Už nikdy nebudu podepisovat smlouvy na ulici. Už nikdy nebudu podepisovat smlouvy na ulici. Už nikdy nebudu podepisovat smlouvy na ulici!

Zdravim. Teda spíš nemocnim, ale přišlo mi, že bych sem mohla hodit pár slov, než zapomenu, co všechno se dělo. Když ona ta psavá nějak vyprchala. Spoustu věcí si teď píšu do Rozepsanejch, protože to prostě neni natolik zajímavý, abych to chtěla zveřejňovat. Navíc mám mizernou náladu, a to většinou nebejvá dobrý na psaní. Ale dobře, zkusim to.

V úterý jsem se vydala vyřešit problém s mobilem a změnou tarifu, kterej už jsem doufala mít dávno vyřešenej a kterej měl bejt otázkou pár minut. Nakonec se to samozřejmě protáhlo a málem mi z toho hráblo, ale má to i svý pozitiva, takže se kvůli tomu už nebudu vztekat. Abych mluvila konkréněji, před dvěma tejdnama jsem na Pavláku narazila na takovýho sympatickýho týpka od T-Mobile, kterej mi začal cpát nějakej tarif. Na tyhle věci obvykle nereaguju, nicméně už delší dobu jsem plánovala zajít na pobočku a změnit tarif, protože ten, co mi napařili, byl ultra extra nevýhodnej a stál mě příšerný peníze. Jenže to by člověk nesměl bejt línej tam dojít, žejo, a tak jsem to dlouhou dobu odkládala. Takže když jsem teď viděla toho týpka, řekla jsem si, že toho využiju a tu změnu konečně provedu.

Týpek mi samozřejmě začal cpát něco, co jsem vůbec nechtěla, ale já se nedala. Řekla jsem mu, že mu na nějaký Přátele zvysoka a že chci zpátky svůj tarif Bav se, a to s nastavením pěti čísel, na který můžu psát smsky zdarma. Jemu se to samozřejmě nelíbilo, protože z toho má pár fňuků, zatímco z těch jejich „supervýhodnejch“ Přátel by měl nějaký dva litry. Ale co je mi po něm, já chtěla Bav se, tak mi dal Bav se. Jenže mi tvrdil, že to nejde udělat na mojí starý simce a že mi musí dát novou, tudíž i nový číslo. To se mi sice nechtělo, ale co naplat. Řekla jsem si, že když to nejde jinak, tak to holt nějak přežiju. Aspoň mě přestanou buzerovat ty desítky spamerů, co mi volaj s výhodnejma nabídkama všeho možnýho.

Převzala jsem teda novou simku s tím, že do pondělka by měla bejt aktivovaná. Přes víkend jsem to teda neřešila. Ovšem v pondělí simka ještě nefungovala, v pátek taky ne a další tejden už mě to začalo srát. Navíc mě napadlo, že když teď budu mít nový číslo, bude mi pořád fungovat i to starý a já budu platit dva tarify. Abych se vyzeptala na to, co všechno mě do tý doby napadlo, vydala jsem se teda konečně na tu pobočku. Dojít dva bloky by ale bylo moc jednoduchý, a tak jsem samozřejmě musela zjistit, že tu naši pobočku zavřeli a že musím na Floru. No dobře, to přežiju. Dojela jsem na Floru a napadlo mě – co když mi tu starou simku zrušej hned na místě? Neměla jsem přepsaný všechny čísla ze seznamu a některý bych mohla ztratit. Skočila jsem si teda do papírnictví pro tužku a sedla si pak před Florou na obrubník, abych si přepsala seznam do bloku. Jistota je jistota.

Zabralo mi to pár minut, a pak už jsem šla do prodejny. Slečna u přepážky mi pak řekla, že to je celý nějaký divný a ať tu smlouvu ihned vypovim, že na to mám do 14 dnů právo (byl třináctej). Mluvila trochu zmateně, a tak jsem nepochopila, co mám teda dělat po tom vypovězení, když chci ten novej tarif. Poděkovala jsem ale a šla. Cestou k metru jsem si znovu pročetla smlouvu a tam dokonce stálo, že když do sedmi dnů nebude simka aktivována, má se za to, že T-Mobile od smlouvy ustoupil. Byly to už dva tejdny, a tak jsem si řekla, že pro jistotu zavolám tomu týpkovi z Pavláku. Ten na mě moc milej nebyl, řekl mi, že si za to můžu sama, protože se mi nedovolali, a ať mu pošlu po smsce nějaký čísla jánevimčeho – už jsem ho moc nevnímala.

Když jsem s nim domluvila, vrátila jsem se ještě jednou do tý prodejny, abych si vyjasnila poslední věc – týpek mi zarytě tvrdil, že změnit tarif bez změny čísla nemůžu, slečna na prodejně mi řekla opak, a tak jsem se chtěla zeptat někoho dalšího, jak to teda sakra je. Tentokrát jsem byla u jiný slečny a ta mi řekla, že ten týpek mi pěkně kecá a že mi ten tarif klidně hned změní ona, jestli chci. No a to jsem samozřejmě chtěla, takže jsem jí podškrábla nějakej papír (ne, nenaučim se je číst před podepsáním :D) a šla. Ještě jsem ani nevlezla do metra a už mi přišlo upozornění, že tarif byl změněn a taky že mi aktivovali nějaký další výhody (o těch se týpek samozřejmě ani nezmínil). No a tak jsem došla domů, sesmolila ve Wordu jakousi výpověď a spolu se simkou a s kopií smlouvy jsem to poslala do Nymburka (nechápu, proč musej sídlit zrovna v Nymburce). Objednala jsem si k tomu dodejku, takže by mi mělo přijít upozornění, že to tam někdo převzal – a tím by ta celá záležitost měla končit.

Takže tarif se mi nakonec změnit podařilo, ale kdybych byla rovnou zašla na pobočku, mohla jsem to mít hned, bez komplikací a bez běhání. Toť poučení pro příště. I kdybych sebevíc chtěla něco od společnosti, kterou zastupujou lidi na ulici, seru na ně a jdu přímo do tý společnosti. Výjimku tvoří snad jedině Avon, jinak už naprostej nezájem o pouliční prodejce 😛 Jednou jim člověk dá šanci a takhle to odsere. A to se ještě děsím představy, co kdybych se na tu pobočku dokopala o den dva později a nestihla tu výpověď poslat. Radši ani nemyslet.

Teď z jiného soudku. Dneska jsem dobrala jedny z těch prášků, co mi napsat pan doktor na ORL. Kašel už mě trápí jen výjimečně, ale zato mě začalo bolet v krku, a to docela solidně, a tak jsem se tam dneska vydala na kontrolu. Zajímavý je, že tam byl úplně jinej doktor, což mě teda trochu zmátlo, ale mně je to nakonec jedno, kdo se na mě podívá. Jen mi pak přijde, že diagnóza nemůže stát za nic, když ten člověk nezná všechny okolnosti – tuplem když mě odbyde v pěti minutách.

Kouknul mi do krku – prej tam nic nemám. To by mě teda zajímalo, proč mě v něm tak svinsky bolí a proč je celej rudej. Nebo byl pan doktor barvoslepej a neviděl to? Každopádně se mě vyptal na spoustu věcí a když jsem řekla, že mě už pár dní bolí břicho, rozvinul teorii, že ten krk mám možná od žaludečních šťáv, který se mi nějak vracej nebo co – což nechápu, protože v tom případě by mě snad pálila žáha, ne? Dal mi na to nějakej prášek a ještě sprej do nosu na sennou rýmu, a vypokolonkoval mě než jsem stihla cokoli říct.

Přišla jsem domů, vlezla do sprchy a nějak to na mě všechno padlo. Už měsíc v kuse beru všelijaký prášky a furt mi neni dobře. Přestane to a začne tamto. Už toho mám pokrk. Když pominu běhání po doktorech, i ty samotný prášky mě vysilujou, jsem z nich náladová, pořád se hrozně potim a mám příšernou žízeň – má to teda všechny možný vedlejší účinky, ale ten hlavní – aby mi bylo líp – se nějak nedostavuje. V neposlední řadě do nich rvu peníze, kterejch mám pomálu, a už mě to prostě celý sere. Chci-bejt-zdravá! Jestli se mi nejpozději do úterka neuleví, zkusím asi ještě svojí starou ušní/krční doktorku, a pak mě čeká kontrola u Ethel (no s tou to sekne, až se dozví, co všechno jsem během její nepřítomnosti oběhala a kolik různejch prášků spolykala) a alergologie. Já se teď ptám jenom na jedno: skončí to někdy? Já už fakt nemůžu.