obecně mě třeba zajímá, ale vyloženě výrobky neřeším, protože prostě nevím. Je úplně jedno, co říkaj kde na jakejch stránkách, pokud jsem nebyla vyloženě u výroby tý který věci, tak prostě nemůžu věřit tomu, jestli fakt byla vyrobena nějak šetrněji nebo jestli je to ten stejnej "sajrajt", jen s nálepkou bio a mnohem vyšší cenou (protože proč ne, viď).
A s přírodní kosmetikou mám asi nejbližší vztahy, když si fláknu na obličej plátek okurky 🙂 Obecně kosmetiku moc neřeším.
a co tvůj názor na vegeteriánatví?
[17]: V jakém směru, jako jestli mě to zajímá? Už ani ne. Zkoušela jsem to, ale nechytlo mě to. Ať si dělá každej, co chce, ale já jsem masožrout a jiná nejspíš nebudu. Nemusím mít maso furt a mám ráda vegetariánskou stravu, ale nerada se omezuju. Jím, na co má moje tělo chuť.