No prosim, už to začíná – bordel v papírování. Dlouho dlouho nic, a včera večer mi přišel mail z centrály, že prý jsem místo originálu RT přiložila kopii a že ten originál musim urychleně dodat. Moje chyba to samozřejmě nebyla, šéf má snad vědět, že si ode mě musí vzít originál a ne kopii, ale teď to budu já, kdo si užene prdel, aby ten kus papíru doručil kamsi komusi, kdo ani nevim jak vypadá. No ale ne že by mě to zrovna překvapovalo. Zatím jsem nepoznala jedinou organizaci, kde by ten bordel neměli.
Ohledně toho nesuchýho pondělního večera – začalo to poklidně pivečkem a kofolou ve Stanu na Strašnický (mimochodem, báječný místo), a brzy jsme se v dobré náladě dopracovali ke spoustě panáků, dvěma talířům hranolek a jednomu talíři kroket. Bylo nám extrémně dobře, ale trochu zima, takže když nás vyhnali ze zahrádky, nechtělo se nám sedět pod stanem, a po chvilce debatování jsme se rozhodli vyrazit do ulic. Původní plán zněl tak, že někde koupíme flašku něčeho, a budeme pokračovat. Skulina v plánu byla, že v okolí nebylo kde tu flašku sehnat, a na místě za ní chtěli 600, což jako nasrat, žejo 😀 No a tak jsme se obešli bez flašky a vyrazili.
Ani nevim jak, ale za chvilku jsme se váleli všichni v křoví u cesty, jednomu chlapci se urval pásek o zábradlí, po němž šplhal, a ještě dostal po tlamě od popelářskýho auta, na nějž naskakoval za jízdy (když říkám, že dostal po tlamě od auta, myslím to doslovně, protože řidič přibrzdil a Standa to nějak nečekal, takže narazil hlavou do toho auta). Rozhodně se nedá říct, že bychom se nebavili 😀 Nicméně to hlavní přišlo až když jsme zapadli do přilehlého parčíku (to byl taky nápad) a objevili v něm takový to pítko na čudlík. Během minuty totiž někoho napadlo (ještě geniálnější nápad), že bychom se tou vodou mohli polejvat a že by to byla ohromná sranda. No, docela byla, ale během chvilky jsme byli všichni totálně mokrý a hele, ono zase takový vedro nebylo 😀
Ještě víc se to rozjelo, když jsme všichni shodili vršky (a myslím tím i holky, teda do podprsenek) a nic nám tudíž nebránilo v dalším polejvání. Přesto si říkám, že jsem si měla sundat i kalhoty – ty to totiž po chvilce pořádně odnesly, když zmíněný Standa dostal další úžasný nápad a přitiskl mě na proud z pítka, takže jsem měla během vteřiny totálně zmáčený kalhoty a voda mi po nich ještě stékala. Podotýkám znovu, že nebylo žádný vedro a že mít na sobě nalepený mokrý kalhoty, když ještě potřebujete dojet domů trambajkou, neni zrovna eňo ňůňo. V tu chvíli jsem záviděla Yuki sukni, kterou může vyždímat, a která jí během chvilky uschne větrem. Kdepak úzký kalhoty, to je jiná věc.
Nicméně i když jsme všichni měli evidentně hodně energie, po čase jsme se přece jenom unavili, a tak jsme to rozpustili. Standa navíc ztratil knoflík od kalhot (nechápu, co ten večer vyváděl), a tak je radši rovnou sundal a šel po ulici v trenýrkách (zajímalo by mě, jak se dostal domů). Cesta domů pak byla trochu nepříjemná kvůli všudypřítomný vodě (už jste někdy věšeli prádlo na tyče v MHD?), ale nakonec byl večer příjemně zakončen v suchých peřinách a v teple.
Shrnula bych to asi tak, že to byl báječnej večer, ale příště sebou beru ručník a náhradní pásek, protože jeden nikdy neví 😉
Mimochodem máte rádi závorky? 😀 (Já zjevně jo :D)