Poslední srpnový zamyšlení

Muhihi, nová kapitolka do May Day sepsána, to mám radost 🙂 Zaznamenala jsem v ní jednu krásnou vzpomínku z chaty a doufám, že se mi jich vynoří víc. Je to dobrý znamení, že si vzpomínám na to hezký, co jsme spolu prožili. Snažím se, aby mi z toho nebylo smutno, abych to brala jako dobrou věc, ale chvílema mě přece jenom přepadá smutek nad tím, že se to už nebude opakovat. Že už nikdy nic tak krásnýho nezažiju. Říkejte si co chcete, ale pár vztahů už za sebou mám a vím, že tohle vás potká jen jednou a že znova už nikoho nebudu milovat stejně. A že ani to milování už nebude nikdy stejný, když už jsme u toho.

Jelikož se ta kapitola týká bouřky, mám chuť hodit ji sem coby článek k Tématu týdne. Na druhou stranu by to asi byl až příliš velkej zásah do soukromí a já se snažím udržet tu aspoň nějakou hranici (i když od toho rozchodu se mi to daří čím dál tím míň). Nechám si to ještě projít hlavou. Už delší dobu mám totiž chuť psát sem nějaký povídky nebo třeba právě tyhle nedodělaný prozaický pokusy. Třeba by mě to přimělo k častějšímu psaní. A třeba taky ne, kdo ví. Nechce se mi ale zveřejňovat povídky, který jsou založený na skutečnejch postavách a událostech. Nikoho nejmenuju, ale pár lidí by stejně vědělo, o koho jde, a nejsem si jistá, že by aktéři sdíleli mou chuť dělit se o ty zážitky se světem. Ostatně, párkrát se mi to už vymstilo.

Pustila jsem si Posledního vládce větru, ale má to mizernou kvalitu, žádný titulky (většinu toho pochytám, ale přece jenom mít to napsaný by bylo lepší) a celkově mě to moc nebaví. Asi že jsem od toho očekávala zázraky a ono nějak nic. Jediný pozitivum je tam Jackson Rathbone, ale ani z toho se tentokrát asi neposadím, jelikož narozdíl třeba od Twilightu, tady by po něm neštěkl pes, jeho postava by tam vůbec bejt nemusela a celej je v tom takovej divnej, jako by nikdy v životě v ničem nehrál. Prostě nuda. Po třiceti minutách jsem to vypnula a dneska už to nedokoukám, radši se půjdu válet po svý úžasný posteli 🙂

Zejtra nastupuju do práce, jdu tam odpoledne a vůbec nevím, co se pak bude dít. Jsem z toho hrozně nervózní, protože za celej srpen jsem se ani nepodívala do svejch chytrejch papírů a všechno jsem to zapomněla. Bad girl. Tak snad se mi povede v co nejbližší době to zase všechno nahustit do hlavy. Myslím, že po zítřejší zastávce v práci začne velký šrocení, musim se do toho znova dostat. Že mi oni házej klacky pod nohy, to ještě neznamená, že se nechám jen tak přejet a vyšachovat, já totiž vim, že když na to neseru, jsem dost dobrá. Je na čase všem to ukázat 😉 Jen co se naučim na to nesrat 😀

Moje krabice dárkových předmětů se dneska rapidně zaplnila – měla jsem další záchvat vyhazovací nálady, a tak jsem probrala celej starej stůl a ještě pár krabic a vyházela štos papírů a pytel krámů a bordelu. Je mi o hodně líp a zas mám jednou přehled o tom, co kde mám. Došla jsem dokonce až tak daleko, že jsem se rozhodla zbavit svojí sbírky Kačerů Donaldů, k níž jsem měla a pořád mám obrovskej vztah (ty komiksy ze mě udělaly člověka, jakým jsem). Asi je proberu a to nejhlavnější, co mě nejvíc ovlivnilo, si schovám 😀 Zbytek půjde pravděpodobně do koše, neboť na to, abych hledala nějakýho sběratele – zájemce, nemám náladu ani čas, chci aby zmizely co nejdřív, než si to rozmyslim.

Pořád víc uvažuju o uspořádání charitativní sbírky, kam by lidi donesli svý starý, ale ještě použitelný krámy, a výtěžek z prodeje by se věnoval třeba nějakýmu děcáku. Jenže copak já jsem nějakej organizátor charitativních akcí? Ani bych nevěděla, kde začít. Nějaký nápady?

Už mě zase napadá moc myšlenek, jdu to radši zaspat, beztak klepu kosu (hnusný počasí) a v posteli je teploučko. Mějte se a brou 🙂