Renovace pokoje, den první

Dnešek je den D 🙂 Od sedmi ráno jsem běhala po bytě a vyklízela pokoj, a současnej stav je takovej, že celej můj život je nakupenej v předsíni, v pokoji zůstal jen klavír, stůl a skříň a je tam neuvěřitelná ozvěna. Taky jsme sundali závěsy a záclony, takže je to tam jako ve výkladní skříni. Práce na zdi zatím započaly jen sádrováním, malovat se bude zejtra. No, musim říct, že jsem z toho hodně rozčarovaná. Čekala jsem na to tak dlouho, že mě ani ve snu nenapadlo, jak rychle to můžeme mít odbytý. Ale nechval dne před večerem, ještě nemáme ani zdaleka hotovo. Přesto se už teď těším jako malej smrad, až to bude hotový a až si tam rozložím tu krásnou velkou postel a novej gauč 🙂 Slint, to bude zevlzóna 😀

Do tý doby se ovšem musíme pohybovat v poněkud znepohodlněnym prostředí, nehledě na to, že teď vlastně nemám žádnej kout, kam si zalízt – s notesem sedím v kuchyni a je to hrozně divný. Ze skříně jsem si vyndala nějaký věci, pro něž bych dřív nebo později potřebovala vlízt, a najednou mi došlo, že s nima nemám kam jít, že je nějak nemám kam dát. Divnej pocit. Ale má to i výhody – třeba jak si tu sedím u jídelního stolu, mám tu mnohem víc denního světla a taky mnohem víc přírody – koukám z oken do dvora. V neposlední řadě je to tu mnohem obydlenější než můj pokoj, takže je tu živo. A je to takový družnější. Práce na pokoji nás hezky stmelily a tím, jak všechen můj nábytek „vylezl“ z mýho doupátka, jakoby si všichni víc uvědomovali, kolik nás tu vlastně žije. Jak říkám, dneska je to trochu nepohodlný, ale určitě to bude v mnoha směrech přínosný. No ale teď mě omluvte, mám děsnej hlad a hawai pizza čeká 🙂

P.S.: Většina ilustračních fotek nevyšla nijak pořádně nebo na nich jsou příslušníci rodiny, které tu nehodlám zveřejňovat, takže snad postačí ten jeden fotofňuk 🙂