Myslím, že už vím, proč je mi v poslední době tak dobře na duši, i když se mi nedaří pracovně, i když jsem rozervaná od nešťastný lásky a i když mě trápí řada věcí kolem mě a uvnitř mě. Zdá se, že jsem našla smysl života.
Kamarád se zeptal: „K čemu vede naše existence?“ a já si najednou uvědomila, že to vím. Nebo mám alespoň nějakou teorii, která je taky možná úplně vedle, ale na tom vcelku nesejde, protože tohle vědomí, tahle moje nová filozofie mě mění víc, než jsem si dokázala představit, a já se najednou cítím tak bezvýznamná v tom kolosálním vesmírnym zřízení a zároveň tak šťastná, jako ten, co dosáhl osvícení a pochopil, o čem to všechno je.
Ne, nejsem osvícená. A určitě nejsem žádnej mudrc nebo věštec, ale mám pocit, že jsem v sobě už teď našla nějaký zdroj vědění, který mě vede za ruku a našeptává mi, co je správné a proč to tak je. Našla jsem klid a našla jsem pochopení. Našla jsem uvnitř sebe krásu, která je měřitelná s krásou celého vesmíru a kterou jsem si nedokázala ani představit. Všechny učený věci o smyslu života, s kterýma jsem se za svůj život potkala, najednou začaly ten smysl dávat, všechno to zapadlo do sebe a já v sobě pocítila nesmírnej příliv síly a taky sílící přesvědčení, že to všechno je pořád jenom nicotná špičička ledovce, který ještě máme objevit. A tahle víra mě naplňuje nepopsatelným štěstím a radostí z toho, že jsem na správné cestě a co všechno mám ještě před sebou.
Asi vám neumím říct, co konkrétního mě k tomuhle přesvědčení přivedlo. Byly to tisíce drobečků, který jsem nasbírala po všech možnejch filmech, knihách, debatách (a že jsem jich už vedla stovky na podobný témata) atd. A k tomu hudba, nesmíme zapomenout na hudbu! A to všechno, ve spojení s trochou meditace, mě přivedlo k momentu pochopení a radosti. K momentu, který je právě teď. A který jediný dává smysl.
„Where are you, Dan?“
„Here.“
„Here.“
„What time is it?“
„Now.“
„What are you?“
„This moment.“
„This moment.“
*
„This moment is the only thing that matters.“
(Peaceful Warrior, 2006, režie Victor Salva)
A o čem že je naše existence? Není o ničem hmotném, co jste možná doposud pokládali za důležité. Má pouze ten smysl, abychom pozitivně ovlivňovali svět kolem nás a uvnitř nás. Abychom v každém okamžiku a každým svým činem dělali něco dobrého, něco správného. Abychom obsáhli veškerou možnou moudrost (pozor, neplést s věděním) a šířili ji dál. Abychom milovali všechny a všechno tak, jako náš vlastní život. Abychom pochopili, co je pomíjivost a v čem je její krása. Abychom se stali pravou součástí toho všeho, ne jen tak, že si tu někde žijeme a něco si pro sebe šudláme, ale tak, že žijeme a ovlivňujeme, co se děje. A i pak, až tu nebudeme, tu po nás něco dobrýho zůstane.
A k čemu to všechno vede? K tomu, že svět se postupně bude stávat lepším místem a jeho obyvatelé lepšími bytostmi. Postupem času se vyvineme v něco moudřejšího a rozvážnějšího. A tím zase budeme schopni lépe působit na své okolí a tak dále. Svět by v podstatě měl směřovat k naprosté dokonalosti a souladu a pak možná jednou skončí a po něm se zase zrodí něco jinýho. Ale to my už nezažijeme, my k tomu jen můžeme přispívat. Teď.
K tomu všemu, co bude, jsem mimochodem včera viděla krásný, cca půlhodinový video v angličtině. Jestli nestíháte, tlačítko CC zprovozní anglický titulky, což aspoň trochu pomůže. Český bohužel nevedou, ale přinejhorším se můžete pokochat pěknejma obrázkama z vesmíru 🙂
A dál? Dál už dávno vím, že není třeba bát se smrti. Není to konec, je to jen přerod v něco jinýho, a naše existence se tím ze světa neztratí. Krom toho, po smrti nás čekají skutečně nádherný věci, ať už si to představujete jakkoli – já věřím, že po smrti se duše vrací ke svému zdroji (světlo na konci tunelu, Bůh, počátek, whatever) a že splynutí s ním je něco jako vrchol extáze, štěstí, orgamsu a jánevímčeho ještě. Je to nepopsatelný, nedefinovatelný. Ale je to rozhodně něco, na co se těšit a v co doufat, a ne něco, čeho se bát.
„If you could flick a switch and open your third eye, you’d see that we should never be afraid to die.“ (Muse, Uprising)
*
„Death isn’t sad. The sad thing is: most people don’t live at all.“
(Peaceful warrior)
A pak, když pochopíte tyhle věci, si začnete užívat každej okamžik. Protože každá vteřina je pomíjivá, je krásná a je jen ve vašich dlaních. Když ji chcete mít dokonalou, bude dokonalá. Když si tohle nedokážete uvědomit, budete se trápit. Budete poslouchat svoje myšlenky, který s váma vteřinu co vteřinu zametaj a který ve vás vyvolávaj pocit strachu, beznaděje, bezmoci a zoufalství, namísto toho, abyste je vypli a vychutnali si tichou chvilku uzavření se ve vlastní hlavě, ve vlastním nitru.
Prožívání jednoho okamžiku po druhém je navíc přesně ten správnej způsob života. Nemáme žít v minulosti – ta už se stala. A nemáme žít ani v budoucnosti – ta ještě nepřišla. Nemáme se bát toho, co bude, a nemáme se trápit pro to, co jsme nezvládli. Jednak nejsme neomylní a bezchybní, máme právo dělat chyby, a taky už je to stejně jedno. Viz. citát z posledního bodu článku Pozitivní m.. Jedinej moment, kdy máme žít a existovat, kdy máme vnímat a dýchat, kdy máme být, je teď.
„There’s never nothing going on. There are no ordinary moments.“
(Peaceful warrior)
*
„Open your eyes, open your mind
proud like a god don’t pretend to be blind
trapped in yourself, break out instead
beat the machine that works in your head“
proud like a god don’t pretend to be blind
trapped in yourself, break out instead
beat the machine that works in your head“
(Guano Apes, Open your eyes)
*
„Like the supreme lord Shiva, I shall remain in the self forgetfulness trance.“
(mantra)
*
„Cancala man dure rakhi, cancala mor man – I leave my restless mind behind me, I always leave it behind me“
(mantra)
Zbláznila jsem se? Možná. Ale na tom nezáleží. Myslím, že už mi dávno nezáleží na tom, co si o mně myslej lidi kolem mě, pokud jde o životní filozofii. To není něco k diskusi, není to něco, na co bych chtěla slyšet cizí názor (a že ho obvykle potřebuju slyšet téměř na všechno, co dělám) a co bych tomu názoru posléze chtěla přizpůbovat. Je to jen moje. Je to jen uvnitř mě a skrze mě to postupně vyzařuje ven a osvětluje to cestu mně samotný i všem, kdo sami tápají ve tmě a nevědí. Nejsem osvícená. Ale věřím. A raduju se. Dotkla jsem se svojí duše a ta mi řekla, co je správný a co je důležitý. Říkala mi to celej život po jednotlivých slovech a teď mi zopakovala celou větu. A je to krásná věta. A krom toho…
„Sometimes you have to lose your mind before you come to your senses.“
(Peaceful warrior)
Btw jestli se vám ty citáty líbí, myslím, že časem jich tu bude přibývat čím dál tím víc, hrozně ráda citátuju, když mi ten citát dává smysl 🙂 Jo a rozhodně se podívejte na ten film, v češtině to vyšlo pod názvem Poklidný bojovník a třeba pokud jde o mě, tak je to naprosto luxusní film a dostal se ke mně zrovna ve chvíli, kdy jsem ho nejvíc potřebovala vidět. Třeba vás taky osloví. See you 🙂
7 reakcí na „Jak jsem pochopila smysl života“
Krásně napsáno:) Vůbec mi nepřišlo, že jsem četla tak dlooouhý článek, protože mi přišlo, že čtu sama o sobě:) Myslím, že máme na tohle hodně podobný názor:) Mým krédem a filozofií je radost z maličkostí a užívání si každé prchavé chvilky:) Snažím se být optimistou a myslím, že poslední tři roky se mi to více než daří:) A ty reakce okolí jsou k nezaplacení! Ano, nezměníme svět, ale můžeme potěšit lidi okolo, a o tom to přeci je
Na smrt a co přijde po ní jsem si názor ještě neutříbila, ale to snad taky přijde časem. Zatím se tím nezabývám, nemyslím na ni, vždyť jsem mladá:)
A ty citáty jsou nádherné, určitě jich přidávej víc!
Ahojky! Prosím přečti si tenhle článek na blogu Snílků =) http://libere.blog.cz/1101/vyzva-pro-vsechny-snilky Díky! =)
Ano!
TEN film. Taky mi tak trochu otevřel oči
[1]: Tak v tom případě se mi povedl můj záměr 🙂 Já se o ten optimismus snažím taky a v podstatě i optimistou jsem, ale zároveň jsem natolik sarkastická, že mi to lidi nevěřej
Krom toho mě často popadají tzv. krizové stavy, kdy ze sebe sypu jeden depresivní výlev za druhým, a to už pak vůbec optimisticky nevypadám, i když třeba všem říkám, ať mě v tu chvíli moc neposlouchají, protože si sama jsem vědoma toho, že věci ve skutečnosti vůbec nejsou tak zlý.
Asi vážně trpím nějakou formou manio-depresivní psychózy, jinak si ty změny nálad neumím vysvětlit.
Tu smrt teď řeším celkem nově, takže se ty názory ještě můžou upravit, ale zatím to vnímám takhle 🙂
Citáty přidávám docela často, takže určitě budou další, ale tentokrát se s nima teda fakt docela roztrhl pytel – a to jsem se ještě brzdila, abych vám rovnou nepřevyprávěla celýho Poklidnýho bojovníka, to je přímo plejáda úžasnejch citátů 🙂
[3]: Mně spíš potvrdil, co už jsem věděla, ale i tak to bylo úžasný a inspirativní. A nejúžasnější na tom je ten fakt, je to inspirováno skutečností. V neposlední řadě slyšet tolik hlubokejch myšlenek od tak sexy týpka s motorkou… ňamy ňam
Btw doporučuju i další videa z tý série, třeba jako Jak velký je vesmír a podobně. Zajímavý k přemýšlení 🙂 A pokud jde o velikost vesmíru, dovolím si přihodit taky film Contact s Jodie Foster – už počáteční scéna má k tomu tématu hodně co říct, řekla bych.
Římanům 1:19 Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil.
20 Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu.
21 Ačkoli Boha poznali, nectili ho jako Boha. Místo aby byli vděční, propadli ve svých myšlenkách marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě.
22 Prohlašují se za moudré, ale jsou blázni.
Taková uvědomění jsou ze všeho nejkrásnější, protože vedou ke štěstí:)
Moje filozofie se v detailech trochu liší, ale na tom nezáleží. Připadala jsem si teď trochu ztracená, ale myslím, že jsi mi pomohla zase najít správný směr. Děkuji:)
Ty citátty z filmu se mi líbili nejvíc, určitě se na něj podívám, i na to video:)