Teda že by včerejší večer byl suchej, to opravdu nemohu říct 😀 Ale než vás začnou napadat nějaký sprosťárny, vezmu to hezky popořadě.
Test i dú na školení jsem zmákla v pohodě. Věnovala jsem tomu pár ranních minut a postačilo to na 21 bodů z 25, což se vešlo do kolonky „výborně“ (následované kolonkami „prospěl“ a „neprospěl“). Takže jakoby vyznamenání. No, v tuhle chvíli šlo ještě o hovno, ale i tak to potěší.
O víkendu jsem byla nucena skousnout dloouhou návštěvu u tátovýho kolegy z práce, kvůli řezání dřeva. Nakonec to nebylo tak zlý. Vzpomněla jsem si, že už jsem na tý jejich zastrčený chatičce kdysi dávno byla. Detaily nevím, ale to místo mi bylo povědomý a pani toho tátova kolegy se hnedka ozvala, že si mě pamatuje a že jsem tam jako malá běhala po zahradě a fotila jejich kokra nebo co. Chvilku jsem na ní koukala jako když mluví o nějakym mym minulym životě, kterej si vůbec nepamatuju, ale bůhvíproč jsem si zapamatovala jejich vchod do sklepa, a když jsem ho teď viděla, vzpomněla jsem si, že jsem tam fakt už byla. Zvláštní, ale ne překvapivé 🙂
Cestou z návštěvy na chatu se máti rozhodla, že po patnácti letech sedne za volant a doveze nás na tu chalupu sama. Inu. Možná že má ridičák dýl než táta, ale jejím řidičskejm schopnostem zase tak moc nevěřim, takže jsem silně protestovala. Nicméně na moje protesty se tady už pár let ohledy neberou, a tak jsem se jenom hodně křečovitě držela popruhu, jako by mi to snad mohlo pomoct 😀 Nakonec to nebylo zase takový zlo, ani jsme moc nešňěrovali silnici, jen jsme se vlekli snad čtyřicítkou i tam, kde to táta normálně řeže stovkou. Vim, neměl by, ale jsem na to zvyklá a úsek, kterej díky tomu projedeme běžně za patnáct minut, jsme jeli snad hodinu. No ale zase mi nebylo tak blbě jako obvykle, takže nějaký plusy to snad má 😀 Tak jako tak jsme se ještě s tátou hodně smáli, když máma parkovala a málem sejmula plot. Ale to bylo tak jediný, co se jí kromě rychlosti dalo vyčíst (pominu fakt, že se neustále ptala táty, jestli neni moc vpravo – což nebyla ani náhodou, kolikrát jsem se bála, že to do nás napálí někdo z protisměru, když se tak roztahujem v půlce silnice :D). No, nakonec jsme teda nějak dojeli a čekal nás výbornej oběd v podobě karbanátku s kaší. A pak už ani nevim, co jsme dělali. Jo, mimochodem, cestou z tý návštěvy jsme jeli kolem úžasnýho pole plnýho máků a řepky a je věčná škoda, že jsme nezastavili, protože z toho mohly bejt mnohem luxusnější fotky, než tadyta věc nahoře (byť ta se mi taky bůhvíproč líbí, i když je to hrozně kýčovitý).
V neděli bylo chladnějš a dusno, tak mi nebylo moc dobře. Hlavu jsem měla jak ve svěráku a těžce se mi dýchalo. Shrabali jsme trávu, což mě obvykle docela baví, ale teď mi to dalo celkem zabrat, pak byl opět vynikající oběd, no a pak si táta ještě něco dodělal a jeli jsme. Mámin návrh, aby řídila, byl jednomyslně zamítnut.
Večer jsem si pak zpříjemnila s Panem Božským a poslední částí Matrixu, která mě ze všech nejmíň baví a kterou jsem nikdy úplně nepochopila, ale co na tom sejde, když máte vedle sebe milovanou bytost, žejo XD (jeez, to jsou hlody, no ale jako fakt :D)
Nevim proč, ale poslední dobou fakt dobře spim. Jako špalek, nic mě nevzbudí (kromě hladu a potřeby dojít si na záchod), i kdyby kolem mě lidi řvali smíchy, koukali na bednu nebo hráli na nenaladěnou kytaru (to si nevymejšlim, to se mi stalo, ale jak řikám, spala jsem jak špalek a vím to jen z vyprávění), a to dokonce i v cizím bytě a v cizí posteli, kde jsem nikdy předtím nebyla schopná usnout na dýl než pět minut. Doufám, že mi to vydrží co nejdýl, ohromně si to užívám. Po nedělním hrabání, Matrixu a dalších věcech jsem usla ani nevim jak a vzbudila jsem se až v půl dvanáctý, dokonale odpočatá. Blahořečený budiž spánek 🙂
Dneska už mi takový potěšení nebylo dopřáno, noví nájemníci pod náma se konečně rozhoupali k rekonstrukci a úderem osmé ranní hodiny spouští nekonečnou spirálu vrtání, bušení, klepání, řezání a všelijakýho dalšího rámusení. Oplatila jsem jim to třískáním do klavíru, když měli pauzu, ale nemyslím, že mě slyšeli.
Po snídani a ranní ehm rozcvičce jsme se s Panem Božským vydali do knihovny. Už dýl než rok si říkám, že bych tam zašla a obnovila registraci a čtenářskou vášeň, ale to víte, já a dokopat se k něčemu… a tak jsem k tomu byla „donucena“ až prosbou o zapůjčení kartičky. Chňapla jsem tu příležitost za pačesy a vydala se tam zaplatit těch šílenejch šedesát korun, no a teď mám zase jednou pěknou zásobu duševní potravy a jsem zvědavá, jak se mi to bude líbit. Reference jsou vynikající, tak snad se moje ruka při výběru nezmýlila 🙂
No, už se tu zase vykecávám. Radši čapnu nějakou tu knížku a nebo si možná na chvilku schrupnu, dokud maj ti permoníci zezdola pauzu. Že by se mi nechtělo spát, to se říct nedá.
No a vidíte, já se vlastně nestihla zmínit o tom včerejšim nesuchym večeru. Mno. Později 😀