Rubriky
co se mi honí hlavou

Díky ti bože, že jsem taková…

Tímto článkem reaguju na docela sympatickej článek o Dívčích blozích a smyslu jejich proslulosti. Jako komentář k němu mě napadlo těchhle pár věcí a jelikož komentář obvykle následuje až po článku, nejdřív mrkněte na odkaz, ať taky víte, o co kráčí 🙂 Ale teď už moje postřehy.

Ráda bych předem upozornila, že jsem si vědoma existujících výjimek. Jakkoli generalizovaně tento článek vyzní, rozhodně si nemyslím, že to takhle vypadá „na všech frontách“. Takže si odpusťte komentáře typu:“Ale já třeba taková nejsem“. Fajn. Budu ráda, když mě odkážete na pár rozumnejch „růžovejch blogů“, ale nemusíte mě hned kamenovat informacema o tom, jak zrovna vy jste úžasný. Já vám to ostatně ráda věřím.

Nevidím žádnou diskriminaci v tom, že se do klubu nedostávají „Dívčí“ „blogy“ (u mě jsou tyhle káči všechno jinýho jen ne „dívky“, a pokud jde o jejich pablogy, uráží mě jejich řazení mezi pravé blogy, natožpak nápad jejich přičtení k dlouhému seznamu kvalitních autorských blogů na blog.cz). Přijímající mají plné právo vybrat si do klubu koho chtějí, a ti ostatní ať se zamyslí, kde udělali chybu, že si takovou poctu nezasloužili.

Vůbec mi nejde na mozek, proč by někoho mělo zajímat, jak se kdo cizí obléká, čím se maluje a podobně. Takový věci jsem řešila snad jedině u BJ Armstronga z Green Day, když jsem do něj byla takovej blázen, že jsem chtěla vypadat přesně jako on a používat stejný věci. Ovšem jaká je souvislost mezi napodobováním rockových hvězd a napodobováním náctiletý kozy, to mi uniká.

Slovo „autorský“ je ošemetný, ale samozřejmě jde hlavně o tvorbu. Že jste vyfotili sami sebe v novym triku, to je sice fajn, ale těžko se to dá považovat za tvorbu, nemá-li to teda aspoň nějakou uměleckou úroveň. A to tyhle fotky nemají. Stejně tak fotoromány nejsou o ničem, jsou dokonce ještě horší než ty z Bravíčka a to je co říct. „Móda 0.9“? Originalita nula nula prd.

O hezkosti těchto „slečen“ bych se hádala. Mně se nelíbí ani jediná z nich, přijdou mi až neskutečně povrchní, většinou se neumí vyjadřovat a nemají žádný hlubší myšlenky. Jen málokterá „růžová“ slečna na svůj blog napíše něco, co zaujme nebo co má nápad. To make-up nespraví.

Nejhorší na tom je, že svět se o nich nepřestane bavit, i když si tohle všechno uvědomuje. Pořád je budeme řešit a pořád se budou dostávat do časopisů a všelijakých článků, i když všichni vědí, že ve svém životě nic nedokázaly a že se proslavily spíš svou hloupostí a povrchností než čímkoli jiným. Všichni nad tím kroutí hlavou, ale všichni jim dál dělají reklamu a mluví o nich. Svět je holt divnej. Ještěže na světě existuje pár lidí, který stojí za to znát a číst, ještěže aspoň někteří mají v hlavě víc než piliny a dokážou se zamyslet taky nad něčim jinym než nad kroucením řas a pedikúrou. Pane Bože, díky ti za takový lidi a za to, že mám v hlavě mozek. Amen.

9 reakcí na „Díky ti bože, že jsem taková…“

Pěkně napsáno fakt=o). Taky jsou věci který nechápu. Hlavně ty jejich kolonky "móda", velká většina koupí tričko z New Yorkeru, pak se v něm vyfotí a myslí si, že to teď budou všichni nosit. Kdyby propagovaly vlastní tvorbu nebo návrhy…nebo to nebylo aspoň to co nosí každá druhá…

Jinak třeba taky mám takovej růžovej blog =D růžovej ale totálně…jen nějak mi chybějí ty "růžový" rubriky a články :D

No vidíš, "růžově" a "chytře", zdá se, přece jen jde dobře dohromady 🙂

Kdybych měla přemýšlet nad tím, co si tyhle osoby myslí, zavařila bych si mozek. Jejich svět vážně nestíhám :D

Já jsem vždycky přemýšlela, proč mají tak velkou návštěvnost, pak jsem si uvědomila, že nenáročných "čtenářů" je vážně hodně.
Ty holky nejsou krásné, naplácat na sebe tunu make-upu a jak já říkám: Nanést si obličej na xicht, umí každej.

Noo, tak ono to zase tak snadný neni, chce to jistou dávku umu, ale že bych se s tim rozepisovala na blogu, to by mě teda vážně nenapadlo, protože – komu to prospěje?

V reflexu dělali rozhovor s tou nejslavnější růžovou "make-up and móda dívkou". Docela to tam dobře popsali, ale i přes to že jsem si to přečetla, si stále nevím rady s tím, co se děje že na takové stránky lidi chodí, to u těch fotek chlapi onanují, nebo já nevím co…? Neleze mi to do hlavy, ikdyž je pravda že je hodně nenáročných čtenářů, jak píše Kira Seigi.
Ale, ruku na srdce lidi… Máte více myšlenek jak ona, zajímáte se o smysluplné věci, přemýšlíte…ale kdo si večer jen tak nesedne,vypne a prohlíží si ty největší blbosti jako je Story, Cosmopolitan nebo cokoli jiného… A právě něco tak růžového je pro některé lidi relaxace, nebo pobavení….

Jo a teď mi to připomenulo jednu zajímavou nařest takových blogařek: " máš hezu blog, koukni i na ten můj…" nebo při hlavním tématu…"líbí se mi tvůj názor o upírech a podívej se ke mě…" "nenašla jsem rubriku reklama" :D :D
…Ale za co jsem naopak šťastná, je, když se někdo nad mým článkem zamyslí, to je skvělé a vážím si toho. Kéž by takových čtenářů bylo víc…

No ono je to hlavně tím, že internetová popularita se chová jako lavina. Nikde se člověk nestane populárním tak rychle jako tady. Jeden člověk na to narazí, zasměje se a jako vtipnou vložku to pošle kamarádům. A do druhýho dne o tom ví celej svět. Je jedno, jestli je to skutečně vtipný nebo kvalitní, lidi se na to chtějí podívat. Návštěvnost neukazuje na to, že je váš blog oblíbenej, ukazuje pouze na to, kolik lidí se na něj přišlo podívat. Proč? To už je úplně jiná věc.

Lidi, co takhle nutí lidi přijít na jejich blog, ignoruju. Naprosto.

I pro mě je důležitější jeden komentář než padesát návštěvníků, o nichž nic nevím. Podle něj totiž poznáš, žes napsala něco zajímavýho, nad čím někdo přemýšlí, nebo že to někoho inspirovalo nebo že s tím někdo souhlasí. A to je ta nejkrásnější věc

Komentáře nejsou povoleny.