Dvakrát do stejné řeky? No problemo.

Asi bych měla přestat číst Citovou prostitutku. Mám totiž pocit, že co jsem s tím začala, jde to se mnou morálně s kopce 😀 Ke všem mým momentálním „pánům Zajímavým“ teď přibyl jistý pan bývalý, jménem Shadow, kterého jsem dobré tři roky neviděla a sakra, neni špatnej 😀 

Ozval se úplně zčistajasna (i když zase tolik mě to nepřekvapuje, poslední dobou jsem na něj docela myslela a já když na někoho takhle myslím, obvykle se záhy ozve) a hrozně se divil, že jsem si ho smazala z kontaktů (no tak sorry, ale když uvážíme, jak jsme skončili, spíš já se divím, že se on diví). Řekl mi, že se přestěhoval, že teď bydlí blízko mě a že na mě často myslí, když jede kolem (sweet :)). Dodal, že by bylo fajn se vidět, a pozval mě k sobě na kafe. No, tak proč ne, žejo. Kafe mám ráda 😀 A hlavně jsem sama byla zvědavá, co se s ním za tu dlouhou dobu dělo a jak je na tom dneska. 

Mno, špatně teda určitě ne 🙂 Kafe se nakonec protáhlo, byli jsme spolu celej den, pouštěl mi svoje oblíbený desky (no znáte kulturnější způsob, jak strávit den, než poslechem vinylek?), pak jsme se šli projít na kavčáky a tak tomu podobně, pak mi uvařil oběd (což mě potěšilo natolik, že mi bylo úplně ukradený, že je to na houbový omáčce, a normálně mi to i chutnalo – houby obvykle opravdu bytostně nesnáším), po obědě jsme tlachali a zase poslouchali, no a nakonec, když nám spolu bylo tak dobře, jsme si i společně pohověli na rozkládací pohovce. Nesmírně příjemná záležitost 🙂 

Zdá se, že můj osobní život se po prázdninách opravdu rozvinul velmi zajímavým směrem, o němž by mě nikdy ani nenapadlo uvažovat jako o možné alternativě. A přitom to jde. Zatím. Chvílema je náročný odmítat ty, kteří vás už „nebaví“ (samotný tohle mrchózní vyjadřování je pro mě nezvyk), ale celkově si asi opravdu nemám na co stěžovat. Jsem obletována a můžu si vybírat. K vzteku, že na konci každýho dne, ať byl jakkoli „zlobivej“, si stejně vždycky vzpomenu na pana Kdysi Božského a stále poněkud oplakávaného. S výčitkou „cos to se mnou udělal“ a s povzdechem, co mohlo být a není. A zároveň i s trochou naděje, že by to zase jednou být mohlo. Protože jak vidno, vkročit dvakrát do stejný řeky neni zase takovej problém.