Myslím, že mi začíná regulérně harašit. Jak jsem měla zezačátku měsíce nehorázně aktivní náladu, tenhle tejden jsem nehorázně proflákala a začíná mi to lézt na mozek. Celej den, pokud zrovna necivím na Doctora Who, civím do blogu a horečnatě nad ním přemýšlím. A nad sebou. Takový ty dny, který ubíhaj, aniž byste je čímkoli důležitým zaplnili, a vy víte, že už se nevrátí, a že, což je nejhorší:
Nevím, jestli jste to někdy zažili a jestli mi rozumíte, co tím myslím. Někdy mívám sny, kdy najednou začnu panikařit, protože si uvědomím, že bych někde měla být a něco dělat, nebo se něco stane. Ale když tam pak dorazím, nikdo si nevšimne, že jsem přišla pozdě a já nevím, jestli tam vůbec mám být, ale nikdo se ani netváří, že bych neměla. Prostě to nikoho nezajímá. Jsem vzduch. Jako bych tam vůbec nebyla.
Dneska si to ten pocit neviditelnosti jdu trochu napravit do Popa, na kamarádčiny narozeniny. Tam snad nebudu mít pocit, že jsem neviditelná a nadbytečná. A nebo to naopak ucítím ještě víc. Neni to poprvý, co se dobrovolně vyškrtnu ze života všech lidí, které znám, a dobře vím, co přijde. I když si člověk o sobě nemyslí, že je nějak důležitej, stejně něco v něm potřebuje vědět, že je, a setkání s uvědoměním si, jak jsme bezvýznamní a jak naše nepřítomnost nebude žádná tragédie vždycky nepříjemně šokuje. Dobře si vzpomínám, jak se pro mě svět proměnil posledně, a to přitom šlo o půl roku, jen šest měsíců. To je krátká doba. Ale rok? Kolik se toho může stát…
Napadlo mě, co bych tenhle rok všechno chtěla dělat.
- napsat e-book s pomocí vlastních archivů
- dostat mezi lidi svou poesii, aspoň jeden sešitek si vytisknout sama pro sebe na recyklovanej papír
- jezdit na kole a zpevnit si zadek
- zapracovat na plochym bříšku
- nafotit nějaký naprosto fantastický fotky na D/A
- nechat nafotit nějaký naprosto fantastický fotky sebe sama. Jsem mladá a sexy, když na to přijde 😀 Nikdy už nebudu vypadat líp. Muhaha. Možná i nějaký akty. Anybody interested?
- jamovat, buskovat, hrát s pouličními muzikanty, zažít to vzrůšo
- najít způsob, jak naložit s tím svým psacím střevem. C’mon, ne každej umí psát. Tak by přece neměl bejt problém založit si na tom živobytí, ne? Nebo si aspoň trochu přivydělat.
- naučit se s WordPressem
- číst víc o HTML, zkusit v něm naprogramovat aspoň nějakou jednoduchou stránku
- naučit se něco novýho, co mi bude v životě užitečný, nějakej skill, díky němuž se člověk stane použitelnějším v životě
Hm, sepsat si takhle svoje plány vždycky pomůže od splínu 🙂 Už se vidím jak běhám po Londýně s fialovýma punčocháčema a rezatou hlavou a jsem maximálně šťastná 🙂
Báj d vej, včera jsem se pokoušela obejít zdejší nastavení a vyrobit si štítek do menu, kterej by odkazoval na všechny moje zdejší články, zmiňující slovo minimalismus. Nepodařilo se mi to a šíleně mě z toho rozbolela hlava. Prohlížela jsem si pak článek o nejlepších navrhovaných změnách na Srdci Blogu a vůbec jsem nepochopila jedno přesvědčené prohlášení, že rubriky a štítky se navzájem vylučují. Co je to za kravinu? Přece kdyby se články daly štítkovat, pak by menu vypadalo pořád stejně, pořád by v něm bylo několik hesel, ovšem na některé články byste se dostali přes více z nich – pokud byste si štítkovali články více štítky (s čímž se počítá). Pokud by ovšem člověk dal každému článku jen jednu nálepku, pak by vše zůstalo při starém, ne? Asi jsem blbá, vysvětlete mi to někdo, jestli se pletu, ale já jsem přesvědčená, že po zavedení štítků bychom jen dostali víc možností, nepřišli bychom ovšem o možnost normálních rubrik, protože štítky umožňují i klasické rubrikování, kdežto opačně to bohužel nefunguje.
No nic, jeden z mnoha povzdechů nad zdejším nemožným systémem, kterej ještě ke všemu naprosto NENI MOŽNEJ. Ale co už. Nová adresa už existuje, je to jen otázkou času a energie.
Jo a báj d vej, asi jste si všimli úpravy záhlaví. Neberte to nějak tragicky, jen se fakt těším a jak zrovna dneska vyšel na Srdci článek o blozích au-pair, měla jsem najednou chuť dát to na tom svém taky nějak znát. Mwahaha. Teď mi to došlo, já zase budu au-pair. Dětičky, těšte se, teta Em Poppins je na cestě >:)
8 reakcí na „To-do listy uklidňují“
To záhlaví je vážně pěkné! Jestli jedeš do Londýna, tak ti dost závidím! 🙂
Mluvíš mi z duše… Dny nebo i týdny (to záleží) se u mě střídají v podobném rytmu. Někdy stihnu udělat fůru věcí a jsem na sebe pak večer řádně pyšná, ale pak přijdou ty chvíle, kdy člověk prosedí x dnů u kompu nebo u telky a ani neví, jak k tomu došlo, ale už jsou fuč a nikdo už je prostě nevrátí. A nejhorší na tom všem je, že to je všem úplně jedno. Jen člověk sám se tím trápí…
Mě osobně to-do listy teda spíš znervózňují než uklidňují. Jelikož je nikdy nedokážu splnit do puntíku, tak mě akorát vytočí to, co jsem pořád ještě neudělala neudělala (jestli to teda vůbec kdy udělám)
ovšem! záhlaví je naprosto dokonalý, a nejlepší je tam mezi těma klasickejma sights ta letící tardis :))
jo, kéž by mě to blogování taky zase chytlo..
[1]: Do Londýna ne, jedeme dolů poblíž Brightonu, ale tak chtěla jsem něco anglickýho
[2]: A zkusila sis ty úkoly někdy rozložit do menších kroků? Já když si na to-do list napíšu "Zařídit cestovní pojišťění", tak mě chytá hysterie, ale když to pojmeš jako "poptat se všech možných známých, kteří dělají v pojišťovnách, nechat si něco doporučit, porovnat si nabídky na netu", tak pak už to jde samo. Položka "Jít na pracák" taky nezmizí, dokud si neuvědomim, že si musim ze všeho nejdřív na netu nastudovat, co všechno musím mít sebou, a ty dokumenty dát do kupy. Jakmile je mám pohromadě v jedné složce a vím, že mi nic nechybí, zajít tam je absolutně to nejmenší. Člověk si prostě musí uvědomit, co je třeba udělat jako první, a ty úkoly se pak plní samy.
[3]:
Však ono to přijde, neboj.
Moje maminka je to- do listová. Každý den odpoledne si sedne ke kuchyňskému stolu a napíše na A4 kupu aktivit, včetně těch, co už od rána stihla – a pak začne hned proškrtávat. Že je to prý povzbudivější, než kdyby si seznam napsala hned ráno a neviděla nic proškrtnutého 🙂
[5]: To je pravda, dělávám to podobně. Mívala jsem krize, kdy jsem měla pocit, že jsem za celej den nebo tejden neudělala vůbec nic. Tak jsem si napsala seznam a pomohlo mi to vidět, že jsem dělala spoustu zajímavých věcí. Ale taky fakt, že bych jich mohla dělat mnohem víc. Ostatně někdy tak funguju i s blogem. Spoustu věcí dělám víceméně jen proto, abych je pak mohla napsat sem a vidět, že jsem dělala něco zajímavýho
Což je taková docela dobrá záminka, proč dělat zajímavý věci.
Em. Poppins uiii :3 Skoro se těším i za tebe, až tam budeš a až budeš o všem psát! tohle mě hrozně zajímá. Kupa nových zkušeností v prostředí, který miluješ, no super! 🙂
Mno a štítky bych taky ocenila o mnoho víc, než rubriky, už kvůli rozřazování článků, člověk si občas prostě není jistej kam co zařadit, protože mnohdy jen jedna rubrika nestačí. V tomto 100% vede blogspot. Bohužel mě se nechce zase a zase stěhovat
Když se řekne "to-do list" vybaví se mi učení se na maturitu. Na každý den jsem měla napsané, co se mám naučit. Teď už je ani tak nedělám, spíš si řeknu, že třeba do konce týdne se musím umět celou genetiku.
Ty štítky by se mi taky hodily. Občas se mi stane, že bych článek zařadila do dvou rubrik.