Oh boy…

Tak jo, myslim, že včerejšek můžu opravdu bez problémů pasovat na zatím nejšílenější privát roku. Když překousnu to narušený vnímání času a prostoru a důkladně zavzpomínám (i když to je dost blbě :D), mělo to vlastně asi všechno, co taková událost mít má:

Nebudu se sázet, jak navrhoval jeden můj kamarád – už jenom proto, že se zásadně nesázím – ale myslím, že tímhle večerem/nocí/ránem/dopolednem můj chlastací pohárek opět značně přetekl a že si teď minimálně měsíc k chlastu ani nečuchnu. Což pro mě neni zase takovej problém, ostatně jsem kofolová a malinovková, ale stejně to docela naznačuje, jak šíleně blbě mi teď je, když tohle říkám 😀 

Aby toho nebylo málo, ztratila jsem hlas a bolí mě v krku i za krkem (co se to tu v noci dělo?), taky jsem poněkud nevyspalá, dneska díky tomu přijdu o Sázava Fest, kam jsem mohla jít zadarmiko (bohužel na to fakt fyzicky nemám), a ještě tu ráno došlo k menšímu trapasu (teda aspoň pro  mě), když jeden z borců objevil ráno u postele cosi, co by žádnej borec u holky objevit neměl 😀 No, ale whatever, jsme lidi a i ženská má svoje potřeby, no ne? 😀 

Ještě bych chtěla dodat, že momentálně cítím jistej velkej posun ohledně V.. Posun směrem, kterej jsem naprosto neočekávala, byť nějaká moje část si to jistě trochu přála a pořád nad tím přemýšlela, a s kterým si nějak nevím rady. Teda ne že bych nevěděla, co můžu očekávat sama od sebe, ale nevím, co můžu očekávat od něj, a toho se bojím. Jsem nastražená, uši našpicovaný, a čekám. Čekám, co bude, jestli něco bude, a co z toho.

Trochu mě unavuje, jak se všechny vztahy kolem mě tak hrozně rychle zvrtávaj v něco, co se naprosto nedalo předvídat. Jeden moment někoho nemáte moc rád a o minutu později je vám ho tak strašně líto, že byste se pro něj roztrhali. Jeden moment (už téměř bez lítosti) vzpomínáte na krásný noci s V. a v druhej si jeho ruka najde vaše vlasy a začne je hladit. Jen tak, jakoby nic. A ono třeba nic, ale stejně je to krásný. A v tom právě vidím ten posun. Že se z toho dokážu radovat. Že mě to teď tak neničí (nechci řikat „už neničí“, protože jak se znám a jak znám jeho, zejtra to zase můžu vidět jinak). Že už mu to pohlazení dokážu oplatit, aniž bych u toho cítila ostrý jehly v srdci a svírání žaludku. Aniž bych se musela přemáhat k chabýmu úsměvu. Aniž bych ho uvnitř tak strašně nenáviděla a milovala zároveň. Jsem prostě svobodná, aspoň pro tentokrát. 

Btw. když si to tak přeberu, včera jsem měla šanci rozdat si to se dvěma ženskejma a třema chlapama (jako ne dohromady – i když… no :D), to je docela dobrá bilance na jeden večer, i když k ničemu významnýmu nedošlo. Že by zabrala nová barvička? 🙂 Nebo těsný tričko? Můj přirozený šarm? 😀 I’m too sexy for my shirt! >:)