Je to sranda, občas se tu objevit a prolézt nové komentáře. Baví mě vidět, že se ty roky práce vyplatily, zpětné odkazy fungují a moje články si denně rozklikne několik lidí, přestože už sem nepřispívám.
Nedávno jsem si ale všimla jedné věci, která mi nedá spát. Přestože byl de facto ukončen, tenhle blog má pořád ještě 47 následovníků, kteří ho sledují přes Bloglovin. 47! Kdo jste, lidi? A na co tu ještě čekáte?
Ne, vážně, ten zájem a ta důvěra mě těší, ale co by mě potěšilo mnohem víc, by bylo, kdybyste se přidali k těm dvaceti, co si už do hledáčku píchli i mou novou adresu. César nestárne, César jenom zraje, a fénix rozhodně nepřestal blogovat, jen si své hlavní hnízdečko přestěhoval jinam. A že se mu tam líbí.
Vlastní doména je jinej svět. Vlastní pravidla. Svoboda. A vo co jako de. Těch pár stovek za rok ani nepocítíš (ani nevim, kolik platim), a i když mi to zezačátku dalo celkem zabrat, zpunktovat to k obrazu svému, poměrně rychle jsem se zabydlela a už bych neměnila. S WordPressem jsem spokojená. Mám tam všechno, co potřebuju, a mnohem víc.
A bloguju pořád stejně, aspoň doufám. Pořád hodně melu o kočkách a o Anglii (no bodejť, když se v ní právě nacházím a je mi tam maximálně dobře), furt se něčemu naivně divim, furt stejně na věci nadávám, když se nedějou podle mýho gusta, a pořád si nejsem jistá, co dál se životem. A taky pořád bojuju bitvy, co maj význam. Pořád mě baví podávat pomocnou ruku všem, co chtějí mít ještě trochu zajímavější blog nebo i trochu smysluplnější život.
Tak se za mnou pojďte podívat do nového. Od prosince 37 článků o au-paiření v Anglii, o meditování i o blogování, tak snad je z čeho vybírat 🙂 A kdyby vás nebavilo to, vždycky vám můžu slíbit hafo kočičích fotek či – pokud jste členem či příznivcem, mohlo by zajímat – nemilosrdné pranýře AK blogerů. A zrovna máme koťata, muhaha >:)
338278844250068