Rubrika: co se mi honí hlavou

Tak já si tu v klidu píšu, tvořim a vymejšlim a najednou se vám do mně dala taková rejpavá, že jsem to už dlouho neviděla 😀 Víte, co mě totiž strašně vytáčí? Když někdo o někom nebo nečem prohlásí, že je to z vesmíru. Mám pro vás sdělení, možná to pro vás bude šok, ale já vám to prostě říct musim.

My lidé žijeme na planetě Zemi. Planeta Země se nachází ve vesmíru, kterej je děsně moc velkej a my nevíme, co všechno v něm kromě nás je, ale – a teď přijde ta podstatná část – to kromě nás znamená, že (dobré ráno) my v něm žijeme taky!

Takže ksakru přestaňte dělat krávy a uvědomte si, že naprosto všechno je z vesmíru a že je tudíž naprostá hovadina o něčem to zdůrazňovat. Bleh. To jsem se zase krásně nasrala 😀

Včera jsem se nechala inspirovat Maudiným nápadem a navrhla panu Božskému (tohle se asi ujme :D), že bychom místo už poněkud rutinního vysedávání v hospodě mohli jít bobovat (nebo spíš igelitkovat, jelikož boby jsem ani za zlatý prase nemohla najít. Ono totiž najít cokoli v našich sklepech vyžaduje nadměrnou inteligenci a trpělivost, a i když jsem měla teorii, kde konkrétně by se ony boby mohly nacházet, v inkriminovaném sklepě na mě čekalo překvapení v podobě asi stovky kartonovejch krabic, naházenejch přes sebe. Vzhledem k mojí „neskonalý“ inteligenci a trpělivosti jsme teda čapli dvě ušmudlaný igelitky a šlo se :D).

Riegrák bych nepoznala. Nejen že jsem tam dlouho nebyla, ještě k tomu si ho takhle zasněženej pamatuju leda tak z dob, kdy jsem se ještě do těch bobů mohla posadit s nataženýma nohama. Tehdy mě do nich máma vždycky posadila už před barákem a do toho parku mě dotáhla 🙂 Zbožňovala jsem to. A celý roky, kdy v Praze pořádně nenasněžilo, jsem na to jen nostalgicky vzpomínala, protože i v lednu a únoru jste v tý břečce mohli táhnout ledatak kačera. Jenže včera chumelilo celej den a to by bylo, aby nebylo 🙂

Šli jsme tam navečer, takže by asi měla bejt tma, ale opak byl pravdou – z toho všeho sněhu a smogu se udělalo takový kakaovo a vypadalo to fakt moc pěkně. Teda podle mě bylo světla tak akorát na to, aby člověk viděl na cestu, ale nevšiml si, že holka vedle něj má totálně rozmazanou řasenku 😀 (ta holka jsem byla já, vypadala jsem jak pudl, ale jak říkám, naštěstí nebylo nic vidět – teda aspoň mi to pak pan Božský tvrdil :D).

Na dvoukopčáku nás čekalo překvapení – v prostředku tam zbudovali takovej obří předěl, skokánek nebo hrázi – říkejte si tomu, jak chcete, prostě to mělo za následek, že jste nemohli dojet úplně na konec sjezdovky, ale jenom do půlky. No, nakonec nám to nevadilo, protože i na tý půlce jsme se s těma našima igelitkama vyblbli a samozřejmě i řádně vyváleli. Jelikož na nás nezůstala nit suchá, nezdrželi jsme se dlouho a vydali se ocenit teplo mého útulného domova a čaje 😀

A jak už tomu bývá, nakonec přece jenom došlo i na tu hospodu. Sice pozdě, ale přece jsme se vydali do Karlose, odkud jsem se vrátila asi tak v půl třetí ráno. A jelikož nám ujel noční bus a šli jsme asi dvě zastávky pěšky v tý největší kládě a chumelenici, dorazila jsem víc než zmrzlá a chcíplá a dneska se od rána divim, že vůbec můžu chodit a hejbat se 😀

No, pokud jde o dnešek, měla jsem v plánu nějakej ten den otevřených dveří, ale nakonec jsem se na to samozřejmě vyprdla, protože když vstáváte v jedenáct a ono to má bejt někde bůhvíkde od dvanácti a venku už zase (nebo vlastně furt) chumelí… no prostě našla jsem si doma lepší „zábavu“, která mě sice nebere, ale aspoň kvůli ní nemusím ven – a sice učení.

Docela mile mě překvapilo, jak mi jdou logický příklady z OSP. Naprosto nechápu jen dva typy – jeden se zlomkama a jeden s obyvateli Transylvánie. Oba je fakt nesnáším! >:E Druhá věc jsou samozřejmě číselný řady. Z těch mi jde hlava kolem a jelikož k nim nemám klíč, nemůžu si ověřit svoje teorie.

Taky jsem se během docela krátký chvilky naučila etiku. To je vůbec můj oblíbenej předmět, hned po angličtině. Na oba tyhle předměty totiž máme vynikající lektory, kteří si nehrajou na „dospěláky“ a nesnaší se nás nachytat na nějakejch zákeřnejch otázkách – jde jim prostě jen o to, abychom rozuměli podstatě předmětu. Teda aspoň tý etikářce, protože pokud jde o našeho lektora angliny, to je takovej zevl, že mu jde nejspíš jen o to, abychom si dobře pokecali a zasmáli se 😀 Jako já to nemyslim nijak špatně, mám ho ráda. Je to děsnej pohodář a prostě fakt týpek, no 😀

Mno, tolik ke škole. Právě kopíruju do pc starou zálohu z externího disku a jsem docela zvědavá, co tam najdu za poklady. Neustále totiž zjišťuju, co všechno se mi v posledních letech ztratilo z kompu. Poznám to jenom u fotek, bohužel. Jednou za čas si prostě vzpomenu na nějakou složku, kterou pak naprosto nemůžu najít. Virus? Nevim. Každopádně mě to pěkně sere.

Omlouvám se, že tu zatím nemám menu. Snažila jsem se ho nějak vymyslet, ale vypadalo to blbě, takže než to vymyslím nějak líp, prostě ho sem radši nedám vůbec. Stejně tu zatím nemám tolik věcí, abyste se v tom nemohli orientovat i bez něj 🙂

Tak. Dneska jsem se dozvěděla naprosto nepochopitelnou věc – nejen že jsem tu úterní psychologii dala, ale ještě k tomu na jedničku! 😀 Vůbec tomu nerozumím, podle mě to musí bejt nějaká chyba, protože jinak by to znamenalo, že jsem měla zatracenou kliku při tipování – protože jestli si někdo myslí, že jsem to snad všechno věděla, tak to se šeredně plete 😀 Já totiž navzdory obecnýmu přesvědčení nejsem žádná Grangerová XD

Což vám názorně dokážu, jen co se dozvím výsledky dnešních mezinárodních vztahů. Mnemotechnický pomůcky se sice osvědčily, ale ten test byl fakt nechutnej a drtivou většinu otázek jsem naprosto nevěděla. Už teď vím, že dobrejch pět jich mám špatně a na ty další se radši ani neptám. Kikina, co se mnou chodí do školy, prohlásila, že tohle jsem říkala i před psychárnou a pak dostala jedničku, takže jí určitě budu mít zase. Já na to že jesli jo, tak sním vlastní čepici 😀 Ale já jedničku nepotřebuju, chci to jen dát. A jestli to vyjde, slíbila jsem rodině uvařit večeři 🙂 Což jsem si dneska natrénovala vařením pro tátu. A chutnalo mu, muhehe 😀 Jsem jenom zvědavá, kdy mě ta „vařící“ nálada přejde, tohle není normální.

Tak mě napadá, že vzhledem k tomu, že psychárna byla zkouška a mv jenom zápočet, je docela zajímavý, jak bylo tohle nepoměrně těžší. Na druhou stranu je fakt, že pakliže si opravný termíny musíme platit, budou se nejspíš snažit udělat aspoň něco tak těžký, aby to řada lidí nedala – a oni si tak nahrabou. Samozřejmě, je to jenom teorie, ale ten test byl fakt zákeřnej.

Tyjo, jsem strašně ospalá, mám deficit jako noha a bolí mě oči. Celý dopoledne jsem vejrala střídavě do poznámek a na monitor, a to tak intenzivně, až jsem z toho začala vidět dvojitě. No fakt. A tak jsem toho nechala a poslední asi hodinu před odchodem jsem jen tak běhala po bytě, hrála na klavír atd. Chytla mě totiž děsně tvořivá. A tak jsem se do toho pořádně opřela a snad z toho vzniklo i něco posluchatelnýho 🙂 Chvála budiž zkouškovýmu. Uklizeno mám fakt líp než na Vánoce a ještě se mi vrátila tvořivá 😀

Ta jednička z psychárny mi navíc nesmírně zvedla náladu a sebevědomí. A nejen ona. Někdy v listopadu mě kontaktoval jeden známej z netu, fotograf, a že prý by mě rád fotil. Nejdřív jsem se mu vysmála, ale nakonec jsem si řekla, že když nebudu mít pěkný fotky od profi fotografa, tak od nikoho, a šla jsem do toho. No a výsledek? L-u-x-u-s-n-í! 😀 Slintám u těch fotek už snad hodinu. Jednu vidíte v mém medailonku a pár dalších možná přidám později. Sebestřednosti není nikdy dost 😉

Táák, to už bude asi pro tuto chvíli všechno, nějak mě nenapadá nic dalšího, co bych vám chtěla sdělit. Tož se tu mějte, děcka 🙂

Že by já? 😀 Ne, fakt, myslela jsem, že napíšu tak odstavec o tom, jak nic neumim, a najednou… no, však posuďte sami.

Nevěřila bych, že je to možný, ale dneska už od rána (no dobře, cca od desíti) sedim u kompu a šrotím. Teda samozřejmě že nešrotím celou dobu, ale i tak už se o ty mezinárodní vztahy zajímám šílenejch dvanáct hodin. Místo očí mám dva tenisáky a v mozku takovýho guláše, že bych k němu nemusela ohřívat ani knedlík.

Jedna z věcí, kterou mám ráda na facebooku, je fakt, že tam nepřestávám narážet na skupiny s naprosto vystihujícím jménem/názorem/přesvědčením. Například dneska jsem se přidala ke skupině „Dokážu dělat cokoliv místo učení“ 😀 Jakkoli mi totiž hoří koudel u prdele, dneska jsem si uvařila vynikající obídek (kuřecí steak california s brambůrkama na másle opečenýma), dokonale jsem si uklidila, vyluxovala svůj pokoj, předsíň i kuchyň, uklidila poličku v koupelně (dvakrát), posilovala břicho a ruce, čtvrt hodinky jsem si schrupla na podlaze, skoukla jeden díl show Jeffa Dunhama a udělala ještě dalších tisíc věcí, o nichž už ani nevim. No neni to zkouškový báječný? 😀

Samozřejmě že při tom všem jsem se vážně snažila učit, takže jsem si zase na prstu vypěstovala psací mozol, kterej se mi vždycky udělá, když moc dlouho píšu. Taky mě šíleně bolí kolena, protože nejsem schopná na tý pitomý pc židli sedět jinak než v turečáku nebo s bradou na kolenou. Kdepak nohy na podlaze, pcha 😛

Jenže přes veškerou snahu nemám moc šancí tu zkoušku udělat. Je toho prostě příliš mnoho, než aby se to člověk naučil za jedinej den (i kdybych se to šrotila tejden, nevypadalo by to o moc líp), a hlavně je tam asi tisíc a jedno datum, a to je můj velkej kámen úrazu. Pamatuju si jediný blbý datum z těch všech, a to datum založení EU – a to je tak banální věc, že to tam stopro nebude. Krom toho naprosto nejsem schopná zapamatovat si rozdíl mezi Radou Evropy, Evropskou radou a Radou EU. Možná jsem blbá, ale ty věci mi zní totálně stejně a kdybych si stokrát přečetla, co která z nich je, stejně je spletu.

A to ještě není všechno. Naštěstí těch asi padesát jmen, co se pojí k různejm ideologiím, dílům a smlouvám, mám docela ošéfovaných. Na fb (jaká to užitečná věcička takhle o zkouškách) se totiž strhla taková menší mnemotechnická poradna, kde jsme všichni naházeli různý pomůcky, podle nichž si ta jména spojujeme s tím, k čemu patří. Někdy je to naprosto šílený, ale světe div se, já si to tím spíš pamatuju 😀

Tak například:

Překlad? Zbygniev Brzezinsky proslul jako jeden z prvních teoretiků totalitarismu (definoval jeho 8 znaků), působil jako poradce prezidenta Cartera a sepsal dílo Velká šachovnice, v němž mluví o oblasti euro-asijského balkánu, což je půlměsícové (banánové) území od Chorv. hranic přes Turecko, Írán a Afghanistán až po Kavkaz. Spojuje se s pojmem „politika lidských práv“, což znamenalo pomocí idealistických cílů dosahovat realistických ústupků a oslabení soupeře.

Mně osobně se líbí pomůcka, kterou jsem si vymyslela na světovou banku. WB (World bank) je pozpátku BW -> říká se jí Bretton Woodská organizace. Začíná na W jako Washington DC, kde sídlí. Washington byl prezident a hlavními orgány WB je Rada guvernérů a President. A když si nemůžu vzpomenout na podružnou organizaci WB, tak je to hIBRiD -> IBRD. Dalo by se to pamatovat jako obrácený „drbi“, ale hibrid se mi líbil víc 😀

No, tak doufám, že tam aspoň jedna z těchle blbinek bude, protože jestli ne, tak mi celý vymýšlení pomůcek bude na hovno. A taky se modlím, aby tam bylo co nejmíň těch stupidních letopočtů 😛

Naštěstí, jak jsem před chvílí zjistila, mám tu zkoušku až od 15:15, takže se nemusím šrotit celou noc, jak jsem se původně obávala. Myslela jsem totiž, že to mám už nějak ráno. Takhle mám ale ještě celý dopoledne, takže se můžu jít v klidu vyspat, což mi bodne, jelikož mám od včerejška docela solidní deficit. Problém je, že jsem do sebe právě nalila dvě kafe a to poslední, co se mi chce, je spát 😀 Chjo, jsou to ale problémy…

No, ale abych od nich aspoň na závěr příspěvku trochu odběhla, tak včera se mi stala taková veselá příhoda – šla jsem s kýmsi do čajky a tam jsme potkali partu kamarádů, který bychom čekali kdykoli a kdekoli, jenom ne tam a v tu chvíli. Já jsem na nečekaný potkávání známých tváří docela zvyklá, takže mě to nijak nepřekvapilo, naopak jsem byla ráda, že je po dlouhý době vidim, ale můj „kolega“ z toho měl doslova šok a asi pět minut vůbec nemohl mluvit, takže z toho asi zase takovou radost neměl 😀 No, co. Hlavně že jsme si pak dobře pokecali, já osobně vypila dvě obří konvičky čaje hned po sobě, takže jsem protáhla nohy při běhání na záchod, a pak jsme si u mě doma dali vynikající tousty a skoukli Simpsonovy ve filmu. Takže si na seznamu filmů k vidění můžu jeden odškrtnout. Dneska pro změnu stahuju Ballet shoes a Center Stage 2 – zachtělo se mi po dlouhý době nějakýho toho tanečního filmu 🙂

A už dost tlachání, jdu si lehnout. Ať to zítřejší dopoledne neprospim.

Už jsem zmínila, že miluju písmeno m? Tolik krásnejch slov na něj začíná – včetně mýho jména 😀 A tolik krásnejch slov ho obsahuje. Třeba takovej mumínek, to je slovo jak se patří 😀 Včera jsem si hrála s písmenkama k jednomu obrázku, kterej jsem si chtěla dát na plochu. Chtěla jsem tam napsat minimalism a jak to tak píšu, najednou koukám, že to vypadá jako minimal is m. A tak jsem si vzpomněla na jeden minimalistickej obraz, kterej byl velkej jako monitor a nebylo na něm nic než vytištěný černý „m.“ na bílym pozadí. A najednou mi to všechno zapadlo do sebe. Vždyť to písmenko v sobě obsahuje celou minimalistickou filozofii! No není to skvělé? Je to skvělé! 😀 Minimalismus je totiž filozofie krásná a úctyhodná. A čím dýl se taky o něm budu rozplývat, tím menší mám šanci, že zítra dám ty mezinárodní vztahy 😀 Takže s chutí do toho a ať žijou opravný termíny 😀

Když jsem tak začala sepisovat tenhle článek, došlo mi, že se mi vlastně vůbec nechce psát po bodech, co mě všechno potkalo. Předně si to tak docela nepamatuju a za další to neni zajímavý. Celej rok jsem trpěla poměrně vážnýma psychosomatickýma potížema a jelikož moje duševno i fyzično trpělo, nedokázala jsem si prostě užít nic, co se kolem mě dělo. Což mě trápí, protože mě potkala řada krásnejch věcí.

Někdy mám pocit, že vlastně nikdo neví, co a proč mi bylo, a tak mám pořád nutkání se k tomu vracet a vysvětlovat to. Ale dneska s tím končím. Nezáleží na tom, co se stalo, protože hlavní je, co jsem si z toho odnesla.

Takže – co jsem zjistila v roce 2009?

Tak to přišlo. Věc, který jsem se doslova roky bránila, je tady. Ani nevím, co cítím – radost? Uvolnění? Spíš je to takovej negativní pocit, smutek z opouštění něčeho, k čemu jsem až příliš přirostla. Můj starej blog pro mě byl vždycky hodně důležitej a nikdy jsem si nedokázala představit, že bych se mohla prostě sebrat a jít jinam. Jenže jak pravili klasici, „svět sa čenžnul“ a „nevidím jiného východiska – musíme sníst psy.“

Pokud vám přijde, že melu nesmysly, tak vás musím upozornit, že lepší to nebude. Kromě jiných věcí jsem totiž známá svými články bez hlavy a paty a nebo naopak hluboce filozofickými depresivními výlevy. Kromě toho z devadesáti devíti procent píšu nespisovně, což někomu možná vadí, ale mně tak prostě zobák narostl a když si někdy chcete zanadávat, je trochu divný použít sprostý slovo v jinak spisovný větě – a že já nadávám skoro furt. No tak to vidíte, už zase melu hovadiny… Radši to nechám bejt a pokusím se proniknout do tajů blogu.cz – jelikož zatím se v tom vůbec nevyznám 😛

Ráda bych řekla, že se v novém kabátku pokusím o zlepšení úrovně po vzoru velectěné Maude (jíž jsem taky ukradla název prvního článku), ale znám se až příliš dobře, než abych věřila, že se mi to podaří.