Nějakou náhodou jsem se dostala na jeden bloček, kde zrovna probíhá soutěž o nejlepší vánoční pohled. Zrovna jsem se nějak nudila a byla kreativní nálada, takže jsem vylovila pár fotek z loňska a pustila se do nich 🙂
Zjistila jsem přitom ovšem, že na Photobucketu se rozhodli měnit, takže tam klasicky nic nefunguje. Počítač mi z toho jejich editoru zamrzl takovym způsobem, že jsem se na to záhy vykašlala a mám teda jen tyhle dva kousky. Ale to je fuk, ono z toho stejně nic nebude. To bylo jen tak pro srandu.
Dneska jsme s mámou navštívily babičku. Ranní návštěvu u Maude jsem odvolala, když mi od ní hned po budíku přišla zpráva, že je solidně nachcípaná. Vzhledem k tomu, že mě samotnou pálí v krku a mám hrůzu z toho, že bych onemocněla (když vidim, jak se u nás v práci přistupuje k nemocnejm lidem, fakt mě ta představa nijak neláká), vzala jsem to jako znamení shůry, že bude lepší nepokoušet to, a tak jsem další budík o čtvrt hodiny později zatípla a že se pokusim radši naspat nějaký hodiny na ty následující tři dny v práci, který zase budou jistě stát za všechny prachy.
Kupodivu se mi to povedlo, sice jsem se dost převalovala, chm, já a nespavost, ale přece jenom jsem se poměrně dobře prospala až do nějakejch jedenácti a bodlo mi to. Ani nevim, co jsem pak dělala, kromě jukání na koťata a nějakýho toho psaní – upřímně nejsem úplně odvázaná z toho předchozího článku, takhle to prostě dopadá, když píšu o věcech, který mi nejsou nijak blízký a o nichž toho zase moc nevim. Pro příště se zas radši budu držet toho, co mě baví, proč se zbytečně rozčilovat, žejo.
Kolem poledne jsem si vzpomněla na babiččin výraz v obličeji, když u nás byla o víkendu a kladla mi na srdce, ať si na ni udělám čas, že kočky potřebujou ostříhat drápky – klasická výmluva pro to, aby mě k sobě dostala na návštěvu. Je tam sama, no, nemá žádný vyžití a skoro nikdo za ní nechodí, snad jedna dvě sousedky, jestli vůbec. A tak jsem si řekla, že by to asi bylo záhodno spáchat, když mám ten den volnej. Nadnesla jsem to před mámou a ta se tomu kupodivu nijak nebránila, takže jsme šly obě. Babička byla ráda. Kočky už míň.
Došlo taky na řešení dárků na Vánoce. Už to zase začíná, tradiční hysterie. Už teď jsme na sebe vzteklý kvůli pitomejm dárkům. Nechápu, proč si nemůže každej napsat wishlist jako já. Ušetří to tolik nervů, všem. Chm. Ale zase proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.
K večeru mě chytla hravá. Včera jsem si koupila novou baterku do basy – už mě to ale vážně žádná legrace, mimochodem, furt tu baterku vyměňovat. Musim se naučit vypojovat kabel, Nick mi potvrdil, že jsem idiot, když ho v tý base nechávám zapojenej, že právě to tu energii hrozně žere. No, to mě asi taky mohlo napadnout, ale to je prostě tím, že i já, takovej hloubal a přemýšleč, nad některejma věcma fakt moc nehloubám a nepřemýšlím. Ale má recht, že to asi bude prozatím lepší řešení než to, co mě napadlo včera – a sice koupit si novou basu.
Prosim pěkně to je vůbec poprvý, co mě něco takovýho napadlo! Sunny je moje první a je to moje obrovská srdeční záležitost, takže mě doposud vůbec nenapadlo, že bych ji měnila za nějakou jinou, už teda proto, že tomu nerozumim a že na to moje mizerný hraní nehraní mi přišla dostatečná. Jenomže je fakt, že poslední dobou hraju o hodně víc a začínám si všímat věcí, kterejch jsem si dřív nevšímala. Asi je to přece jenom nevyhnutelný, že časem přijdu na to, že bych mohla mít kvalitnější nástroj. A možná že taky ne, možná že je Sunny dobrá basa. No, to by musel posoudit někdo, kdo se v tom trochu víc vyzná. Co já vim 🙂
No ale chtěla jsem říct, že mě chytla ta hravá, po posledním Nickově videu ze série Shuffle Saturday jsem měla plnou hlavu Keanů a hlavně jejich Bedshaped, která mě ostatně chytla za srdce už někdy vloni nebo kdy to bylo, kdy jsem ji slyšela prvně. Dneska jsem se do ní teda pustila a ono to kupodivu neni tak těžký, jak bych čekala, aspoň ne když jsem slyšela Nickův cover a co se tam vlastně hraje. Myslím, že ten kluk si neuvědomuje, jak moc těma coverama začínajícím basákům pomáhá. Co ho sleduju a bavím se s ním, moje hraní se dostalo na úplně jinou úroveň a sama každou chvíli zničehonic začnu hrát nějakou skladbu, kterou by mě do tý doby ani nenapadlo vůbec zkoušet. Jako teda dneska, když jsem se pustila do tý Bedshaped a dvakrát ji celou zahrála. Jasně, zjednodušená verze, neni to nic sofistikovanýho, ale je to tam, prostě. A hned poté jsem si zkusmo střihla další asi tři skladby z téhož alba, včetně Crystal Ball nebo Nothing in my way. A pak jsem si pustila Hurts a hrála jsem Hurts. A pak jsem si pustila Redhoty a hrála jsem Redhoty. A pak chvilku Muse. A Far Far Away od Slejdů. A House of the rising sun od Zvířátek. A pak mi začalo umírat rameno, tak jsem to musela odložit 😀 Nic se nesmí přehánět.
Hrozně mě to baví. Baví mě, jak mi to jde. Jak se zlepšuju. Jak jsem schopná zahrát věci, kterejch bych se pár měsíců zpátky bála. Baví mě, jak to pro mě teď znamená něco jinýho než dřív. Jak mi to mění náhled na hudbu, protože u každýho skvělýho songu od začátku přemejšlim, jak ho zahrát, a špicuju uši na basovou linku a prsty mi cukají, jak se snažím pochytit rytmus. Dřív jsem to dělala jen někdy. Teď to dělám pořád.
Někteří lidé se mění. Každou chvíli.
P.S.: Ha, našla jsem na Photobucketu ještě jednu, o níž jsem si původně myslela, že se neuložila 8)
10 reakcí na „Vánoční pohlednice“
moc krásné, krásně napsané, krásné pohlednice
Děkuji za pěkné pohlednice do soutěže. Už jsou umístěny s dalšími a čekají na zveřejnění, to bude 1. prosince. Dám vědět!
Ještě se chci zeptat, ta poslední, kterou jsi teď objevila, patří také do soutěže? Mám ji přidat? Je pěkná.
P.S. pěkné vyprávění, tak ty jsi basistka? To se nevidí každý den…
A s tou babičkou, víš, udělalas dobře, že jsi za ní zašla. Prarodiče už moc těch radostí nemají a největší radost je z vnoučat. Ať jsou malá nebo velká.
[2]: Budu ráda, koukala jsem, že můžu soutěžit se třema, tak proč to nevyužít
Já vim, proto se taky snažim. Mám ji ráda, už to není, co to bývalo, co umřel děda. Zlomilo ji to. Tak se jí snažim přidat trochu radosti do života aspoň tím, že na ni nezapomínám.
[4]: Děláš dobře a jsi príma holka. Vím, jaké to je, sice nejsem babička, ale viděla jsem to na mamce, jak pookřála po každé návštěvě – ať svých (už dospělých)dětí, nebo vnuků. Když mohla jezdit, tak to bylo dobré, ale když už to nešlo, byla odkázaná jen na návštěvy. Pravda, já byla s ní, ale to se nepočítá. Takže je vážně skvělé, že na babičku myslíš.
[4]: Mám to s babičkou stejné. Před dvěma lety zemřel děda a ona se z toho ještě stále nevzpamatovala a pak – na začátku roku prodělala mozkovou mrtvici a musím ji prostě nějak říct, že není úplně blbá a i když si toho moc nepamatuje, že se musí snažit. Vždyť přece se lidi dostali, i když ne možná úplně, z horších mrtvic, takže se snažím, aby se i ona snažila. Teď u ní byla teta, co přijela s přítelem z Prahy, takže i to ji malinko rozveselilo
Mimochodem, moc pěkné pohlednice. Tak si říkám, že bych zase jednou nějakou amatérskou nakreslila/namalovala a pak bych ji zkusila dát na blog
Chtěla bych umět hrát na hudební nástroj, ale já bohužel nemám hudební sluch, takže to asi nepůjde..
Krásné pohledy úplně z nich vyzařuje vánoční atmosféra 🙂 Babička má zajímavou výmluvu. My máme dvě kočky a ještě jsme jim drápky nestříhali (možná je to tím, že jsou celoročně venku) Určitě je super hrát na kytaru 🙂 já jsem hrála maximálně na flétnu
[7]: Jo, to bude asi tim. Divokejm kočkám se drápy obvykle nestříhaj, to by si toho asi moc k žrádlu neulovily.
Pěkné pohledy 😉 , už se těším na Vánoce
Milá Phoenixrise, dnes přišel ten den D, kdy se otevřela galerka – tedy ne příšer, ale vánočních pohlednic. Přijď se podívat, stojí to za zhlédnutí. Můžeš si i kliknout v anketě a pozvat i své blogové přátele…
Hezký víkend!