Rubriky
co se mi honí hlavou

He? To už je pátek? :D

Tak dnešek jsem zase extrémně proflákala (už bych vám taky někdy mohla říct něco jinýho, co? :D). No, zase tak extrémní to nebylo. Je sice fakt, že jsem vstala cca ve tři odpoledne (a překvapivě s migrénou jako prase), ale jakmile jsem se po pár hodinách zvetila, začala jsem opět využívat prázdnýho bejváku k tvůrčí činnosti.
Pokud jde o to pozdní vstávání, musím říct, že tolik snů, co se mi zdálo, by se do kratšího spánku ani nemohlo vejít 😀 Už nevim, co všechno tam bylo, ale dost jasně si pamatuju, jak jsem se vrátila k baletu a vůbec mi to nešlo, jak jsem se vdala a jak jsem byla těhotná, jak jsem rodila u nás v koupelně, jak jsem byla matkou čtyř dětí, jak jsem se ocitla v budoucnosti, kde všichni lidi žili v mrňavejch pokojíčcích uvnitř obřího komplexu (některý z nich ani neměli vlastní pokojíček, jen postel a poličku na chodbě toho komplexu) a nakonec jak jsem byla unesena obřím mravencem, co měl na hlavě korunku z korálků a co se později proměnil v děsně namakanýho chlapa XD To mám z toho čtení. Už nikdy před spaním nebudu koukat na blogy čerstvejch maminek, tuplem když maj dvojčata 😀
Co se tvůrčí činnosti týče, začala jsem klasicky na blogu, kde jsem sice nic nepsala, ale zato jsem upravovala. Odstranila jsem pár obrázků, co nebyly moje, promázla galerii a odkazy – na část z nich stejně nechodím – a taky hodně komentovala. Naštěstí už míň než včera a po tom, co jsem byla nepochopena, zítra budu komentovat ještě míň. Lidi si z toho komentáře stejně vždycky vezmou to nejhorší a jakmile se proti něčemu vyjádříte negativně, hned mají zato, že to totálně odsuzujete, čímž samozřejmě dostáváte punc ignoranta, debila a jánevimčeho ještě. No a jelikož to nemám zapotřebí, pro příště si svý názory nechám raději pro sebe, nebo je napíšu sem, kde si ty komentáře můžu ošéfovat a jestli se to někomu nebude líbit, budu to já, kdo ho pošle do prdele 😀
Později jsem si trochu zakytarovala a zabasovala, a taky malinko zaklavířila. Nejvíc mě teď ale baví zpívat, protože to skutečně můžu jenom když tu nikdo neni – a to se stává málokdy. Ne že bych zpívala tak špatně, ale nehodlám poslouchat komentáře ze strany rodičů, ať jsou jakýkoli.
No a úplně nakonec jsem si taky trochu kreslila. Nejsem žádnej umělec, ale některý moje výplody se mi dokonce i líbí, takže mě už nejednou napadlo, že bych je sem naskenovala. Na druhou stranu nezvládám anatomii ani stínování, takže by to asi nebyl úplně nejlepší nápad 😀 Až budu chtít, aby se mi lidi vysmáli, hodím sem vlastní ksicht a nebudu se muset namáhat s tužkou a gumou.
Co bych ale zveřejnit mohla, jsou některý moje počiny z lookletu. Dneska jsem se tam po dlouhý době zastavila a některý ty věci, musim říct, se mi hoodně líbí (něco tu smrdí XD), takže by možná nebylo od věci sem dát aspoň to. Já vim, že pořád melu o tom, co bych sem chtěla nebo mohla dát a skutek utek, ale to je prostě tím, že v ničem z toho, co dělám, zase tak nevynikám a nemám zájem se ztrapňovat. Ale dobře, ty looky bych sem skutečně dát mohla, tam si věřim 🙂 Ještě to trochu promyslim, ale slibuju, že něco bude – přece jenom obrázků je tu málo a je škoda, když už toho tolik dělám, aby se tu aspoň něco z toho neobjevilo.
Jinak jsem hodně zvědavá, jak se mi povede dodržet svý předsevzetí a vstát do jedenácti. Už je zase půl třetí ráno a já tu furt smrdim. Chjo. Už aby se naši vrátili a začali mě zase zpracovávat, mně když povolíte řetěz, tak ho urvu.