Nejvíc se sama sobě směju, jak neumím poslouchat ani ty zaručeně nejověřenější rady. Ne, já to prostě musím pojmout jako návod, jak to nejlíp zpackat, a jedu bod po bodu. Hned první zaručený návod á la Jak napsat e-book mi dobře radil, abych o svých projektech nemluvila, dokud nebudou hotové, protože jinak riskuju, že ztratím případné zájemce prostě proto, že budu příliš dlouho mluvit a kde nic tu nic. A voilá, co já samozřejmě hned neudělám 😀
Nemůžu si holt pomoct, jsem až příliš nadšená, než abych o tom nemluvila. A navíc se docela těším, až z těch zápisků v budoucnu budu dávat dohromady vlastní skvělý návod na to, čeho se vyvarovat, který snad další generace nadšených prvopisálků bude okázale ignorovat tak, jako to dělám já.
Ale k jádru pudla – NaNoWriMo! Je to přesně to, co jsem potřebovala. Nedávný, říjnový, Puttython, tedy třídenní maraton psaní či jiného tvoření v rámci Puttytribe, mě perfektně nakopl, a hned po jeho doběhnutí (napsala jsem během něj cca šest tisíc slov) jsem se měla na co těšit – řekli mi, že v listopadu se tradičně rok co rok koná akce zvaná National Novel Writing Month, během níž účastníci mají za úkol v 30ti dnech napsat dílo o počtu 50 000 slov. To byla výzva pro mě!
Nejlepší na tom je, že s e-bookem vůbec nemusím mít tak velké ambice, a ani nemám. Stačilo by mi dobrých 20 000 smysluplného textu, ale s tou smysluplností právě válčím, neboť jsem, klasicky po svém, už dávno napsala víc textu, než kolik potřebuju, jenže zmateného a ne dost dobrého. A tak mažu. A píšu. A zase mažu. A přehazuju paragrafy. A pořád dokola píšu začátek, protože mi to furt nesedí. A i když dobře vím, že nemám editovat v průběhu, stejně se crcám s fonty a zvýrazňuju místa, kam chci dát důraz. A pořád přemýšlím, jak si to vlastně představuju – což je taky další parádní základní chyba. To by člověk měl vědět tak nějak dopředu, ne? 😀
Ale to je všechno jedno. Dělám to vlastně úplně blbě, ale to je fuk, hlavní je, že to dělám, fakt píšu, dostávám to ze sebe a snad to i místy dává smysl – a když budu pokračovat, tak ho to nakonec bude dávat určitě. Na ničem jiném teď nesejde, než na faktu, že se díky NaNoWriMu učím psát denně alespoň 1600 slov a že mi poskytuje dost šikovné statistiky jako kolik jsem napsala slov toho dne, kolik mi jich zbývá do naplnění limitu, jaký mám denní průměr (momentálně 1799 – dneska jsem měla dobrej den), kolik dní zbývá do konce měsíce a dokonce kolikátého výzvu dokončím, budu-li pokračovat stejným tempem.
Jenom na jednu věc se netěším – až NaNoWriMo skončí.
7 reakcí na „Jak se mi tvoří s NaNoWriMo“
Tak tohle bych asi nedala, musím mít na psaní náladu, a pak jsem schopná klidně vytvořit i 3 000 za den
Sice na úkor spánku, ale přeci
[1]: Já jak se do toho dám, tak píšu rychle a od plic, takže ty 2000 jsou docela za chvíli. Ale jak mě ty myšlenky vedou pokaždý jinam, tak se v tom pak docela ztrácim
Já myslím, že když si ze psaní uděláš naprosto vlastní challenge, podaří se ti to dodržovat i bez NaNoWriMo.
Stačí jen trocha odhodlání a přísnosti sama na sebe. A když si trochu zvykneš, je to fakt snadný. 
Já docela v klidu těch padesát tisíc znaků za měsíc napíšu, ale nikdy ne v rámci jednoho textu, takže je pro mě NaNoWriMo docela nevhodný… 
[3]: Já nemám skoro žádnou vůli, takže je pro mě právě důležitý mít nějakej vnější termín a dohled, nebo aspoň nějakej nástroj, co mi bude takhle luxusně sledovat postupy a bude mě v tom podporovat.
Padesát tisíc slov se má napsat, ne znaků 😉 Já bych se nedopočítala, furt někde něco komentuju, píšu články nebo si aspoň s někym chatuju
Ale právě dát dohromady nějaký větší, ucelený dílo, to je výzva jako prase.
Á, zas jsem se přepsala. To se mi poslední dobou děje furt.
Jasně, že slov, padesát tisíc znaků je můj hodně slabej tejden… 
A tak jasně, komentování, chatování a tak se nepočítá. 
Jenže já napíšu hromadu povídek, věc na pokračování na blog, a k tomu píšu velký, ucelený dílo. 
(Čtvrtý v pořadí.) 
Takže technicky vzato NaNoWriMo prostě nesplním, no. 
Ale co, napsat knížku za dva měsíce taky není tak zlý… 
[5]: Já myslim, že v pohodě
Jako taky by se mi hodilo mít takovou vytrvalost furt. Bylo by fajn konečně dopsat aspoň jednu z těch x léta rozdělanejch věcí
Ale na to asi nemám buňky.
Dámy, klobouk dolů. Tohle bych nedokázala, ani kdybych se na uši postavila