Rubriky
co se mi honí hlavou

Dvakrát do stejné řeky? No problemo.

Asi bych měla přestat číst Citovou prostitutku. Mám totiž pocit, že co jsem s tím začala, jde to se mnou morálně s kopce 😀 Ke všem mým momentálním „pánům Zajímavým“ teď přibyl jistý pan bývalý, jménem Shadow, kterého jsem dobré tři roky neviděla a sakra, neni špatnej 😀 
I stín může mít pěknej zadek...
Ozval se úplně zčistajasna (i když zase tolik mě to nepřekvapuje, poslední dobou jsem na něj docela myslela a já když na někoho takhle myslím, obvykle se záhy ozve) a hrozně se divil, že jsem si ho smazala z kontaktů (no tak sorry, ale když uvážíme, jak jsme skončili, spíš já se divím, že se on diví). Řekl mi, že se přestěhoval, že teď bydlí blízko mě a že na mě často myslí, když jede kolem (sweet :)). Dodal, že by bylo fajn se vidět, a pozval mě k sobě na kafe. No, tak proč ne, žejo. Kafe mám ráda 😀 A hlavně jsem sama byla zvědavá, co se s ním za tu dlouhou dobu dělo a jak je na tom dneska. 
Mno, špatně teda určitě ne 🙂 Kafe se nakonec protáhlo, byli jsme spolu celej den, pouštěl mi svoje oblíbený desky (no znáte kulturnější způsob, jak strávit den, než poslechem vinylek?), pak jsme se šli projít na kavčáky a tak tomu podobně, pak mi uvařil oběd (což mě potěšilo natolik, že mi bylo úplně ukradený, že je to na houbový omáčce, a normálně mi to i chutnalo – houby obvykle opravdu bytostně nesnáším), po obědě jsme tlachali a zase poslouchali, no a nakonec, když nám spolu bylo tak dobře, jsme si i společně pohověli na rozkládací pohovce. Nesmírně příjemná záležitost 🙂 
Zdá se, že můj osobní život se po prázdninách opravdu rozvinul velmi zajímavým směrem, o němž by mě nikdy ani nenapadlo uvažovat jako o možné alternativě. A přitom to jde. Zatím. Chvílema je náročný odmítat ty, kteří vás už „nebaví“ (samotný tohle mrchózní vyjadřování je pro mě nezvyk), ale celkově si asi opravdu nemám na co stěžovat. Jsem obletována a můžu si vybírat. K vzteku, že na konci každýho dne, ať byl jakkoli „zlobivej“, si stejně vždycky vzpomenu na pana Kdysi Božského a stále poněkud oplakávaného. S výčitkou „cos to se mnou udělal“ a s povzdechem, co mohlo být a není. A zároveň i s trochou naděje, že by to zase jednou být mohlo. Protože jak vidno, vkročit dvakrát do stejný řeky neni zase takovej problém.

8 reakcí na „Dvakrát do stejné řeky? No problemo.“

btw když tak koukám na tu fotku a znám tvou úchylku, měla by sis tu udělat kategorii pánskejch zadků (tebe nadchávajících)nebo něčeho takovýho, bylo by to zajímavý:D

Nápad dobrej, ale realizace by asi byla trochu problematická :D Přece jenom málokterej fešák v metru se ti zastaví, aby ti ochotně nasměrovat zadek do objektivu, a přitom zrovna v metru a na ulici jich nacházím nejvíc

[2]: a to je právě ono, fotit to tajně..muhehe, to je ten správnej adrenalin:D

[3]: řekla bych, že jen skládá něco do tašky, nicméně to ať osvětlí radši m.

Ne-e, skláněl se k batohu :D

Maudě, zkusím to na jaře, až nebudou nosit dlouhý kabáty 🙂 Ale víš co, zase takovej posedlouš nejsem :D

[5]: baťoh nebo taška?:D vždyť je to fuk, hlavně že se nehrabe na vejcích, jak si L. myslela:D

Posledlouš nejsi zas tak velkej, ale takovej menší jo, navíc je to zajímavej "projekt":D

Až nebudu mít na práci nic lepšího… :D Ne, na vejcích se opravdu nehrabe :D

Komentáře nejsou povoleny.