Tak jsem si řekla, že se nebudu omezovat Tématem týdne, a že si budu psát úvahy podle svýho. Témat je pořád dost – těch prošlých, co jsem nestihla, i nových, na něž se možná nedostane – a byla by škoda, kdyby člověk nedostal šanci se k nim vyjádřit. Koneckonců zobrazení na úvodní stránce není všechno – kor když tam stovka lidí píše článek se stejným názvem jako vy (ale to už záleží na vaší originalitě) – a člověk může prorazit i jinak, no ne? Musím říct, že k tomuhle nápadu mě vedlo zejména blížící se téma Anime, k němuž třeba nemám co říct a docela mě to mrzí – nějak jsem si na ta Témata zvykla psát.
Aby v tom byl aspoň nějakej pořádek, vezmu to popořadě od nejstarších TT a jestli se mi podaří je dobrat (jestli mě to bude pořád bavit), pustím se do nějakých dalších – v diskusi o budoucích TT se vyskytlo pár hodně zajímavých nápadů.
Asi je to tím, kolik článků jsem v poslední době přečetla a kolik z nich se k něčemu vyjdřovalo. Zatoužila jsem taky po zformulování názoru na všechno 😀 (úvahy mě ve slohu vždycky bavily) a navíc mi to přijde jako dobrej nápad k oživení blogu. Aspoň mi nikdy nedojde řeč – i když nedělejte si naděje, tuhle extrémní psavou mám už nějak dlouho a určitě se blíží doba, kdy mě to přejde a zase se tu měsíc bude prdlajs dít. Do té doby ovšem – let’s write 🙂
Včera jsem se na FB svěřila se svýma šílenýma snama o dětech a vdávání a známá mi z prdele doporučila blog Dominiky Myslivcové s tím, ať dám vědět, co se mi zdálo potom 😀 A světe div se, i když jsem ten blog otevřela jen na pár minut a to ještě odpoledne, moje sny to skutečně rapidně ovlivnilo. Zdálo se mi o seriálu Barbie, v němž Barbie (jakože od Mattela :D) byla šílenou hvězdičkou školy, „módní guru“ a přesně to všechno, co DM ve svých fotostorkách. Snad jedinej rozdíl byl fakt, že Barbie v tom snu skoro všichni tajně drbali, jaká je to nafoukaná kráva a že řeší kraviny. Říkám skoro, protože kousek od jejího baráku bydlel Owen Wilson, paparazzi, kterej do ní byl hrozně zamilovanej a tajně si ji fotil. Jednou se mu dokonce povedlo vyfotit ji nahou a od tý doby do ní byl ještě šílenější.
Jenže to jeho focení zase tak tajný nebylo, protože ona o tom věděla, stejně jako že věděla, že jí má rád – jenže jako správná Barbie ho měla za milýho a celkem pěknýho, ale podřadnýho blonďáka, kterej se dá brát tak možná jako kamarád, ale aby si s ním něco začala, to ani náhodou, takovou úroveň neměl 😀
Jenže v každym Barbie příběhu musí zákonitě následovat moment prozření, a k němu jsme se začali blížit, když se ve městě konal maškarní ples. Barbie šla samozřejmě za princeznu a Owen myslím za Harlekýna (včera jsem se pokoušela o jeden look ve stylu Colombiny, tak odtud se mi to do tý hlavy dostalo). Na konci příběhu se měli potkat o půlnoci kdesi uprostřed toho obrovskýho sídla, kde se to konalo, ale zkomplikovalo to několik věcí – předně Barbiin další, neuvěřitelně vlezlej nápadník, pak bludiště, kterým musela projít, aby se dostala dovnitř, no a nakonec vrtačka, kterou soused spustil cca v deset ráno a kterym veškerý mý další snění spolehlivě ukončil.
Ne že by mi takový sny až tak vadily, pořád lepší než noční můry, ale jestli se mi ještě někdy bude zdát o Barbie, asi se zastřelim 😀 Pro příště si přístup na takový blogy zakazuju.
Mimochodem, v jedenáct jsem nakonec fakt vstala, a to i navzdory faktu, že jsem šla spát v půl pátý a usnula cca kolem šestý, kdy se rozednívalo. To + Barbie sny = „fakt skvělá noc“. Končim s blogama, dneska pořádám menší jam session pro pár vybraných hostů. Konečně 3D lidi! 😀