To byl teda vodvaz. Včera celej den chcalo, takže jsme strávili celej den zavřený v baráku, čučeli do zdi, případně do televize, pospávali a chvílema debatovali. Jediná možnost něco dělat se naskytla při vaření oběda a následném mytí nádobí, ale to bylo tak všechno. Využila jsem toho k tomu, abych si prošla nějaký studijní materiály do práce, a zabrala jsem se do nich natolik, že jsem pak zalitovala, že jsem si jich nevzala víc. To by bylo určitě záslužnější než chrnět dvě hodiny v křesle – ne že by to nebylo příjemný.
Večer jsme koukali na všechny zprávy, který v televizi běžej, takže jsme se toho dozvěděli víc než dost. Nestačili jsme se divit a já se zase rozvztekala, jako ostatně vždycky, když koukám na zprávy. Tenhle svět je šílenej, fakt ho nechápu.
Dneska to zase vypadalo jako střih o měsíc později, sluníčko šajnilo a nebe bylo modrý, a tak jsme se pustili do práce na zahradě – vykopávání obří díry, kam bude později usazen bazén. Musím říct, že nechápu, jak nám na tý zahradě může vůbec něco růst – opět jsme vykopali víc šutrů, než kolik se tam fyzicky může vejít, kromě nich tam byly jen hrsti písku a hlíny je tam minimálně. Táta má pravdu, to fakt neni zahrada, to je kamenolom.
Dřina to byla taková, že jsem si opět musela připomenout bráchův návrh, kterej prosazoval už před x rokama, a sice že by tu zahradu vybetonoval a byl by pokoj. Já souhlasím, pane emeritní.
Naštěstí po pár kolečkách hlíny a spoustě kýblů šutrů ani táta neměl nějak zvlášť chuť pokračovat, a tak jsme toho docela brzo nechali. Bylo už po třetí hodině a jelikož se máma opět chystala řídit, bylo zapotřebí vyjet časně, jestli jsme teda nechtěli přijet do Prahy zejtra ráno. Máma nemůže na dálnici, a tak jsme se k Praze přibližovali velmi pozvolna přes všechny možný okresky, vesnice a prdele. Naštěstí jsem sebou měla mp3ku, a tak jsem si do ucha pustila Keany a IAMX, aby mi to rychleji uteklo.
No a teď už jsem doma, jsem hrozně rozežraná, unavená a taková, že nevim, co bych. Dneska teda asi nic, ale zejtra bych ráda vyrazila do Holešárny za trochou toho nakupování – voda se nám blíží a já pořád nemám požadovanej slamák a sandály, a taky by se hodily nějaký džínový kraťasy a nový tepláky. Ty se mi totiž slušně rozpadaj. Ovšem tyhle nákupy nerada podnikám sama, takže to bude hodně záležet na tom, jakou náladu bude mít máma – a jestli půjde se mnou. V opačném případě bych s tím asi počkala do úterka, jestli nebude mít chuť Maude. Zkrátka, to se ještě všechno teprve uvidí 🙂 A jakej byl váš víkend?
2 reakce na „Doma z chaty“
Páni, tolik šutrů? Jste dobří… vydržela bych tak tři kýble a pak bych to vzdala
Ale zas vize bazánu vás aspoň trochu žene dál, ne? =)
Tak ta fotka je hodně stará a spíš ilustrační, příště vyfotim tu správnou hromadu, ta je mnohokrát větší
I když dneska jsme toho zase tolik neudělali, pokročili jsme asi tak o čtvrtinu vykopávek. Ale ano, vidinu bazénu nám to přibližuje, a to dává člověku sílu zvednout se a odnýst další tunovej kýbl 🙂 Nemůžu se dočkat, až se budeme mít kde koupat. Si piš, že sem pak budu házet jednu fotku za druhou, abyste patřičně záviděli 