Předem sorry za všechny chyby a překlepy, poslední dobou jsem extrémně nepozorná. Kdyžtak si dejte práci s komentářem a napište mi, co všechno mi kde uniklo nebo kde jsem napsala nějaký písmenka obráceně. Dík 😀
Ólrájt, takže mám zase novej postoj 🙂 Respektive to neni ani tak novej postoj jako spíš nový odhodlání. Už řádně dlouhou dobu jsem takovej ten rádoby-vegetarián a rádoby-eko nadšenec, kterej by hrozně rád omezil všechno to špatný, čeho se v tomhle životě dopouští třeba tím, že si nevědomky kupuje výrobky testovaný na zvířatech a že se věčně cpe salámama a všelijakym masem, o KFC nemluvě. Zajímavý na tom je, že si docela dobře dokážu představit život bez masa nebo aspoň (pro začátek, ať se z toho hned nezblázním) s jeho minimem. Pomalu ale jistě začínám upřímně věřit na karmu a asi to bude tou spoustou čtení duchovní literatury, že se ve mně najednou zrodila touha po jejím očištění. A dělání dobrých skutků k tomu najednou nějak není dost. Takže se namanula otázka: co dál? A s ní zdánlivě šílená odpověď: a co takhle stát se vegetariánem?
Jsem masožravec. Vždycky jsem byla a myslela jsem si, že vždycky budu. Jenže co když je na tom něco pravdy, že s masem pojídáme i strach a všechno to špatný, co prožívaly a cítily zvířata před tím a během toho, co je někdo zabíjel, aby je následně namlel do těch vynikajících karbanátků a sekanejch? Co když mám před sebou opravdu nástroj pro to, abych se nabila energií, kterou už tak dlouhý roky postrádám, a očistila svoje tělo i mysl? Co když opravdu i já, takovej salámožrout, můžu bejt zdravější a spokojenější, co když se můžu zbavit těch hroznejch pocitů, který mě zaplavujou při pojídání mýho oblíbenýho twistera? Protože – i když mi to tak strašně chutná, mám já to zapotřebí?
Ostatně, maso není nic, co by se nedalo nahradit. Chce to hodně studovat a zcela zásadním způsobem změnit svůj přístup k jídlu. Jídlo se musí stát něčím, čím se budu zabývat ne pět minut předtím, než padám hlady a musím do sebe urychleně něco narvat, ale v podstatě celodenním tématem. Musím se o to mnohem víc zajímat, musím si na to vyhradit mnohem víc času a taky musím mnohem víc vařit. Otázkou je jen: najdu tu vůli? Postavím se vší lenosti a neochotě vařit jen sama pro sebe? Překonám se?
Pokud jde o tohle všechno, věřím, že na to mám. Ostatně vaření mě baví a u počítače sedím v jednom kuse, takže proč bych nemohla čas, kterej obvykle prosedím u nějakýho seriálu, věnovat dalšímu studiu kroků, jak se stát vegetariánem? (Říkám dalšímu, protože podobný „záchvaty“ už jsem měla v životě několikrát a rozhodně se nedá říct, že bych s vegetariánstvím nikdy nepřišla do styku. Jen jsem to nikdy plně „nerealizovala)
Mimochodem, dneska jsem hned začla tím, že jsem si vygooglila několik stránek s radami, jak se stát vegetariánem. A hned první věc, která mi na tom byla sympatická, byla jedna společná rada – že se na to musí jít postupně. Jestli mi něco nevyhovuje na přístupu v našem meditačním centru, tak je to jakejsi pres, kterym se nás snaží přesvědčit, že teď hned musíme vyzkoušet, jak je vegetariánství přínosný, a teď hned se musíme vzdát všeho masa a ráno brzo vstávat a meditovat. Já říkám fajn, já to ráda zkusím, ale vždyť takhle narychlo by to ani nešlo. Sama sebe bych tak akorát hodila do stavu, kdy si najednou musím odříkat něco, na co je moje tělo zvyklý, a přitom ani nevím, čím to nahradit, abych si pak naopak nepřipadala slabší nebo aby moje vůle nebyla vystavena příliš velkýmu nátlaku. Já sice vím, že obvykle věci až moc „overthinkuju“ (no pardon, ale zkuste si na to vymyslet českej ekvivalent :D), ale v tomhle případě mi to přijde jako dost důležitá část procesu, kterou nemůžu vynechat a přeskočit, pokud se nechci dostat do stavu, kdy budu zoufale toužit po kusu nějaký flákoty a nakonec tomu uheráku podlehnu, protože to prostě potřebuju.
Myslim, že takovej přístup je pro mě krajně nevhodnej a nechci ho zkoušet. Jestli to vyhovuje někomu jinýmu, no prosim, já jim to neberu. Ale ocenila bych, kdyby mi zase oni nebrali moje postupný zavádění podobnejch změn. Něco takovýho mě taky napadlo s alkoholem. Proč to hrotit a najednou prohlásit – tak a od teď nepiju alkohol? No dobře, pár lidem to mohlo fungovat, pár lidí takhle přestalo s různejma věcma, co do tý doby dělali nebo požívali, ale to, že to fungovalo u nich, přece ještě neznamená, že je to dobrej způsob i pro mě.
Kdepak, já prostě věřím, že člověk by měl následovat vlastní instinkt a když mi ten můj říká – sepiš si seznam různejch dobrejch jídel, který nezahrnujou maso a je v nich víc zeleniny nebo ovoce než jsi zvyklá, a ty pak zařaď do jídelníčku – tak to prostě udělám takhle a bude. Spojím to se svou dlouholetou touhou obecně jíst zdravěji a víc vitamínů a podobně a postupně půjdu za svým cílem po cestě, kterou dokážu bez presu a stresu sledovat. Dětské krůčky. Levely, na nichž se dokážu uchytit, dát „save“ a pokračovat dál. Postupný omezování toho špatnýho, ale zejména zavádění mnohem většího množství toho dobrýho, což ve svym důsledku zase omezí to špatný, protože na to prostě nezbyde tolik místa. A chci na sobě pracovat. Chci se naučit větší kontrole vlastních emocí, protože když si někdy uvědomím, co pod jejich vlivem předvádím nebo jak rozporuplně mě vnímá moje okolí, jsem z toho nešťastná. A nechci to. Chci aby viděli to světlo, co uvnitř mě září, chci aby mě viděli lepší, abych byla lepší a čistší. A půjde to, já to vím, že půjde. Jsem na cestě.
Mno, takže abych to shrnula, moje první krůčky jsou především analýza vlastního stavu a studium materiálů, z nichž můžu získat inspiraci a vytahat z nich různý tipy a triky, který pak můžu použít ve svym snažení, abych dosáhla lepších a trvalejších výsledků. Konkrétně teď třeba sepisuju seznam jídel a potravin, který obvykle jídávám, a druhej seznam věcí, který mi v tom jídelníčku chybí nebo jich tam je málo. Ten druhej seznam pak čapnu, naklušu s ním do krámu a udělám nákup, jakej jste neviděli 😀 A pak se bude vařit a jíst a meditovat 🙂 (a pak možná i milovat – jsem si vzpomněla na ten film, asi bych se na něj měla podívat…)
A nehodlám se moc ohlížet na ty ostatní. Nehodlám si nechat diktovat, co mám dělat; samozřejmě chci poslouchat, co mi radí, a pokud je to v mym zájmu a na stejný vlně s mým nitrem, chci poslechnout a udělat to. Ale chci to udělat vlastním tempem. Zítra možná nevstanu v pět ráno, abych meditovala, a docela určitě okamžitě nevyřadím z jídelníčku veškerý maso a nezačnu se cpát tofu a sójou (i když mi chutná, když se dobře upraví). Ale hodlám na tom pracovat a to je dobrej začátek, no ne?
Btw k tomu názvu – poslední dobou si na tu skladbu dost často vzpomenu a i když její význam je poněkud zahalenej mlhou nejasností a lidi se o tom přou, já v tom jsem schopná vidět i paralely k mýmu meditačnímu životu a ke všem těm změnám, co s tím souvisí. No a navíc, Infected Mushroom jsou grandiózní záležitost 🙂 No jen si zkuste pustit Elation Station. Baštaa <3
11 reakcí na „Converting vegetarians“
ja som sekla s mäsom asi pred 4 mesiacmi…necítim síce nejakú duchovnú zmenu alebo čo 🙂 ale som so sebou spokojná
tiez som bola velky jedak masa, stale som sa chodila do spajze dlavit sunkou, ale potom som sa trochu zamyslela nad sebou, a nad celym tym procesom od chovu zvierat az po predaj masa, a jednoducho som si jedneho dna povedala, ze maso uz jest nebudem…moja teoria je, ze jedenie masa je sucastou prirodneho kolobehu, ale nie za dnesnych podmienok…aka je to uz len spravodlivost, ked si to zviera ani nedokazete sami zabit ? chuda sa narodi v nejakom bytunku, tam ho dopuju chemickymi srackami aby mohlo co najrychlejsie narast a potom ho zabit. Cize jedenim masa z tohto zvierata, jete aj vsetky tie svinstva, cim ho vykrmuju…jedine ferova konzumacia masa, je ta z vlastnej farmy, z vlastneho chovu…zviera si kupite, vychovate, mate urcite prirodne pravo ho zabit a zjest, lebo tak to bolo uz od pradavna…ale kupit si utyrane zviera, mi pride naozaj nefer
záleží hlavně na vůli.Já přestala jíst maso kterému jsem stejně nikdy moc nedala ve 14 a už skoro 5 let ho nejím a je mi fajn.Žádná hora vejdeljších účinků , jak někteří tvrdí ,co si budeme povídat každý životní styl má chybičky a každému at se stravuje jakoliv něco chybí.Mě osobně přišlo nefer masovně kvůli lidské potřebě doslova vrždit miliony zvířat , když to dnes jak sama říkáš jde nahradit a jde bez toho žív v klidu……
Na tu vůli jsem právě zvědavá, já prakticky žádnou nemám a kor když žiju mezi samýma masožroutama, nedokážu si představit, že bych zničehonic prohlásila "hej, já budu vegetarián" a v pohodě se toho držela. Chci to omezit, ale nechci se stresovat. V čudu je ovšem už jen to, že jak nad tím přemýšlím, kdykoli maso jím, cítím se hrozně. V myšlenkách už vegetariánem jsem dávno, řekla bych.
He, já jsem se stala vegatariánem ze dne na den a je to v pohodě, maso už jsem v puse neměla od 11 let (což už bude víc jak deset let) a nechybí mi, nemám na něj chuť.
Co se týče toho jídelníčku a podobně, to neřeším, maso ničím nenahrazuji a jím tak, jak chci. Nehoslám se stát otrokem potravy a hlídání si jídelníčku =)
V tomhle držím palce, neni to nic těžkýho, pokud to člověk opravdu chce a nenutí se do toho…. (a co se týče dalšího kroku – kosmetiky netestované na zvířatech, v tom už jsem taky dost zběhlá, první krok – vyhodit vše od Nivei!!)
Teda, obdivuju, tu pozitivitu, kterou si naladěna…;) ;D
A jinak přeju hodně štěstí v dosažení toho, co chceš. 😉
[4]: Já jsem na maso zvyklá – když nic jinýho, tak na jeho chuť – a mám velkej strach z toho, až na mě ta chuť zase přijde. Obzvlášť uzeniny jsem do sebe futrovala dlouhý roky a to je velký lákadlo, takže se potřebuju naučit, čím jiným zaměstnat chuťový buňky, aby ta chuť nebyla. Nejsem v tom moc zběhlá, tak snad se zadaří 🙂
Nechci se nějak bláznivě kontrolovat nebo tak, ale chci experimentovat a zjistit, co je všechno na trhu bezmasýho, co je dobrý a chuťově zajímavý. Kdybys měla nějaký tipy, uvítám 🙂
[5]: Nevím, jesti je to pozitivita, ale jsem zvědavá 🙂 Krom toho, můj stávající jídelníček mi opravdu nevyhovuje, takže mám docela dobrou motivaci ho změnit. Jestli se mi povede stoprocentně vyřadit maso, to nevim, ale zkusim to a uvidim. Když nic jinýho, začnu se konečně stravovat nějak pravidelně a zdravěji a i to bude úspěch
Já jsem vegetariánka několik let a vyhovuje mi to. Soja je výborná a plno dalších "náhražek".. Hodně lidí to nechápe, já nechápu je. Kruté zabíjení zvířat pro jejich blaho – TFUJ!
http://www.thebestpageintheuniverse.net/images/bigpot6.jpg
Co můžu opravdu doporučit je už jednou zmiňovaná soja. Když se jí člověk naučí používat, tak si může v klidu nahradit řízek (prodávají soju přímo určenou pro smažení v trojobalu), přidat do omáček, prostě všechno. A když si jí dobře ochutíš, tak se může použít jako slám na chleba a podobně. Chce to experimentovat a zkoušet 😉
Mně by se právě hodila nějaká kuchařka typu:"Co všechno se dá dělat se sójou", poněvadž zatím s jejím zpracováváním nemám žádný zkušenosti a trochu se toho bojim 🙂 Ale tak uvidíme, až bude čas, prolustruju trochu internet a něco snad najdu.