Rubriky
Z deníku au-pair

Anglie. Slunečno. Účes stále drží. My teda rozhodně víme, jak se užívá dne.

Čas. Čas! Kdo ho dneska má?
Nějak se toho hodně děje a já to nestíhám zapisovat. Celej tejden máme naprosto fantastický letní počasí, kolem dvaadvaceti stupňů, slunečno, nádherně. Jednou jedinkrát, včera, se nám trochu zatáhlo a lehce kapalo, ale to spíš jen tak aby se neřeklo, ve skutečnosti máme fakt léto.
V úterý jsme toho využili a v nestřežené chvíli hupsli do bazénu. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli to máme povolené (byla jsem z většiny přesvědčená, že mi Ashleigh říkala, že můžeme, ale raději bych si to byla ještě pro jistotu ověřila), nicméně nikdo nebyl doma, tak se nebylo ani koho zeptat – jak příhodné. Takže prostě nešlo odolat 🙂
Znovu jsem si připadala jako ve snách. Facebook mám zaplavenej povodněma v Čechách, trnu u fotek nábřeží, z nichž teprve si člověk uvědomí, kam až ta voda vylezla, a v Anglii azuro, počasí na koupání. Od hladiny se mi do očí odráželo sluníčko a já si furt musela řikat, tohle snad ani neni možný. A protože ten svůj pošahanej život dobře znám, už jsem začala uvažovat, co všechno se mi posere v příštím roce, když tenhle je takovej vesměs vycházející. Nejsem na takovou pohodu a bezstarostnost zvyklá.

No, zase tak bezstarostný to neni. Tenhle tejden jsme pro Ashleigh namakali hodně hodin navíc a ještě jsme nedostali peníze. Počítala jsem si to na papíře a mělo by to být skoro dvě stě liber namísto obvyklých sedmdesáti a já jsem hrozně nervozní, bojím se, že nám to nedá a že to zase bude nepříjemný a plný vysvětlování, jak jsme si zase nerozuměli… stresuju se tím už od čtvrtka. Jsem z toho o to zmatenější, že nám včera řekla, že jsme naprosto báječní, že takhle skvělé au-pair prý snad ještě neměla (nějak tomu nemůžu věřit) a že nám chce zkusit dávat sto liber týdně místo sedmdesáti. Což zní naprosto fantasticky! Až na to, že se bojím, že nám tu stovku bude chtít dát právě i za tenhle extra pracovní týden, což by vůbec fantastický nebylo a já se s ní nechci hádat, ale prostě… nesnáším tohle řešení peněz a dohadování se! Jednou je něco daný, tak by to tak mělo bejt, hergot. Jenže tady se věci pořád mění, ostatně i naše pracovní doba. S přišedším vedrem nám přibyly povinnosti (a jiné zase ubyly), například teď máme denně večer zalívat zahradu, a taky se čím dál častěji staráme o zvířata, jelikož Ashleigh je každou chvíli pryč a barák prázdnej. Najednou zjistíte, že jste dva tejdny nikde nebyli, protože jste furt doma a k dispozici.
Takže když nám včera večer napsala (anglickou simku využíváme hojněji, než jsem čekala, je to boží, bejt zase jednou dostupnej kdykoli, kdekoli), ať si vezmeme dneska volno a užijeme si víkend, že tu beztak nebude (rovněž prý klidně můžeme využít bazén, vida, tak už je to potvrzený), vlilo se do mě takový štěstí, že se to nedá popsat. Nečekaný volno v tak nádhernym počasí? Majgád!
Ačkoli by mi nevadilo ho barbarsky celý prospat, pan M. přišel s produktivnějším nápadem. Na neděli jsme totiž byli domluveni s jedním týpkem, co jsme ho potkali na svatbě, že pokud bude ještě pěkně, pojedeme na Seven Sisters. Pokud vám to nic neříká, JFGI, ale stručně řečeno prostě k moři na jedny hodně slavný útesy, kam se pan M. těší už neskutečně dlouho a jako jsem já roky mlela o celý Anglii, on roky mele o Seven Sisters, takže že tam máme konečně jet, je velká věc.
O to větší je pak fakt, že tam nakonec jedeme už dneska, protože Daniel, jak se ten týpek jmenuje, má dneska odpoledne taky čas, a pana M. napadlo, že když si dneska odbydeme Brighton, zítřek nám zbyde na Crawley a zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Jak říkám, mně by nevadilo se na všechno vykašlat a spát, ale to je právě na tom všem to skvělý – že mám vedle sebe někoho, kdo mě přiměje ty dny využít a dělat to, co bych jinak z únavy či ne úplně stoprocentního zdravotního stavu (dneska je mi nějak divně a bolí mě hlava) odkládala na neurčito a dopadlo by to s tím stejně jako s Londýnem, kam jsme se ještě pořád nepodívali! Je to už do nebe volající, obzvlášť když asi tak za týden má na Gatwick dorazit Maudě, aby tu strávila pár měsíců při práci. Jestli já jsem to neříkala, že bude na palici, když se do toho Londýna dostane dřív než my, a voilá, tady to máme! K vzteku 😀 Ale jak řikám, kdo má sakra na takový věci jako Londýn čas? Máme moc práce.
Ve čtvrtek nám odpadla Sally, místo toho se ale ozvala Jo, k níž jsme měli jet až za týden. Potřebovala akutně pomoct, tak slíbila, že nám protentokrát dá prachy přímo na ruku hned – v budoucnu nás hodlá platit jednou měsíčně a na účet, kterej si ještě musíme založit – a tak když jsme měli volno, co bychom nejeli.
Ten její barák je humus. Tam se neuklízelo už zatraceně dlouho a v takovejch závějích prachu nechápu, že tam ještě všichni nemaj astma. Nicméně za ty tři hodiny jsme s tím docela zatočili a šedesát liber do kapsy nás nesmírně potěšilo. O Joině synovi máme jisté zajímavé zprávy od Hanky a Libora, takže se mu snažíme vyhýbat, a i její dcera je fakt divná (posledně mě objala, normálně jsem se lekla, a pak nás oba děsně pronásledovala), ale máme to doslova pět minut od baráku a za deset na hodinu pro každého? Spolehlivě to předčí všechny ostatní práce, co máme, a navíc tam budeme moct pracovat třeba i čtyři hodiny v kuse, z čehož samozřejmě taky máme radost. Všichni ostatní vypadají, že hned co nás přijali, by nám nejraději osekali hodiny na minimum (asi jsme fakt rychlí nebo nevim). Victoria to udělala, Hugh, kam chodí pan M. sekat trávu, to udělal, a teď to udělala i Sally. Asi jim brzo všem nakašlem a budem se soustředit hlavně na Jo. Je fantastický, když si můžete vybírat. A uvažuju, že bych si vyrobila nějaký vizitky s naším číslem a rozdávala je i jinde. Být na telefonu jako staff na akutní cleaningy by nemuselo bejt špatný, když to bude za deset na hodinu. Myslím, že Hanka z nás může mít radost, že jsme tak pěkně poslechli její radu.
Mno, prozatím ode mě vše, jdu se na chvilku natáhnout a doufat, že ten bolavej krk přejde. A za pár hodinek už snad budu nasávat čerstvej mořskej vzduch z útesů 8) Jaj, to je život.

5 reakcí na „Anglie. Slunečno. Účes stále drží. My teda rozhodně víme, jak se užívá dne.“

to super počasí vám skoro až závidím, doufám, že tady už taky vydrží dýl než jen na dva dny.
s prací to máte evidentně dobré, snad bude víc lidí jako Jo, asi to chce hlavně čas, ostatní si musí prostě zvyknout na to, že nejste žádná superlevná síla z východní Evropy… ale to přijde 🙂

[1]: Ona to právě řekla naprosto výborně, když jsme byli na odchodu a měla nás platit. My jsme do inzerátu sice psali, že děláme za deset, ale když jsme u ní byli na tom pohovoru, vlastně jsme si to nepotvrdili – a ani teď když jsme k ní přijeli pracovat. Takže když došlo na placení, vlastně jsme si nebyli jisti, kolik nám dá. Takže jsem se tak zarazila a řekla jsem jí to a ona se usmála a povídá:"A vy jste byli jako ochotni pracovat za míň?" a já jsem řekla, že samozřejmě ani ne :-D A ona na to, že si to myslela, že přece když tam viděla tu cifru, tak to brala jako že asi máme jasno v tom, že si tolik zasloužíme, protože jsme tak dobří, a taková je prostě naše cena.

Naprosto s ní souhlasím. Je to náš čas a energie, co prodáváme, tak by to mělo bejt řádně ohodnocený. Škoda, že Ashleigh to tak moc nebere. Když máme extra hodiny u ní, slíbila nám šest a půl libry a ani to tak docela nedodržuje.

Zdravím,

[2]: že to někdo tak nebere… to vás nemusí zajímat. Pro vás jsou hlavní prachy 🙂 A jinak ať si každej myslí třeba o prdeli 🙂

Komentáře nejsou povoleny.